Barbie

Každý je unikát a filmová Barbie ten největší. Nějakou dobu jsem netušil, jestli do sebe všechny složky zvládnou zaklapnout a ruku na srdce, váhal jsem, jestli do sebe zaklapnou alespoň nějaké. Jenže plán vyšel a kombinace satiry, muzikálu, rodinného dramatu, komentáře i nejbláznivější komedie může fungovat jako letní podívaná i jako téma do nekonečné konverzace. A je úplně jedno, že je zalitá třemi vrstvami růžového absurdna. (13.08.2023)

Pink goes with everything a ja sa neviem rozhodnúť či je to tak debilné, až je to geniálne alebo je to tak geniálne až je to debilné, či je to woke podvratné alebo zvrátene woke a či to feminizuje patriarchát alebo maskulinizuje matriarchát. Každopádne ten odkaz je pre mňa "ser na to či si Barbie a ži". Gosling a Margotka na zožratie. Hudba a colorgrading na výbornú. 9/10 (26.07.2023)

Nečekal jsem, že bude mít Barbie něco společného s Nejvyšší kartou Petry Hůlové. Obě nahlížejí na feminismus a soužití žen a mužů skrze vyhrocené rozpory, které vůči sobě porůznu konstrastují. A zároveň stejně tak kontrastují různé rozpory mezi hlásanými feministickými idejemi a takzvaným reálným světem. Zatímco Hůlová skrze postavu stárnoucí spisovatelky dochází k tomu, že ženská tragédie spočívá v biologicky podmíněné znásilnitelnosti žen fyzicky zdatnějšími muži, Greta Gerwig nachází styčnou plochu "skutečných" žen v návštěvách gynekologa, tedy opět ve společensky plně nevykompenzovatelných a zcela nenarovnatelných záležitostech těla. Proto předtím film zdůrazňuje, že ideální Barbie a ideální Ken nemají pohlavní orgány. Oni - a růžový svět, který obývají - je totiž světem čirého sociálního konstruktivismu odpojeného od výše zmíněného fyzična a jeho působení. Je samozřejmě také světem korporátním, formovaným kapitalistickou logikou Mattelu - a v tomto směru se film může jevit jako kritika krajně neoliberálního feminismu, který se tváří, že každý může být kýmkoli a na materiální (či fyzické) limity příliš nehledí. Protože film na konci vykračuje ze světa sociálních konstrukcí (byť jen zčásti, Hollywood je zde reflektován jako stejně umělý jako Barbieland) a přiklání se k plně nekomodifikovatelné tělesnosti, připadá mi odvážnější než jak může na první pohled vypadat. Ale nejsem si tím jistý. Proč na druhé straně nevidíme Kena, jak jde k andrologovi kvůli problémům s erekcí? Nebo co je mužským ekvivalentem návštěvy gynekologa? A kde na této platformě tělesnosti mohou ženy a muži nalézt rovnost? Lze to vůbec? Film naznačuje, že ne, protože tuto druhou mužskou stránku vypouští. Koneckonců se nejmenuje Barbie a Ken, ale jenom Barbie. Možná, že tady film skutečně naráží na svoje ideologické mantinely, aniž by je na rozdíl od všech dalších reflektoval. (28.08.2023)

Buď je to jen komedie o hračkách – pak to má chabý (vč. vydřeně vtipný) scénář, který nedostatek invence skrývá za komodifikované odlesky seriózních společenských témat (až na úvodní scénu); nebo je to společenská alegorie – pak to nestojí za nic, protože je to jen komedie o hračkách (kdyby to bylo o lidech, byla by to urážka mužů i žen). Cokoli "mezi tím" vede ke stejnému závěru. Je trochu škoda že feminismus upadá tímhle způsobem. Věřím, že GG má na víc. (09.01.2024)

Mnohovrstevnatá kýčovitá komedie/společenská satira, které spousta lidí nemůže přijít na jméno, ale kterou jsem si neskutečně užil a považuju ji za vztyčený prostředník celému vesmíru blockbusterů. Autorka zvládla všechno, co si předsevzala. Díky té naplněnosti považuju za zločin prodej lístků na dvojprogram s podobně hutně (ale úplně jiným způsobem) našlapaným Oppenheimerem. Cokoliv dalšího je na osobní diskuzi, protože jak jsem si vyzkoušel, různí lidé vidí v Barbie úplně jiné věci a odnášejí si taktéž dost různé dojmy;) 90% (26.12.2023)