Vrásky z lásky

Na první pohled mě zaujalo hvězdné herecké obsazení, kterému pochopitelně dominují bývalí manželé Radoslav Brzobohatý a Jiřina Bohdalová. Nicméně Jiří Strach dovedl obsadit i do téměř nicotné epizodní roličky herce, jež by byli hvězdami jiných filmů. Film je sice plný klišé, humorné scénky a vtipy byly již téměř všechny viděny jinde, příběhy dvou hlavních hrdinů do sebe zapadají se skřípáním, ale herecké umění a laskavost postavy Radoslava Brzobohatého v kontrastu se (zbytečně příliš) nedobrou postavou Jiřiny Bohdalové v této moderní road movie dává zapomenout nedostatků scénáře. Na konci se zčistajasna útočí i na city a měl jsem co dělat, abych se nedojal příliš. Poslední scénou naštěstí tvůrci filmu poněkud vážnému vyznění příběhu dávají vale a já jako divák jsem byl spokojený. (22.01.2015)

Pravda, že příliš sentimentu ve mě film nezanechal. Záchrana od jedné hvězdy mu byl hlavně celkem pěkný konec, který nebyl ukončen smrtí Bohdalové nebo Brzobohatého...Docela paradoxní, že si zahráli spolu takhle před smrtí Radoslava Brzobohatého - bývalí manželé. No přesto nevím co si o tom mám myslet, protože je to už druhý film, který se dá označit jako "rozhovory před smrtí" konkrétně Školní výlet. Lenka Vlasáková byla skvělá a o zbytku řekněme, že ušel. Škoda, protože to mohlo být trochu vtipnější. (11.12.2012)

Vrásky z lásky jsou filmem o stáří. A stáří je svině, o tom žádná. Nikdo mi to nevymluví. Netěším se na ten podzim života. Tělo pozvolna chřadne, polovinu času člověk stráví u doktora, za důchod si nic nekoupí a odchází jeden kamarád za druhým a není nic horšího než jak říká textař Horáček - škrtat jména přátel v notesu... Děsím se všech stařeckých demencí, alzheimerů, slepoty, inkontinence.... Stáří je nefér. ---- Film byl zajímavý, ale nijak výrazně nevybočoval. Nic na tom nemění ani účast nedávno zesnulých herců Jiráskové a Brzobohatého. Jen kvůli tomu sázet hvězdy nebudu. Paní Jiřinu jsem nikdy ve filmu moc nemusel vyjma skvělého hlasu pro večerníčky a tím spíše ji nemusím teď na stará kolena. (A o jejím posledním účinkování v hororru kámošky jezevce z Vysočiny ani nemluvě). Film mi přišel takový plochý. I přes vážnost tématu - Brzobohatého hledání dávné lásky a ,,great escape'' Bohdalové, mi to přišlo tak nějak málo uvěřitelné. Jakoby tvůrci vsadili na známé figury a nechali je si s tím nějak poradit jak kdo umí... Marně nás Strach oblažuje čarokrásnými průhledy do podzimních hor, podmaněnými nevtíravým klavírním doprovodem... Na komedii se u filmu moc nezasmějete a vyloženě dramatických okamžiků ve filmu také moc nehledejte. Resp. oni tam jsou, ale nefungují. - Zkrátka, přišlo mi to málo a ducha skvělého Brainstormu se už znovu vyvolat nepodařilo. Bohužel. * * * (31.01.2013)

Bylo vskutku příjemné a milé sledovat shledání Jiřiny Bohdalové a Radoslava Brzobohatého na obrazovce, jelikož je přece jenom v minulosti spojoval jak profesní tak i osobní život, který nebyl úplně růžový. Osobně jsem s nimi viděl jen Ucho, což je film úplně z jiné kategorie, nicméně i ve Vráskách z lásky je cítit ta chemie mezi hlavními aktéry. Film obsahuje nejeden humorný moment, moudrou a vtipnou hlášku či krapet peprnější slovo (zejména od Bohdalové) a celkově se na něj opravdu moc pěkně dívalo. Zkrátka snímek, kterému mohou mnozí vytknout jeho jednoduchost a jistou šablonovitost, avšak na mě zapůsobil nadprůměrným dojmem zejména skrze civilní herecké výkony a svou přímočarost. (12.10.2016)

Nečekaně dobré. Potěšila mě velká míra neprvoplánového humoru (až na několik málo vyjímek), absence laciného sentimentu a patosu (k čemuž by téma mohlo svádět) a poměrně inteligentní Epsteinův scénář. A prosil bych Českého lva pro Bohdalku, byla vynikající a zcela zastínila všechny ostatní. Zajímavá byla také pofilmová diskuze s Epsteinem a Strachem, díky níž jsem se utvrdil v tom, že tvůrci k filmu přistupovali nezištně a s pokorou. Jiří Strach je velký sympaťák a hodný člověk, ale to už o něm vím déle. Padlo tam také zamyšlení nad tím, proč film měl malou návštěvnost. A tady bych se s tvůrci shodl, že v dnešní době krátkozrakého a nesmyslného kultu mládí je těžké film o dvou starých lidech prodat a že úcta ke stáří je v naší společnosti obecně na dost nízké úrovni. Ten samý problém byl i u Michálková ´Babího léta´, který u nás v kinech prošuměl bez větší odezvy, zatímco ve Státech, kde se ke stáří nahlíží úplně jinak, film slavil úspěch. (22.07.2012)