Císařovna Sissi

Romantické a klasické pojetí jako s Romy Schneider to není. Místo toho je to realističtější vyprávění, které ale opět končí v polovině života Alžběty. Nevím proč filmaři nechtějí dotáhnout tragický osud anorektické císařovny až dokonce. Mile mě ale překvapilo, že ve filmu aspoň naznačili sportovní zvyklosti císařovny, jako byly dlouhé a rychlé pochody za jakéhokoliv počasí nebo cvičení na bradlech. Škoda ještě, že nedotáhli to ztravování (místo jídla, pití hovězí krve) a chorobné česání dlouhých vlasů. Jinak i zde opět tvůrcům ujela ruka a vybrali mnohem hezčí představitele než ve skutečnosti Franz Josef a Alžběta byli. (01.09.2012)

Nedá mi to, ale musím srovnávat s verzí s Romy Schneider, která je sice kultovní, ale z dnešního pohledu velice romantická, naivní až pohádková a s realitou má společné málo. Tato verze s Cristianou Capotondi je mnohem opravdovější, ať už samotným příběhem, scénami, ale i výběrem herců. Není to žádná přehnaná slaďárna, takže chválím, viděl jsem dvakrát a rád se kouknu až budou dávat tuto Sissi znovu. 80% (15.08.2013)

Jakákoli adaptace životního příběhu Sisi a Františka Josefa se nevyhne srovnání s veleúspěšnou trilogií, kterou v letech 1955 až 1957 natočil Ernst Marischka s Romy Schneider v titulní roli. Snad i proto se filmaři tomuto příběhu trochu vyhýbají, protože tuší, že těžko někdo předčí tuto téměř 60 let starou historickou romanci. Je velká škoda, že se to nepovedlo ani Xaveru Schwarzenbergerovi. Jednoduše proto, že Sisi pojal opět oním romantizujícím způsobem, který už mistrně zvládl zmíněný Marischka. Přitom život Sisi příliš romantický nebyl. Mohlo by to být drsné realistické drama 15 leté dívky, která je z bezstarostného Possenhofenu doslova vhozena do přísného vídeňského Hoffburgu, kde tvrdou rukou vládne její tchyně Žofie, které se Franz Josef málokdy postaví. Především by nebylo špatné konečně ve filmu ukázat, jak se Franz Josef Alžbětě postupně zcela odcizil a jak s ním začala dokonce opovrhovat. Zatímco on ji o to víc díky její nedostupnosti miloval. V tom příběhu je tolik potenciálu, ale jak jsem již řekl, většina filmařů se zúží jen na onu vysněnou romanci. (26.08.2012)

Co si pamatuju, vždycky jsem měla Sissi, její život a její dobu moc ráda. 19. století bylo krásné období (samozřejmě je to relativní, ale pro mě to tak je). Vždycky jsem ho mívala ve škole nejradši (asi nebudu zmiňovat, že jsem nedávno docela pohořela u zkoušky z dějin přesně z období po tomto filmu :D) a o Sissi jsem toho přečetla opravdu hodně. Jako malá jsem milovala původní zfilmovaný příběh Sissi z 50. let, to mi zůstalo, ale jsem ráda, že byla natočena tahle nová verze. Samozřejmě že nešlo neporovnávat, ale nemůžu říct, která verze je lepší, protože každá je úplně jiná. Tato je mnohem modernější a úplně jinak pojatá, relističtěji, ne tolik naivně. Ze dvou filmů mě více bavil ten první, který víc pojednává o lásce Sissi a Františka Josefa a o jejím boji proti dvorskému protokolu, než film druhý, který je mnohem víc politicky zaměřený a řeší se tam hlavně děti, války a moc. Hlavní představitelka se mi na Sissi docela hodila, sice se tolik té skutečné nepodobá jako Romy, ale zahrála ji velmi dobře. Ovšem David Rott jako Franz si mě získal (a to jsem si myslela, že jediný Franz, kterého budu mít vždy ráda, je Karlheinz Böhm :). Také císařovna matka byla velmi dobrá, ze začátku vypadala mile a tak, ale později se výborně vybarvila, až bych do ní takový chlad a přísnost neřekla. Co se týče příběhu, samozřejmě jsem věděla, co se tam stane, a byla jsem tak trochu rozpolcená, protože když se to tak vezme, Sissi byla v podstatě zodpovědná za to, že došlo k rakousko-uherskému vyrovnání v 1867 a my Češi jsme ostrouhali. Takže je to trochu střet zájmů, vlastně bych ji neměla mít moc v lásce, ale nemůžu si pomoct, její příběh je prostě úžasný a tohle zpracování taky. V jednu chvíli ale filmaři docela ujeli. Je fajn udělat moderní verzi příběhu z historie, ale snad si vážně nikdo nemůže myslet, že za platnosti přísného dvorského protokolu jako byl ten na habsburském dvoře v té době, by bylo možné, aby jejich svatební noc proběhla venku v altánku a ještě tak, hm, řekněme, vášnivě :) Bohužel ve skutečnosti proběhla opravdu v ložnici za přítomnosti spoustu lidí za dvěřmi. Ale ne že by se mi ta filmová svatební noc nelíbila mnohem víc :D (16.02.2011)

Moc jsem nečekala a doufala, že budu příjemně překvapena. Bohužel se tak nestalo. Očekávala jsem historický film s historickými kulisami, kostými i chováním. To poslední ale scénárista nezvládl, protože především Sisi se během filmu/série dopustí spousty přehmatů. Např. při prvním setkání s Franzem na něj zírá, načež se otočí a odejde, čímž by urazila jak císaře tak jeho matku (rodina nerodina) nebo po svatebním obřadu z vlastní iniciativy na veřejnosti manžela políbí a podobně, o svatební noci v zahradě ani nemluvě. Proti předchozímu zfilmování je kladen větší důraz na politiku místo na romantiku, do skutečnosti o životě Sisi to má ale daleko. Raději se vrátím k z historického hlediska reálnější, i když příliš romantické, variantě ze 60 let. (11.01.2011)