Men in Hope
Muži v nádeji
Režie:
Jiří VejdělekScénář:
Jiří VejdělekKamera:
Martin ŠáchaHudba:
Jan P. MuchowHrají:
Jiří Macháček, Bolek Polívka, Vica Kerekes, Petra Hřebíčková, Simona Stašová, Lukáš Langmajer, Hynek Čermák, Michal Novotný, Emma Smetana, Ester Kočičková (více)Obsahy(1)
Může být nevěra základem šťastného manželství? Šarmantní bonviván Rudolf je o tom přesvědčen: „Ženská má mít pocit, že o chlapa musí bojovat, musí se snažit, aby si ho udržela. A hlavně, ženská se nesmí nudit!” Rudolf s úspěchem uplatňuje svou divokou teorii v každodenní praxi a to s neutuchajícím elánem, který je u čerstvého šedesátníka záviděníhodný. O to víc pak nechápe naivitu svého nesnesitelně korektního zetě Ondřeje, který pro samé svědomité plnění povinností nevnímá, jak nebezpečně se jeho žena Alice začíná nudit. Milující tatínek a kamarádský tchán Rudolf proto nabídne Ondřejovi několik prověřených rad, jak vnést do skomírajícího manželství potřebný vzruch. Koneckonců jde o rodinné štěstí jeho jediné dcery... Z nudného slušňáka Ondřeje se pak díky románku s krásnou Šarlotou skutečně stává sebevědomý pán tvorstva, obletovaný milenkou a obdivovaný vlastní manželkou. Situace je to sice krásná, ale dlouhodobě neudržitelná. Už proto, že skutečnými pány tvorstva jsou pochopitelně ženy. Ondřeje čeká smršť komediálních situací, kterým čelí s odzbrojující kombinací typicky mužských vlastností - hravou vynalézavostí a nezničitelnou nadějí, že všechno dobře dopadne. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (1 191)
Muži (i ženy) v prdeli...od Vejdělka pro vejdělek...a samozrejme bez akejkoľvek súdnosti či dôvtipu... ()
Na české komediální poměry posledních let příjemný počin, který pobaví, ale také překvapí a dojme. Bolek Polívka ve velmi dobré roli, potěší i Macháček a jejich kolegyně herečky. ()
Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky a muži v naději nejsou ženy v pokušení. Ale pobavil jsem se, takže v TV asi někdy znovu ano, proč ne? Btw., ženský mají fobii z toho, že jsou jim chlapi nevěrní a proto se z pomsty kurví s jinýma. Každý normální chlap ale ví, že mrdání je pro děti, dospělí chlastaj:-)) ()
"Takže podle tebe by bylo nejlepší, abych ji podváděl a lhal jí? Jako ty Martě?" "No, zkusit bys to mohl." ___________ V mnoha ohledech typicky sexistická, ale zároveň naramně optimistická feel-good dramedie, která splnila svůj primární účel: a to pobavit. Duo Polívka/Macháček je k nezaplacení. ()
Už ne tak velké překvapení jako Ženy v pokušení, ale opět dobrý film. Některé věci jsou sice trochu jednodušší, prvoplánovější a fór se žehličkou již pamatuje desetiletí, ale Vejdělek potvdil, že alespoň něco ještě na české scéně stojí za pozornost... ()
Jedno z největších překvapení filmového léta 2011. O to příjemnější, že jde o komedii z české dílny, což v poslední dekádě bývá spojení veskrze odpadní. Měl jsem to štěstí zhlédnout Muže v naději čistě v pánské společnosti, tudíž jsem se před žádnou slečnou nemusel tvářit pohoršeně a za každou druhou scénou pronášet věty typu "ale takhle to nechodí u všech mužů, vážně!" Protože víte vy co? Chodí! :-) Tenhle film v sobě ukrývá návod, poučení a realistický obraz partnerského soužití zároveň. Dokonalým způsobem vykresluje fakt, že muži a ženy jsou ve své podstatě naprosto stejní. Záletují všichni, jen s tím rozdílem, že zatímco muž se tím pyšně chlubí a pečlivě si vede kartotéku, žena mlčí a nedává nic znát, aby mohla hrát v případě odhalení partnerovy nevěry ublíženou hysterku i přes svou nevěru vlastní. No a teď se suďme navzájem, co je horší? Muži v naději jsou nadčasovým filmem, který v sobě nosí obrovskou porci pravdy, i kdybyste se na protest třeba umlátili k smrti. ()
Překvapivý žánrový mišmaš, který není jen komedií u mne předčil očekávání a nedopadl až tak špatně. Duo Polívka - Macháček fungovalo velmi dobře a člověk se na řadě míst musel minimálně usmát. Zápletky jsou vtipné a promyšlené i když ke konci to už zlehka začíná připomínat francouzské komedie (z hlediska zvratů a záměn). Solidní průměr s příjemnou hudbou J. P. Muchowa. * * * ()
Příjemné obsazení, a to jsem Macháčka v poslední době moc nemusela, v čele s Kerekeskou, což je taková krev a mlíko kočena, že je prostě radost na ní skoro dvě hodiny koukat, kór když mele sexy slovenštinou :-) Po dlouhé době komedie, která mi vrátila chuť na české filmy. ()
Jiří Vejdělek nezklamal a po Ženách v pokušení přišel s další povedenou komedií (i když Ženy jsou o fous lepší). Jeho poslední dva filmy pro mě tvoří světlou výjimku na poli české komedie posledních let. Je pravdou, že pár scén bych určitě vynechal (žehlička a jiné laciné vtípky), ale celkově je to hodně zábavné. Povedl se i výběr herců. Bolek hraje vlastně sám sebe a konečně dostala více prostoru má oblíbenkyně Petra Hřebíčková! Doufám, že od teď bude dostávat na plátně více šancí! A poznámka na závěr: Jdu si koupit houpací křeslo! ()
Slabší děj a chabý příběh, ale na český styl dobrá komedie. Samozřejmě jsem viděl lepší, ale komedie na tohle téma neomrzí. Pár slušných momentů a pár po dějové i komediální stránce slabších. Bohužel jako fanoušek Macháčka musím říct, že stářím jeho herectví dost opadlo i spolu s Bolkem Polívkou. Už to není co bývávalo, ale určitě stravitelný filmový zážitek... 7/10 = 70% ()
Hvězdu za to, že mi tenhle naprosto obludný výplod amatérů zkrátil chvíle trávené 12. 10. ve volební komisi, čekající marně na příchod voličů, volících komanče a oranžový ufouny do zastupitelstev krajů. Sledovat to jinde a jindy, nedodíval bych. A to jsem netušil, jakou pravdu má Bolek, když pronesl památnou větu hodnou samotného Napoleona Bonaparte před bitvou u Waterloo: "Chlapče, ty nejsi v průseru, ty jsi v prdeli." Triviální bezduchá marnost nad marnost. Vejdělek + kozy = výdělek aneb matematika postrádající logiku. No neva. ()
„Není důležitý, za jakýma ženskýma chlap chodí, ale ke který se vrací.“ Tak zní jedno z životních mouder, které se nám Vejdělek snaží sdělit. Lehce promiskuitní film, který využívá uvolněnosti mravů současné společnosti. Laciné body pro průměrný film s cílovou skupinou mladší a střední generace. Prostřednictvím značně nepravděpodobného příběhu podaná vztahová tragikomedie s řadou známých a v českých poměrech již poněkud okoukaných tváří. Hlavní slabinou filmu je krom myšlenkového vakua málo uvěřitelný motiv konání většiny postav. To jsou ale chybky, které v rámci tohoto žánru odpouštíme. Díky několika vtipným scénám nakonec dostáváme při troše dobré vůle průměrnou komedii na jedno shlédnutí. Pokud to chcete brát vážně, odečtěte si minimálně jednu hvězdu. 55% ()
Po roce tu opět máme další svěží komedii od režiséra a scénáristy Jiřího Vejdělka, která láká trošku vyzývavějším plakátem než předchozí Ženy v pokušení, ale kupodivu je dospělejší a vážnější letní podívanou. Tentokrát se díváme na mezi-vztahovou problematiku pohledem dvou naprosto rozdílných mužů, tchána a zetě. Dramatické i vtipné scény jsou zvladnuté dobře a fungují, horší už je to s přechodem mezi nimi, tady už to trošku skřípe a ještě na občasné zbrklé stříhání neni filmu moc co vytknout. Hlavni pětice herců je vybrána skvěle a žádný znich nezastiňuje toho druhého. I když má film skoro dvě hodiny, diky slušnému tempu utíká rychle. 70% ()
Stoprocentní líbivá sázka na jistotu. A slušná. Ale ten kýč a sladkobol k závěru (i jindy)?! Jako by Alice Nelis šla ještě o stupen níž v komerci s Perfect Days a spojila to s tím nejslabším od Hřebejka a těžkou sériovou výrobou Vieweghovin. ()
V jádru eticky mnohem horší než Troška s Poledňákovou dohromady, jelikož svou demenci a cílení na hloupé publikum Muži v naději popírají rádoby dramatickými a těžce vyděračskými scénami. Ze všeho nejhorší na tom pak je, že svátečně plné kino se královsky baví. Je mimochodem velká škoda, že se Vejdělek nevěnuje ryzím žánrovkám, protože s určitými klišé prvky pracuje perfektně, což například dokazuje skvělá závěrečná scéna, která ale v kontextu celého filmu působí zcela dementně. ()
Většinou nemívám pocit, že vím, či budu vědět, kam a jak se děj jakéhokoliv filmu bude vyvíjet. No, tak tady jsem ho měl, myslím ten pocit... připadal jsem si jak Sibyla. To mně ovšem radost moc nedělalo, když člověk tuší (pak už to byla jistota), co protagonista plácne za "fórek" už při jeho nádechu, po chvilce to opravdu začne neskutečně otravovat a zároveň nudit. Tuhle Vejdělkovu Costa Concordiu drželi nad vodou jen pánové Polívka - Macháček, hrstka vtípků (těch lepších) a sem tam nějaká ta maďarská kozička a prdelka, zatímco Petra Hřebíčková alias kapitán Schettino (fakt mi byla extra nesympatická), poslala svým přehráváním (poděkovat panu scénáristovi a zmiňovanému Prodělkovi) , teď už českou pramičku na Vltavě pod jez na bok. Přitom nápad na komedii to byl skvělej a pro mě jako ortodoxního machistu i velmi příjemnej, pokus o vtip, prosím... Nechci spoilerovat, kdo uvidí, stejně jako já neuvěří - od zázračně zachráněné restaurace před krachem po těhotenská martyria a další "uvěřitelný"pecky. Scénář bych zkrátka viděl k nějaké frivolní operetce -50% ()
Nerad bych sklouzl k typickému hejtování, které se stalo pro profily nových českých filmů na ČSFD příznačné. Už předem bych proto rád na rovinu přiznal, že mám k Vejdělkovým filmům rozporuplný vztah. Na jednu stranu mě většina z nich velmi baví, bohužel mě ale pokaždé i některými svými rysy strašně iritují. Nejinak tomu bylo i u sledování Mužů v naději, kde byly oba zmíněné divácké vjemy zastoupeny rovnou měrou. Bavilo mě obsazení (Éva Kerekes je BOHYNĚ!), většina fórků i technické provedení (hudba, kamera, střih...). Dokonce si myslím, že je to Vejdělkův nejlepší film, který dosud natočil, a povedlo se mu přimět mě k zajímavým úvahám o nevěře a vztahu mužů a žen. O to více mě mrzí, že Muži v naději obsahují i momenty, které mi tak STRAŠNĚ vadí... Nějaké to žehrání na product placement už jsem vzdal u českých filmů dávno, ale proč celý ten film proboha tak strašně moc vytváří svět, který vůbec neexistuje? Nádherní a perfektně oblečení herci (už jen Polívka by se svým filmovým outfitem v klidu mohl jít na módní molo), bydlící v jakémsi stylově zrekonstruovaném pavlačovém domě v centru Prahy s výhledem na Pražský hrad, dvojice hlavních postav provozující stylovou restauraci ve francouzském duchu (i na ty bagety dojde), tchán a zeť chodící do jakéhosi luxusního kulečníkového podniku... Ale hlavně a především božekriste proč?? - proč jen museli udělat z Divadla na Vinohradech jakýsi Café Max, nebo proč udělali z Galerie kritiků jakousi sexuologickou kliniku?! Tento můj údiv platí o výpravě filmu do puntíku - točilo se buď v dokonale vystajlovaných interiérech (koupelna Ondřeje a Alice...) nebo v perfektně uklizených nejvyhlášenějších turistických pražských lokacích, a každý Pražák musí u tohoto filmu žasnout, jak je ta Praha vlastně nádherné, čisté, metropolitní a bohémské město, když se dobře nasvítí, zabere ze správného úhlu, a pečlivě se vyeliminují všichni turisti, bezďáci, stánky s klobásami, krámy se suvenýry, paneláky, graffiti, apod. Snímek Muži v naději je natočen v jakémsi sociálním skleníku, kde se odehrává nerušený mikrosvět jeho filmových postav, se vším jejich nanicovatým hemžením a pachtěním po čemsi, co nápadně připomíná nablyštěný, povrchní a falešný svět z lifestylových časopisů a zahraničních seriálů o lidech z lepších kruhů. Vejdělek je tímto světem evidentně uhranut a tvoří to úhelný kámen Mužů v naději, kteří však evidentně mají vyšší ambice než jen pobavit - občas se totiž zabrnká i na vážnou strunu. Pro své rozporuplné divácké přijetí tohoto filmu, u kterého jsem se střídavě smál nahlas a střídavě umíral trapností, hodnotím čistým průměrem. ()
Nu ano - kozy! Hlavní devíza celého filmu. Pak dlouho nic a pak Macháček. Zbytek hereckého osazenstva průměr až podprůmĕr (od Polívky nikdy nečekám výkon na Oscara, ale trochu přirozeněji působit mohl). K samotému filmu pak jedna výhrada - a to odpustit si zbytečná dramatická klišé. Jinak ovšem velmi slušná zábava na chvíle, kdy človĕk chce či potřebuje vypnout. ()
Neskutecne zly a ideologicky film, asi jako Zid Suss. ()
Muži v naději či ještě lépe proutníci v naději, že se o nich točí filmy a jejich tvůrci jejich počínání schvalují a ještě je omlouvají. Současně jsem s tímto filmem prakticky ztratil naději, že nějaký z českých tvůrců přijde s reálným vyobrazením nejen (milostných) vztahů) a neudělá z toho hořkou komedii až frašku, jak už se stalo pár desítek let dobrým zvykem. Vejdělek natočil film, který má rozhodně něco do sebe, ale ve všem ostatním je nedotažený až běda a neopodstatněný co do chování většiny hlavních aktérů. Nedozvíme se, proč je vlastně Macháček nevěrný a co mu v jeho na první pohled spokojeném manželství chybí, proč je Polívka takový proutník a svoji ženu celý život podvádí a po smrti ji oplakává, proč chce Hřebíčková za každou cenu druhé dítě, co vidí Kerekes na Macháčkovi a vyvstává tím další otázka, zda se taková atraktivní žena dá všanc v podstatě obyčejnému chlápkovi, co neví, proč si počíná vůči své ženě nezodpovědně, a proč Stašová omlouvá všechny manželovy zálety a co chtěl autor říci jejím vztahem se slepým masérem. Ani není příliš jasné, zda Hřebíčková taky svému manželovi zahýbala s kuchařem z vlastní restaurace a koneckonců nezodpovězenou otázkou je i to, zda se lze do Macháčka zamilovat. Ano, bavily mě jeho ustrašené pohledy, pokaždé když jeho žena pojala podezření, že má pletky s jinou a jeho snaha o autentické podání jeho postavy selhávala právě snad jen vinou neujasněného scénáře, který tlačil nejen jeho postavu do hodně přepálených situací, ve kterých prim sehrála většinou hloupá náhoda a záletník si zase zhusta mohl oddechnout, že jeho konané nepravosti nebyly jeho manželkou odhaleny a vesele si pokračoval ve svém konání dál. Nějaký pud sebezáchovy nebo nějaká úcta k vlastní ženě, to se ve filmu neřešilo, a tak nevím, co po mně Vejdělek jako po divákovi chtěl. To jsem měl fandit a schvalovat chování muže, který lže, neustále se vymlouvá a nehodlá s tím skoncovat?! Jenže ono nebylo jasné z filmu víc věcí, než jen tohle podstatné vyřešení náhledu na postavu, se kterou se v reálu samozřejmě lze potkat, ale těžko u toho bude znít poněkud tragikomická hudba Jana P.Muchowa a ztěží se nad všemi problémy mávne rukou, jak se to v tomto filmu stane nesčetněkrát pravidlem. Film by se možná chtěl pustit do nelehké úvahy nad vztahy, začít řešit rozdíl mezi mužskou a ženskou nevěrou, zamýšlet se o lásce až za hrob, ale na to tady není místo, protože scénář je pojat především v komediálním duchu a podle toho řada situací vyzní jakoby vtipně, ačkoliv z toho klidně mohl být složitý psychologický film řešící podstatu lidského bytí, ale to by český divák asi neunesl, nebo by to nechtěl. A tak Vejdělek vytyčil přesné mantinely, za které se nepůjde a vtip dodá filmu lehkost a nadhled. Ne pokaždé to vychází. Když je soukromá restaurace manželů jednou prázdná, dělá v ní podivný kuchař jménem Louise a z ničeho nic je o pár políček filmu plná hostů, je na tomto příkladu jasně vidět, jak film nechce nic složitě řešit a raději se obejde bez dlouhého vysvětlování. Závěr filmu je opět vyřešen poměrně naivně, a aniž bych z něj cokoliv prozrazoval, nebylo mně jasné, kde Vejdělek vzal tak bezvadné vztahy mezi zetěm a tchánem, navíc schvalujícím nevěru, která by byla pro manželství jeho dcery velmi prospěšná. Nejlépe je nad filmem se úplně tak nezamýšlet, to asi Vejdělek chtěl, a jen tak proplouvat a bavit se nad několika velmi zdařilými scénami zahranými, i přes prázdnost zejména u ženských charakterů patrnou, osvědčenými herci. Vejdělek jde film od filmu režijně nahoru, scenáristicky to propracované až tak nemá, ale je fakt, že tenhle film se mně líbil víc, než jeho předešlé Ženy v pokušení. Přes nepříjemnou povrchnost s otázkou proč si nabouchnout sexy prsatou milenku, když mám doma sexy blond manželku, je film osvěžujícím pohledem na věčné téma nevěry v partnerských vztazích. 60% () (méně) (více)