Cigán

Tohle se panu Šulíkovi trochu vymklo. Na jedné straně snaha o realismus a do toho hamletovská zápletka včetně každou chvíli se objevivšího ducha zavražděného otce hlavního hrdiny. Ten pokaždé něco moudrého pronese, přičemž si ty jeho monology poněkud odporují. Samozřejmě, když policajti ponižují nezletilé pachatele trestné činnosti, mají moje sympatie. A to není rasismus, bylo by to stejné, kdyby to dělali bílým hajzlům. Největší pochvalu si zaslouží Ján Mižigár, díky kterému to celé drží pohromadě. Tedy pokud ho režisér nenechá nečinně zírat do kamery a nezní pod tím osudová hudba, v těchto chvílích to nefunguje ani náhodou, ale za to představitel hlavní role nemůže (50%). (17.08.2011)

Na jednej strane je fajn, že sa Šulík pokúsil natočiť realistický film so stále veľmi aktuálnou rasovou problematikou. Rozhodnutie, že do rolí obyvateľov cigánskej osady obsadí rómskych nehercov sa v niektorých prípadoch vyplatilo (najzaujímavejšou postavou je strýko Žigo), ale nebolo tomu tak v prípade hlavného hrdinu v podaní nevýrazne (ne)hrajúceho Jána Mižigára. Šulík navyše totálne podkopáva svoj autorský zámer o realistické spracovanie klišovitým dejom a mysteriózno-komickými artovými vsuvkami, ktoré sú našťastie veľmi ojedinelé. Prečo len tí tuzemskí filmári potrebujú byť niečím nasilu „odlišní“? Na druhej strane je to svižná, pomerne pútavá a ani sekundu nenudiaca snímka. Výhodou je aj nestrannosť scenára, ktorý rovným dielom zobrazuje negatívne vlastnosti oboch etník. Cigáni tu skrátka nie sú o nič menšie svine než tí bieli. Popravde tam ale cítim nevyužitý potenciál. (6/10) (02.02.2012)

Trefa do černého aneb Jak žijí cikáni. 1) Hodnota snímku není v lehce stylizovaném ději (dialogy s otcem - mulem nebo pobíhající pštrosi jdou maličko mimo) či v hereckých výkonech (výborné, i když amatérské). Hodnotu v mých očích tvoří reálie - skutečná vesnice, skuteční cikáni, kteří nehrají, jen předvádějí sami sebe i romština, která potěší a připomene, kolik sprostých výrazů jsme z ní přejali._____ 2) Filmaři na život v romské osadě nehledí tragicky, spíš posmutněle, nesoudí, jen se dívají. Jejich prostřednictvím pak i divák vidí, jak rozdílně vnímají skutečnost cikáni a gádžové a jak obtížně probíhá eventuální emancipace jednotlivce z rodových a zvykových pout, tím spíš, když mu gádžovská civilizace nabízí nedůvěru, pohrdání a úsměšky._____ 3) Nejčastější dotaz odpadových či jednohvězdičkových komentů zní: Co vlastně chce film říci? Odpovím za sebe. Mně film připomíná, že Romové jsou v pozici, kdy si neumí jako celek pomoci sami. Neuvědomují si smysl vzdělání a gádžovský svět vnímají jako nepřátelský. Občasná snaha o únik končí podobně jako ve filmu - z práce je vyhodí, lichváři je oberou a nakonec z pudu sebezáchovy a přežití přijmou ideologii, kterou tak výstižně definoval strýko Žigo._____ 4) Nejsou-li ovšem Romové schopni sami věci změnit, je to na nás, na gádžech. A tady je kámen úrazu. Málokdo připustí, že odpovědnost za stav v soužití s romskou populací má především stát jakožto představitel majoritní populace. My věci změnit můžeme, ale neděláme to. Romům nepomáháme, strkáme je do zvláštních škol, umožňujeme jim dělat jen ty nejhorší práce. Na druhé straně tolerujeme či přímo podporujeme příživnické organizace "bojující" za práva Romů a nesmyslně postavenými sociálními dávkami vychováváme další generace žebráků a nemakačenků. (21.04.2014)

Dokumentárne presvedčivé. Oveľa viac ako dejová línia zaujali jednotlivé výjavy zo života Cigánov v osade, v škole a pri zháňaní obživy. Poetické vsuvky odľahčili ťaživosť spôsobu života v nevykúrených chatrčiach. Prostredie sociálneho zúfalstva sa ale nadužívaním lyrizmu vo filme dostáva takmer až do poukázania na síce veľmi tvrdý život, ale zároveň život v prírodnej idyle, nad ktorým sa vznášajú harmonické tóny. Po vlnách Godárovej hudby, vznášajúcej sa nad osadou do učupených chatrčí uprostred hôr mysticky z neba zostupujú zosnulí, aby navštívili potomkov. Hamletovsky dokážu poukázať na skutočných vinníkov ich smrti. Cigánsky život v osadách ale žiadnou takouto idylou už dávno nie je. A otázne je či vlastne niekedy bol (stačí si prečítať knižku Eleny Lackovej Narodila som sa pod šťastnou hviezdou). (14.04.2015)

Najlepší slovenský hraný celovečerný film po roku 2000. Geniálni neherci, skvelý humor, autentická atmosféra, na mňa trochu prepoetizovaná hudba a kampaň k filmu (trajler, heslo na plagáte...), ale nič to nemení na fakte, že Cigán je nielen film roka, ale aj film dekády (čo je však spôsobené hlavne vďaka skoro žiadnej a ak, tak kvalitatívne slabej konkurencii), a odhliadnuc od filmárskych kvalít to je navyše aj veľmi dôležitý film. Konečne slovenský film, ktorý niečo rieši, ktorý rozoberá a poukazuje na niečo, čo je aktuálne, čo je problém, čo je súčasné a zároveň univerzálne - a bez pátosu, politika alebo alibizmu. Veľká spokojnosť. (19.07.2011)