Expendables: Postradatelní 2

Jednička sbírala body hlavně za snahu a za to, že se ji nakonec povedlo dotáhnout do konce. Dvojka nasadí od startu více než svižné tempo, celou dobu ho bez většího klopýtnutí drží, efektně prodá i emoce drsných chlapů - a přitom teprve pak rozbalí svoje hlavní zbraně. Za sebe si myslím, že přestože mám Slye nebo Jasona hodně rád, tak určitě nejsem primární cílová skupina. Jenže říkejte to finálnímu zúčtování na letišti, které musí rozvibrovat smysly každého diváka, který někdy nadšeně fandil u akčňáku. Ať už střílí kdokoli z nejočekávanější trojice, Jean-Claude labužnicky hláškuje nebo Chuck Norris oblažuje diváka vtipem o něm samém, tohle vyšlo do posledního výstřelu. (12.09.2012)

„Rest in pieces!“ Chuck Norris jako žurnálová Deus ex machina, tragický ex-guvernér v bundě z jedničky Terminátora a steroidový Sly s koutky psa státního návladního McCabea. No.. Upřímně, je to blbé jak dítě vesnického idiota a hrát tam pouze cvalda Seagal s nějakým bulharským křovím, zavřel bych víko od popelnice, ale vidět všechny ty chlapce pohromadě je jako mít Vánoce 365 dní v roce. Podceňování inteligence fanoušků akčního filmu je dlouhodobý scénáristický zlozvyk, ale když srdce plesá, spokojí se i s málem - už jen proto, že kvůli stáří herců a zvětšujícím se prostatám může mít další díl podtitul Pissing in Action.. Apropo, jedna všeříkající zajímavost: Pokud součet věku trojice Norris, Stallone, Schwarzenegger odečteme od roku vzniku dvojky Expendables, vyjde nám letopočet narození Abrahama Lincolna. Neprodleně zřiďte to muzeum.. (10.09.2012)

Píše se rok 2012, rok kdy přestal existovat bůh, protože začali existovat Expendables 2 ! Ranaři co se s tím neserou, ale co se nebojej udělat si prdel sami ze sebe, frajeři pro který slovo přátelství není prázdný pojem. A že to má hloupej děj nebo jen 3 velký akce ? Ale hovno, stačí opustit budovu matematicko - fyzikální katedry, pustit si Komando, Lví srdce, Cobru, Ramba 3, Harley Davidsona, Road House atd, to přece taky nebyla žádná onananie inteletku a nonstop akce a přesto ty filmy milujeme, jen si prostě stačí vytáhnout hlavu z prdele a nebo prostě jen znát akční nákladačky 80let.(což třeba bohužel vůbec neznal kreten co dělal cz titulky a díky tomu vymizelo pár super forku s odkazy na filmy, např. Jupijajej se v Arnieho případě směrem na Bruce Willise skutečně nepřekladá jako "pohoda", atd. ) Já třeba absolutně nemusím Chucka Norrise, ale když do filmu vstoupil a pyšnou chůzí slona indickýho si to napochodoval ke Slyovi a začal ten jejich dialog, tak se smály i moje koule a za tohle má u mně panáka, protože chlapi co si uměj dělat prdel sami ze sebe, ty já můžu. A už vůbec nezmiňuju, když na letišti pod palbou samopalů začne praskat sklo a my poprvé ve svém životě vedle sebe vidíme svatou akční trojku jak masakruje všechno kolem, no kurva, co už můžem chtít víc !!! (09.09.2012)

Není nad starou dobrou klasiku. Parta důchodců jezdí digitálně upraveným Bulharskem, střídá herní mapy, které reflektují nostalgicko-archetypální nádech žánru a sem tam zaúřaduje deus ex machina, uvítaný salvou insiderských vtipů. Banalita zápletky i parodický nádech prostoru a charakterů tomu dodává post-moderních kvalit, Simon West zase přehledný rukopis a solidní tempo. Naštěstí už Stallone pochopil, že nějaká vážnost či "realistická" motivace tady nemá místo, nostalgici chtějí svoje hlášky a více pomrkávání. Tupý válečnický macho sentiment tomu sice pořád přebývá, ale tentokrát je to vycpávka mezi královskými komediálním výstupy a říznou akcí s mnohem lepším timingem než v případě jedničky. Sice je to zase "jen" akční encyklopedie, ale tentokrát bohatě ilustrovaná a ještě naditější odkazy k mytologii dýchavičných dědoušků. Bavil jsem se královsky. (27.08.2012)

Ale tak jo. Jestliže se první Postradatelní vezli na vlně nostalgie, dvojka je taková menší tsunami. Parta snů je tentokrát opravdu celá a likviduje padouchy po desítkách, zatímco si Sly dělá srandu z Bruce, Bruce z Arnieho a Chuck Norris sám ze sebe. V těchhle chvílích jsou Postradatelní 2 tím ukrutně zábavným ohlédnutím za klasikami z osmdesátek, které slibovaly trailery. A mnoho bodů nabírají i co se týče akce, která vyměnila Slyovu moderní dravost za Westovu old-schoolovou přehlednost, aniž by přestala být příjemně rozmanitou přehlídkou střílení, mlácení, kuchání a vyhazování věcí do vzduchu. Hlavně úvod je v tomhle směru parádní. Trochu tedy zamrzí, že po něm film upadne do zhruba půlhodinové hibernace, z níž se probere až s nástupem zrzavé legendy. Ani ta sice není dostatečnou záplatou na tak tak fungující scénář, se kterým se Sly a spol. očividně moc nemazali. I přes slepencový syndrom je ale dvojka solidní komediální výhrou, v níž si svůj prostor v pohodě urvou i Lundgren s Crewsem. A vyloženě naštve maximálně natáhnutým prostředkem, nepříliš výrazným Van Dammem a finální bitkou, která měla být alespoň dvakrát nabušenější. Místa pro zlepšení je tak ještě dost. Než ale přiletí vyváženější trojka, rád vezmu za vděk tímhle připomenutím, že si režisér Con Airu ještě umí vybrat lepší chvilku. 7/10 (03.09.2012)