Dům z karet
House of Cards
House of Cards
House of Cards
Tvůrci:
Beau WillimonHudba:
Jeff BealHrají:
Kevin Spacey, Robin Wright, Michael Kelly, Rachel Brosnahan, Mahershala Ali, Nathan Darrow, Michel Gill, Reg E. Cathey, Sebastian Arcelus, Kate Mara (více)VOD (1)
Série(6) / Epizody(73)
Obsahy(3)
Francis Underwood (Kevin Spacey) vás vezme na dlouhou cestu, během níž si vybírá svou pomstu na těch, kteří ho zradili – včetně členů jeho vlastní vlády i prezidenta Spojených států osobně. Elegantní, prohnaný, metodické a zlý Frank Underwood spolu se svojí manipulativní manželkou Clair (Robin Wright) berou Washington útokem. Příčku po příčce stoupají po hierarchickém žebříku, aby dosáhli toho, po čem tak zoufale touží – po moci. (AXN)
(více)Videa (25)
Recenze (771)
To co Aaron Sorkin v The Newsroom odstartoval, tady dotahuje jeho kámo David Fincher do drsného konce. A Kevin Spacey ve vrcholné formě! Jo, když dojde na pro něj hodně moc osobní téma, to nezná bratra. 1. série - 100% 2. série nabízí ještě více politických sviňáren, drsných manipulací a hajzlíků na scéně. Politika je svinstvo a famózní Kevin Spacey si toho parchanta, kterému prostě musíte i přes všechny jeho nemorální činy fandit, užívá díl od dílu víc a víc. Nemůžu se dočkat další řady. 2. série - 100% Třetí série se nutně musela ubírat jinou cestou. Frank je na vrcholu a tak se do popředí namísto intrik derou zejména vztahy, především pak zvláštní partnerství Franka a Claire. Kvůli tomu se najde spousta diváků, kterým se takhla řada zamlouvat nebude, protože intriky a boj o moc jsou samozřejmě divácky atraktivnější než pečlivě vykreslená psychologie postav. S tím se holt nedá nic dělat, konzumenti si žádají své a to tentokrát nedostanou v takové míře, na jakou si zvykli. Já osobně jsem ale velmi spokojená, zejména postava spisovatele vnesla do příběhu svěží vítr a i přes pomalejší rozjezd mi třetí řada opět vzala dech. 3. série - 90% Čtvrtá série se rozjížděla pomaleji, ale postupně gradovala až do neskutečného finále, které dozajista odstartovalo další kapitolu tohohle seriálového skvostu. Líbí se mi, že je tahle řada opět jiná, postavy procházejí zajímavým vývojem a politické intriky tomu jako obvykle dodávají pořádnou šťávu. Při sledování většiny dílů jsem si jen přála, aby House of Cards nikdy neskončil, protože tvůrci rozehrávají jednu zajímavou partii za druhou. 4. série - 90% Pátá řada bude podle mě pro diváky asi nejobtížněji stravitelná, zvlášť pokud se příliš neorientují v americké politice a legislativě. Ale její síla tkví právě v tom, jak si tvůrci pěkně pohrávají se všemi možnostmi, jak co obejít, aby se Underwoodovi mohli udržet u moci. O zvraty opět není nouze a přestože mi zabili jednu z mých nejoblíbenějších postav, nelze téhle mrazivé řadě vůbec nic vytknout. 5. série - 100% ()
Poslední dobou se objevilo množství seriálů, které se točí o tom, jak si získat/udržet moc. Game Of Thrones, Boss, teď i House Of Cards. V jeho středu stojí charismatický politik Frank Underwood (Kevin Spacey), který se po jedné křivdě a letech relativně poctivého šplhu po politickém žebříčku moci rozhodne hrát nefér, zkrátka a dobře ten stávající domek z karet záměrně položit, a postavit si nový, dle vlastních představ. V tom mu hojně pomáhá jeho za všech okolností stylová manželka á la lady Macbeth, Claire. House of Cards má několik příslovečných es v rukávě, v první řadě je poutavý a jednoduše se chápe, což je vzhledem k tématu nutné ocenit, málokdy byla politika tak srozumitelná a zábavná (snad jen facka Rathovi vytane na mysli jako zábavnější). Herecké obsazení je vynikající, především ústřední pár Spacey/Wright, i krásná Kate Mara v roli ambiciózní reportérky Zoe, ale nikdo vyloženě nezaostává. Nechybí navíc humor, většinou prostřednictvím bonmotů hlavního (anti)hrdiny, které divákům suše sděluje přímo do kamery. Tím ovšem výčet plusů končí, bohužel. Scénář nedovoluje žádné vedlejší postavě se rozvinout v dostatečně zajímavý životný charakter, zároveň přitom zbytečně roztahuje hned několik postranních příběhových linek, které nikam nevedou. Frankovi chybí jakýkoli vyrovnaný oponent, lidé, kteří by teoreticky měli být stejně schopní a zkušení, se nechávají manipulovat, jako by se nechumelilo, a ač je to pořád zábavné sledovat, jaksi to už není vůbec uvěřitelné (obzvlášť v případě prezidenta a první dámy). Tím spíš, že s přibývajícím časem se ze samotného Franka stává řadový psychopat, následky jeho činů potom na diváky nemají ve většině případů žádný emocionální dopad, protože nevidíme, jaký dopad mají na onen fikční svět seriálu. HoC proto jako celek zaostává jak za Trůny (co do vykreslení charakterů), tak za Bossem (co do uvěřitelnosti), byť je divácky mnohem přístupnější (a občas i zábavnější). Je to škoda, protože za těmi dokonale vycizelovanými dialogy, řemeslně precizní prací a vším skvělým herectvím je v podstatě jenom nabubřelé nic. Žádný jiný seriál tak moc netlačí na pilu ve snaze být cool (což se nedaří), proto ovšem House of Cards tragicky selhává, stává se nekonečně povrchním, a je jednoznačně nejnadhodnocenějším seriálem csfd současnosti. P.S: 1. série 4*, 2. série 2*, 3. série 3,5* (trojka měla potenciál být nejlepší sezónou, důkazem budiž dost možná nejlepší díl seriálu 3x11, to by ovšem tvůrci museli mít nějaké koule a ne vždycky ze všeho vycouvat), 4. série 3*, 5. série 3,5* (překvapivě fajn série, Particia Clarkson si povodila a svým magickým herectvím vykřesala fascinující konfrontace i ze společných scén s vysávačem zábavy Dougem) ()
Francis J. Underwood je zřejmě nesložitější, nejcílevědomější, nejzajímavější a nejšťavnatější seriálovou postavou několika posledních let. Nesází na laciné zvraty, pěkně pozvolna si chystá půdu, aby mohl mrazivě zaskočit. Manipulátor par excellence si nejprve brousí zuby na post ministra zahraničí, jakmile má však prezident jiný názor, rozpoutá tenhle vlivný kongresman promyšlenou cestu pomsty, která má ty nejvyšší cíle. Scenáristicky je to vypiplané, herecky je to bezkonkurenční a celkově je to samozřejmě politická pohádka, ale přesto... Ať je za kamerou David Fincher nebo třeba zrovna tak ostřílený Joel Schumacher, je to neselhávající podívaná. Tuhle nebezpečnou politickou hru dokonale ovládá dravý Kevin Spacey, který se po letech (pro mě nepochopitelného plahočení – buď si on nevybíral silné látky, nebo mu je jednoduše nikdo nenabízel) znovu ukazuje v silném světle. Místy mi připomíná jednoho doktora mé dcery: kouká do grafu, hraje si s propiskou, do počítače ťuká lékařskou zprávu a ještě u toho vypráví vtipy. Naopak Robin Wright mi jako jeho opora překvapivě tak úplně nesedla. Ale uvidím dál, jsem oproti jiným divákům teprve na počátku druhé série. Takové hutné dialogové scény tady dlouho nebyly, podle ohlasů je mi jasné, že pokračují i v dalších dílech, protože vedlejší linie zůstaly lákavě otevřené. Po čase: Pokud bych dal první výtečné sérii 90%, druhé 80% a třetí (za mě jednoznačný krok mimo) 60%, musím jít s hodnocením dolů!! Naštěstí čtvrtá série to zase vyhnala hodně nahoru (80%), zatím u poslední páté série už chtě nechtě vyčerpáváme témata a situace (70%). ()
Kdy jindy sepsat komentář k tomuhle seriálu než v den inaugurace prezidenta, jenž střídá ve funkci osobu, která z amerického prezidenství udělala live verzi House of Cards?:) Nebo minimálně jeho poslední řady, která byla už totálně WTF... Kevin Spacey a Robin Wright jsou nepochybně skvělí herci, ale jak se ukázalo, bez showrunnera Beau Willimona to sami neutáhli. Takže vzato stručně - první dvě řady jsou geniální, poslední záběr druhé řady byl zcela "mindblowing". Když se ve třetí začal děj rozplizávat kolem Douga Stampera a jeho lavírování, začalo to drhnout, a zhoršovalo se to s přibývajícím "creepy" vlivem jistého životopisce. Čtvrtá řada byla víc o blouznění Franka Underwooda než o čemkoliv jiném, a nejsvětlejším místem byl prezident Petrov. Pátou řadu už v zásadě držela jen tehdy aktuální "skandální" linka se sociálními sítěmi. Ano, přišel sice i silný "záporák" guvernér Conway (a jeho online dokonalá rodinka), ale cirkus, jakým se Underwoodovi snažili zachránit volební výsledek, byl už úplně mimo. No a pak se to stalo... Me Too, děsivá zjištění ohledně Kevina Spaceyho, a jeho rázný konec... a ukrutně zoufalá snaha vyplnit prázdno, které po něm zůstalo. Kdo jiný než Netflix, který "drží prst na tepu doby", takže neváhá obsadit do historického seriálu z Británie nejen černošského hlavního hrdinu, ale i královnu anglickou, by mohl dospět k závěru, že to pravé bude najednou otočit kormidlo na GIRL POWER? Jo to jak poslední řada Ally McBeal - najednou úplně nové postavy, tvářící se, jako by u všeho byly od začátku, a tady navíc ještě srabácké odklizení Franka Underwooda někde v pauze mezi pátou a šestou řadou, výsledkem čehož je nevyhnutelně "Hamlet bez Hamleta":) A pokud mi někdo bude schopen vysvětlit, proč musela poslední řada skončit po osmi epizodách, naprosto uprostřed děje, kdy se neuzavřela snad ani jediná dějová linka, ale naopak bylo dokonale relevantní začít se ujišťovat, že tohle byl opravdu, ale opravdu konec, tak dostane moje doporučení do PR týmu ANO. Takže si to shrňme - první dvě řady byly fascinujícím a i formálně nápaditým příběhem psychopata deroucího se všemožnými intrikami k moci (při zachovávání sluníčkového veřejného profilu). Od třetí začal sešup dolů, v páté byl zoufale vidět i úpadek výpravy (některé scény na balkóně Bílého domu úplně křičely "polystyrén!"), a šestá to naprosto zabila. Měla sice ztíženou situaci, ale takovýhle konec nekonec si House of Cards nezasloužil... Seriál jako celek, no, asi zvládne udržet červenou zónu, ale pokud můžete, nedívejte se na jeho druhou polovinu:) 70% a to tak, že těsně. ()
Galerie (796)
Zajímavosti (39)
- Netflix si rovnou objednal dvě série, které měly dohromady rozpočet 100 milionů amerických dolarů. (morgos)
- Mezinárodní vědecký časopis New Scientist v jednom svém článku uvedl, že postava Franka Underwooda (Kevin Spacey) přiměla psychology ke zvážení o přidání jeho typu osobnosti do známého dotazníku typologie osobnosti "BIG 5". (Kejxx)
Související novinky
Hvězdy hollywoodské hudby rozezní Obecní dům
Světové hvězdy filmové hudby zavítají do Prahy na Composers Summit 2023. Druhý ročník kromě workshopů a přednášek nabídne ve dnech 14. a 18.dubna dva unikátní koncerty. Ústřední melodie oceňovaných… (více)
Kevin Spacey dluží desítky milionů dolarů
Dříve jeden z nejváženějších herců v Hollywoodu, dnes chodící černá kaňka, která se v prestižním filmovém či televizním projektu možná už nikdy neobjeví. Kevina Spaceyho v roce 2017 alespoň patnáct… (více)
Kevin Spacey musí zaplatit 31 milionů
Filmové servery obletěla čerstvě zpráva, že herci Kevinovi Spaceymu (Americká krása) bylo v loňském roce nezávislým arbitrem přikázáno zaplatit produkční společnosti zodpovědné za tvorbu seriálu Dům… (více)
David Fincher prodlužuje spolupráci s Netflixem
Za tři týdny startuje na Netflixu výrazně stylizované životopisné drama Mank o postavě H. J. Mankiewicze, scenáristy legendárního snímku Občan Kane, a už nyní je jasné, že to nebude poslední… (více)
1. série - 80% - Kevin Spacey si pro rázný comeback vybral vděčné místo. Jako mocný a morálně nesvázaný politik může velkolepě hrát ve strhujících dialozích, šibalsky pomrkávat do kamery, dávat divákovi pocit sounáležitosti a díky svému charizmatu také přesvědčovat, že udělat někdy pěknou špatnost může být ku prospěchu (vlastní) věci. Celý domek z karet má pak nejsilnější základy v rámci Frankova pnutí se Zoe (a vůbec jakéhokoli působení těchto dvou postav), zatímco někdo nedokáže kvůli až příliš poklidné lince tak úplně zaujmout (Claire), nebo svými rozhodnutími a jednáním až irituje (Peter). Právě díky atmosféře a náladě, která se nebojí sáhnout po dávce nadhledu je seriál svým způsobem jedinečný. Určitě ale ne díky scénáři. Ten totiž svou domnělou rafinovanost prohraje ve chvíli prvního odhaleného zvratu. Tehdy kouzlo šokovaného diváka odpadá a za každou dějovou zákrutou už tuším nějaký větší plán. Díky konkrétním postavám a příjemně nejednoznačné gradaci to ale zatím nevadí. 2. série - 60% - Překvapivě frustrující zážitek. Postupné vykrajování nejzajímavějších postav a linií totiž nechává cestičku umetenou pro regulérní politiku se všemi jejími rutinními špinavostmi a v tu chvíli se vytratí i kouzelná satira, která dokázala přikovat k obrazovce nejsilněji. Nejhorší ale je, že žádná z odstavených vedlejších linek není uzavřena uspokojivým způsobem a většina ze zakončovacích scén jsou jen zkratky nebo nevěrohodné nárazy. Do popředí se potom nepochopitelně tlačí charaktery, které nemají co nového nabídnout a jsou jen lacinějšími verzemi těch, kteří už jednou Kongres, Bílý dům i další lokace opustili. Prostor tak primárně ovládá mistr Underwood, ale dělá mi to podstatně menší radost než o sezonu nazpět. Proč bych po všech úskocích a sobectví měl fandit právě Frankovi? Jen protože je v centru všeho dění, které sledujeme jeho pohledem? Abych přál vítězství záporákovi, potřebuji víc než to. Tím spíš, že Raymond Tusk není regulérní nepřítel, jen do sebe zahleděný pracháč. Nemůžu samozřejmě jenom nadávat, protože i přes dialogy, které v čistě politických kruzích občas šustí papírem, se příjemně zneklidňující atmosféra nikdy úplně nevytratí a Spacey dokáže zamrazit každým zvýšením hlasu. To je ale u seriálu, který by rád byl neopakovatelnou událostí, najednou dost málo. 3. série - 70% - I přes čím dál vyšší politické kruhy se překvapivě hraje na osobnější notu, ale na vítězství to nestačí. Hraje se totiž pomocí figurek, jejichž úloha v celém velkém soukolí je nezpochybnitelná (Jackie, Remy, Seth), ale pokud nejsou v přímém kontaktu s Frankem, nemám sebemenší potřebu je vidět. Jejich vedlejší linie jsou stejně jako loni pouhou vatou, nehledě na Douga, jehož hnací motor v podobě obsese jistou zrzkou se měl dořešit už dávno a místo toho se pořád opakuje v ubíjejících smyčkách. Naštěstí je stále přítomen ústřední antihrdina, který získal rovnocenného soupeře jak v Heather, tak v Petrovovi, a co je nejlepší - v Claire. Právě opatrně gradující dialogy Spaceyho s Robin Wright jsou tím, co mě k Mr. and Mrs. FU pokaždé připoutá, i kdyby byly ostatní linky sebezbytečnější. U třetí sezóny jsem původně s hodnocením mířil trochu výš, protože politika tentokrát cílila příjemně aktuálním směrem, ale samotné finále ucuklo. Právě v něm se bohužel ukazuje, že showrunner Beau Willimon chce působit velmi rafinovaně, ale zároveň si nechává uniknout drtivou většinu možností, kdy by mohl s vedlejšímu charaktery začít opravdu pracovat a ne je jen nahodile tahat tam, kam se mu to zrovna pro nejbližší epizodu hodí. 4. série - 80% - Chvíli už to vypadalo, že se i zbylá rafinovanost překlopí do čisté politiky, což by pro původní premisu byla čirá katastrofa. Z naznačeného směru se ale ve čtvrté epizodě razantně uhýbá stranou a celý Domek konečně dýchá lehce, do hry vrací k mojí velké potěše snad všechny výraznější vedlejší postavy minulých let a Spaceymu dává šanci na dosud nepoznané herecké výrazy. V osobě spisovatele Toma se ukazuje, jak nápaditě se mohou do hry vracet zdánlivě dohrané charaktery, v osobě Douga se naopak již několikátým rokem ukazuje, že Michael Kelly asi na Netflix něco šeredného ví, jinak nechápu, proč ho za každou cenu drží v hlavním obsazení. Díky neočekávanému a odvážnému vývoji bych ale celému projektu zase hrozně rád věřil, brzdí mě v tom jediná věc, odchod Beaua Willimona z pozice hlavního tvůrce. Ani tahle sezóna zdaleka nebyla bez chyby, ale pokračovat za každou cenu bez něj mi přijde vysoce riskantní. 5. série - 70% - V prvních dvou třetinách se podvratným Frankovým činům rád usmívám a až do vyvrcholení linie s volbami se i náramně bavím. Vše, co přijde potom, ale funguje o stupeň hůře, zejména proto, že se hlavní pár obklopuje čím dál nezajímavějšími charaktery. Mark, Cathy, Alex Romero, Seth a bohužel i Jane Davis v podání neselhávající Patricie Clarkson mi jsou bohužel zoufale jedno a většinu času fungují jen jako reklama na to, jak dokonale díky onomu kontrastu umí hrát Kevin Spacey a Robin Wright. Seriálu bych i v tuhle chvíli pořád věřil, že ví, kam míří, kdyby nebylo událostí, které seriál nechaly bez jeho největšího tahouna. 6. série - 40% - Po Spaceyho vyhazovu jsem věřil, že tvůrci vědí, co dělají. Že labutí píseň nebude jen slabým pokusem o předání žezla, že zkrátka bude o co hrát. Teď je mi naopak líto, že seriál nebyl zrušen, protože tahle loď se potopila ve chvíli, kdy se začaly přepisovat scénáře. Robin Wright mám rád, ale bez svého věčného protipólu v podobě Franka je v obraze smutně navíc, jakkoli si průběžná ženská vítězství uhraje do posledního slova. Dokonce po dlouhé době ocením i Douga, aby vůbec existoval důstojný protihráč a pokus o vyrovnanou dynamiku. Jinak si totiž obrovské množství prostoru kradou sourozenci Shepherdovi. Dosud nikdy neviděné postavy se staví do pozice šedých eminencí celého Washingtonu, bez jejichž dozoru se snad celý kabinet ani neotočí. Když se přidají další nevýrazní protihráči typu Marka, je definitivně jasné, kam až se kdysi ambiciózní počin propadl. Dlouholeté vedlejší charaktery narychlo odchází ze scény, aby vůbec nějaké rozhřešení dostaly, finále nepřinese žádnou logickou pointu dosavadního dění a odhalení, na která se celých osm epizod čeká, působí jako parodie, nemluvě o celkovém směřování, až příliš jdoucím na ruku událostem v zákulisí. Politováníhodná koncovka, kterou od ostudy zachraňuje jen to, jak kvalitní herce se povedlo sehnat i do těch nejmenších rolí. () (méně) (více)