Obsahy(1)
Praha - Svatý Václav, praotec Čech a Jan Amos Komenský jsou členy nebeské komise. Rozhodují o tom, kdo se dostane do nebe, a kdo ne. Když ale Komenský chce jako další členku komise prosadit Boženu Němcovou, dojde ke konfliktu. To vše se odehrává na jevišti během hry, pod kterou Jára Cimrman připsal, že je vhodná k národním oslavám 28. října. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (284)
Z celého semináře, který beru někdy spíš jako tradiční nutnost na úvod cimrmanovské hry, mě pořádně dostala snad jen hraná scénka – dialog flašky a krabice dle cimrmanovy prvotiny, jinak spíše trochu průměr. Jakmile se však rozjel onen dramatický kšaft, tedy hra zasazená do originálního světa českého nebe, naplněného známými literárními a politickými osobnostmi české historie, byla to přesně jevištní komedie pro mě, u níž jsem si také navíc po čase hravým způsobem připomněl a zopakoval vědomosti z literatury a dějepisu a náramně se u toho zasmál. Oceňuji velmi slušnou propracovanost nebeského světa, i s odkazy a propojením na vyvýjející se dějiny „na zemi“ během 1. světové války, to vše v doprovodu obrovského gejzíru hlášek a vtipných narážek na všechny přítomné (a někdy i nepřítomné) osobnosti.. od prvního příchodu maršála Radeckého hra neměla konkurenci! Jo, takový nával u nebeský brány jste ještě neviděli! Prostě opět originální a inteligentně zábavní Cimrmani, které už déle pasuji na to nejlepší z novější éry domácího humoru a ač na ně asi potřebuji vážně speciální náladu (a dneska mi sedli nesmírně), potvrdil jsem si, že zřejmě právem. [85%] ()
Patnáctá (a zřejmě poslední) hra Divadla Járy Cimrmana je jasně koncipována coby symbolická derniéra nejenom Cimrmanova divadla, ale především výjimečného autorského dua Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Z té dlouhé řady her to sice asi není kus nejlepší, ale rozhodně nejvíce symbolický - do nebeské komise význačných českých velikánů má nakročeno i Jára Cimrman (a všechny persony se unisono lítostivě vyjadřují ve smyslu, že je škoda, že ještě žije, že má místo v ní vlastně jisté), a tedy v přeneseném smyslu se nesmrtelnosti (alespoň té omezené českou kolektivní pamětí) dostane nejen jemu, ale též jeho duchovním otcům a stvořitelům - panu Svěrákovi a panu Smoljakovi. Je to sebereflexe hodně troufalá, ale kdo jiný si může dovolit, než dva velikáni divadla malé formy. Samotná hra těží z řemeslné rutiny obou jejích tvůrců, ti dva prostě umí psát, stavět dialogy, hrát si s jazykem, umně pointovat, konstruovat vtipy, dokonale ovládat divadelní řeč a těžit z jejích paradoxů. Je tu opět tak typický laskavý a poučený humor (který si vyžaduje mírně poučeného diváka), akcentující relativitu výkladu dějin i ambivalenci historických postav (,,Božena Němcová by byla skvrnou na naší komisi," tvrdí Jan Hus), ze které se vypichují tzv. zrádci národa (Sabina, Hanka a Linda - jazykový humor tu navíc spočívá v dívčích variantách jmen) či jeho učitelé, miláčci atd. V podtextu je vždy přítomný rys vlastenecký s ozvěnou jeho nadměrné glorifikace započínající dobou národního obrození. Na něm je ostatně postavena celá základní osa hry - proč je vlastně nebe selektované podle národnosti? Vždyť ani sám Tatíček vlasti a největší český politik nebyl Čech, ale maďarský Slovák, který měl navíc za manželku Američanku. České nebe je tedy paradoxem národního obrození, ale v podání pánů z DJC paradoxem laskavým a moudrým... Asi tu končí jedna éra českého divadla... ()
Pro milovníka DJC a milovníka historie je to dokonalá lahůdka ... Hanička s Lindičkou, Zikmund se sirkami, Havlíček zadarmo v Alpách, Maryša, která napsala bratry Mrštíkovy, ukecanej Palackej atd. ... možná, že to není nejlepší hra, ale díky bohu za ní, protože se stala důstojným rozloučením pro divadlo (to by se o Africe říct nedalo). __ Už jsem viděl obě verze, myslím si, že trošku líp obsazená je ta se Smoljakem (snad s výjimkou Husa, toho hraje líp Jaroslav Weigel) ()
Pokud bych tohle představení měl srovnat s jeho předchůdci, tak musím konstatovat, že České nebe je vysoce podprůměrný díl perfektní Cimrmanovy mozaiky. Pár vtipných, ba dokonce velmi vtipných momentů jsem zde spatřil. Tento díl, jak už je zde i zmíněno, na mě skutečně působí jako rozloučení s jednou érou českého divadla. Érou velmi úspěšnou. Hrátky s českým jazykem v podání Svěrák - Smoljak jsou prostě dechberoucí, přesto tento díl hodnotím, i když nerad, spíše podprůměrně. ()
Problémem tohoto díla je, že to není drama. Není to divadelní hra. Je to jen varietní pásmo gagů a hlášek, nezřídka silně infantilních. Pohromadě to drží nápad jakési Nebeské komise, ale nemá to úvod, zápletku, katarzi, očištění. Smoljak už musel být hodně slabý, že Svěrákovi takovou slátaninu nezatrhl. ()
Galerie (10)
Photo © Originální Videojournal
Zajímavosti (17)
- Původně měl postavu Miroslava Tyrše hrát Pavel Vondruška a Josef Koudelka. Ale nakonec nebyl obsazen do této role ani jeden. Josef Koudelka kvůli sporu s Ladislavem Smoljakem, po kterém divadlo opouští. Do hry byli tedy obsazeni Michal Weigel, který již několik malých rolích měl, a Zdeněk Škrdlant, který do té doby pouze pracoval jako kulisák. Ladislav Smoljak vzpomíná, že jim dlouho trvalo, než se jim podařilo trefit do rytmu: „Zatím co my jsme to už uměli, tak oni v tom stále tápají, ale občas se jim to povede.“ (mnaucz)
- Tato hra má ze všech Cimrmanových děl nejvíce postav, a to 8. (Pierre)
- Autoři uvažovali, že v „České nebeské komisi“ zasedal i František Palacký. Jenže nakonec ho ze hry vyřadili, protože nenašli moc míst z jeho života, které se vžili a ví o nich každý (jako např. upálení Jana Husa, zabití Sv. Václava jeho vlastním bratrem atd.). „My jsem si uvědomili, že ono toho s ním moc není. Napadlo nás, že se dříve říkalo, že někdo ‚mele jako Palacký‘, ale to je tak všechno. Navíc jeho citát: ‚Byli jsem před Rakouskem, budeme i po něm,‘ jsem použili už v „Dobytí severního pólu“,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák. (mnaucz)
Reklama