Valmont

(Podruhé) zhlédnuto bezprostředně po dočtení Laclosovy románové předlohy. Osobně mě tenhle film strašně baví a z trojice filmových adaptací Nebezpečných známostí od režijního trojlístku Vadim / Frears / Forman ji považuji za nejzdařilejší. Jedině Formanovi se dle mého soudu podařilo nalézt optimální cestu mezi dvěma krajními póly, v nichž se uchýlili jeho předchůdci - Formanův Valmont není ani nesnesitelně radikálně odkloněn od původní předlohy jako Vadimova verze, ani se jí pietně nedrží jako Frears, ale bere si z ní smysluplným způsobem to, co uzná za vhodné, aby dal vzniknout velice příjemné a kultivované podívané. Jistě, současně by se o tomto filmu dalo i říci, že je to tak trochu "rokokový kýč", ale především díky fantastické kameře a mimořádně šťastnému obsazení ženských rolí je pro mě osobně tenhle film spolehlivou zárukou výjimečného filmového zážitku. O filmu zajímavě píše Ondřej Kavalír v Labyrint revue č. 17-18 z r. 2005: "Adaptace Nebezpečných známostí Miloše Formana... je ze všech uvedených filmů nejvýpravnější. Bohatá, rokokově laděná laděná, obrazová složka už od úvodní klášterní scény naprosto převládá. Přibližuje přezdobené a zalidněné interiéry... Některé scény dokonce připomínají žánrové výjevy ze života prostých lidí... I ve výběru hudebního doprovodu... je cítit Formanova znalost doby, kterou si osvojil při natáčení Amadea... Na rozdíl od Vadima a Frearse Forman libertinskou složku příběhu téměř zcela opomíjí... Románové napětí mezi zkušeností a nevinností, cynismem a sentimentem Forman do značné míry převádí do zjednodušujícího vzorce mládí versus stáří... Když si Cecíliina matka... klade otázku, zda své dceři vůbec rozumí, cítíme v tom vzdálené ozvuky nejen filmu Taking Off (1971), ale i Černého Petra (1964)... Formanovská adaptace také projevuje nejvýraznější komické rysy... Forman ve Valmontovi spojuje romantický patos a sentimentalitu s humorem a ironií. Vedle poučného příběhu o napraveném hříšníkovi inscenuje příběh mládí bouřícího se proti pokrytecké dospělosti. Oproti žánrové čistotě předchůdců se nebojí sáhnout k divácky vděčnému tragikomickému míšení stylových poloh. Ironií osudu zůstává, že na rozdíl od Frearse, který Nebezpečné známosti natočil pod záštitou Warner Bros, je to právě Formanova britsko-francouzská koprodukce, jež přivedla na svět film blížící se v mnoha ohledech parametrům hollywoodské pop-kultury. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že právě tato adaptace nese nejzřetelnější stopy osobitého režijního rukopisu". (cit. s.: 185-186) (15.05.2013)

Tak to byla mrcha ta markýza de Merteuilta. Zametala s lidma poměrně nechutně, ale zase jí omlouvá to, že byla sexy. Třeba panům / teda až na mě / tento fakt stačí k tomu, aby ze sebe dělali před podobnou ženskou smetí. On teda Valmont byl taky slušný lidský prasátko, takže ty jejich intriky měly docela koule. (02.07.2007)

Tak, dilema bychom měli vyřešené, teď se pojďme najíst! Není pravda, že je Valmont chladný film bez humoru, jen nenechává pauzy na smích. A zbývá i dost místa pro hořkost. Čtvrt století po premiéře nemá smysl řešit, že film byl uveden téměř souběžně s jinou, úspěšnější (podle mého horší) adaptací téhož románu - to jsou už jen prázdná slova. Nyní má smysl řešit ten film sám o sobě. A jako takový je velmi dobrý. Forman zvolil uvolněnější tón, takže na pohled působí měkčeji než Frears, ve skutečnosti ale právě ta uvolněnost vypráví o zkaženosti doby víc než nekonečná nepříjemná křeč, kdy nevěřím, že by ti lidé takto chtěli žít - mnohem víc jsem chápal zahálku a požitkářství Formanových postav. (13.12.2012)

Z Valmonta čiší joie de vivre a Formanovo pochopení pro to lidské hemžení se všemi jeho intrikami, poťouchlostmi i podlostmi. Čím jsem starší, tím víc chápu, proč o tolik zmírnil tragické vyznění de Laclosova románu, zcela vypustil morality a přesměroval pozornost k životu, který jde dál, a který se prostě má žít... Kdysi před lety mne jako zasmušilou dívku mnohem hlouběji zasáhla Frearsova srdceryvná, vážná adaptace téže předlohy, Nebezpečné známosti. Dnes vidím Formanova Valmonta jako příběh z paralelního vesmíru, viditelného pouze přes sklíčko zcela vědomě zabarvené dorůžova. (07.07.2018)

Z mnoha stran jsem slyšel na tento filmový počin od Formana chválu, ale bohužel, samotný snímek mě ve výsledku moc nezaujal. Užil jsem si bezpochyby tu formální stránku. Sledovat ty krásné kostýmy a vytříbené exteriéry do posledního detailu mělo totiž něco do sebe. Jenže mě nezaujal příběh. Herecky asi v pořádku (zejména ďábělsky proradná Annette Benning na place kralovala), ale ty jednotlivé dílčí zápletky mě jednoduše nedokázaly. A závěr za mě dost uspěchaný. Škoda. Za mě dávám 6/10 (19.09.2023)