Enderova hra

Termití mimozemšťané si chtějí smlsnout na Zemi, na ní z hysterického strachu nevymyslí nic lepšího, než obrovské peníze (tak proč jsou v programu i dost hloupí smradi?) nacpat do výcvikových programů pro strategicky nadané náctileté děti. Jedno z nich od začátku vyniká, takže je asi jasné, jak to s touhle nadějí lidstva dopadne. Výsledku musí jít divák hodně naproti. Věřil jsem, že budu na konci spokojený. Nebyl jsem. Mě hrdinovo odolávání šikaně starších kadetů nebo budování si okruhu spojenců příliš nebralo. Ano, je to sympaticky nehollywoodské, ale pořád jsem měl před očima, že hlavní hrdinové v nákladné sci-fi jsou děti. To hlavní (asi pětatřicetikilové a pobledlé) je pramálo sympatické, zájem o něj chybí, takže mě opravdu nezačal tížit jeho úděl. Bylo to chladné, divácky nepřívětivé a moc teoretické. Těšil jsem na něco jiného, hravost i dravost chyběla. Můžu už si prosím pustit tu úchylně zábavnou Hvězdnou pěchotu? (21.04.2014)

Tohle je trochu osobní záležitost, protože jsem četl nejen hlavní Enderovu sérii, ale také paralelní příběhové linie, takže mi je svět Endera, Fazolka a dalších blízký. I proto musím odhodit klasické fanouškovské růžové brýle a nehledat zbytečné rozdíly oproti předloze (to třeba ve zkratce na konci komentáře). Zfilmování Enderovy hry se jednoduše povedlo, převedlo román s několika vrstvami vyprávění do smysluplného a funkční celku. Ano, je to chladný film. Ano, musíte přijmout jeho pravidla, hlavně děti-velitele. Ano, není to typický mainstream, a právě proto chtělo výsledné ztvárnění filmu od Hooda a dalších zúčastněných velkou odvahu. Spektakulární momenty (bitvy, bitevní sál, simulátor, ten je jak mé vysněné hraní počítačových her jako byl Homeworld nebo Starcraft:)) jsou střídány intimní rovinou vyprávění (rozhovory důstojníků, "hra"). Scény se rychle střídají, příběh se odvíjí až nečekaně rychle a s postavami se nedokážete pevně sžít, takže pro vás vlastně zůstává důležitý jen Ender a Graff, na ostatní tu prostě není místo. Na jednu stranu je to krok směrem k divákovi, který nechce vidět tří hodinovou cestu do duše dětského velitele, ale současně tu chybí propojení postav, jejich vzájemná hlubší interakce a pochopení (především vztah Endera a jeho sourozenců). To je právě hlavní mojí výtkou k filmu, že neustále utíká směrem dopředu, děj není časově upevněn (ztrácíte pojem o čase, jak byl dlouho Ender u mloků? U draků?) a jako by divák přicházel o nějaké vnitřní spojitosti (vynechané další příběhové linie a vnitřní vazba postav na autoritu Wiggina - trénink draků). Do dvou hodin ale nešlo dostat všechno a to hlavní, to hlavní ve filmu je. Díky za to i tou poslední hvězdičkou v hodnocení, kterou bych jinak asi vynechal. PS: doporučuji knihu, vlastně minimálně první dvě, protože pro mě je Mluvčí za mrtvé ještě lepší než Enderova hra, jen o jejím zfilmování pochybuji opravdu hodně... PPS: teď počkejme deset let, než svět bude připraven na Mluvčího za mrtvé (a následnou Xenocidu) a herci dorostou do svých rolí:) (04.11.2013)

SPOILER ALERT! Už dlouho jsem neviděl v kině tak hloupý film, v němž by naprosto nic nedávalo smysl na takové úrovni. A to jsem viděl Po zániku Země. A pozor - minulý týden jsem byl na Kameňáku 4! Proto kašlu na spoilery a všechno vám to prostě řeknu, protože na tom filmu není zajímavého nic než to, jak hrozně je tupý a jak strašně moc tím alespoň mě rozčiluje. Takže si to shrňme. Máme tu bandu hmyzáků, co chce zničit Zemi. Bohužel pro ně a bohudík pro nás jsou ve stylu Dne nezávislosti a Avengers napojení na centrálu, tedy královnu, kterou když Gándhí zlikviduje, celá armáda padá mrtvá a poražená. Čímž se hmyzáci stávají naprosto pominutelnou hrozbou, protože vždy stačí prostě najít královnu a zabít ji - zvlášť když vím, kde se královna (dokonce všechny královny) skrývá a mám zbraň, která dokáže zničit celou planetu a všechny královny jednou ranou. Správně? Špatně! Celá Země od té chvíle žije v hysterickém strachu z návratu hmyzáku, informace o existenci královen se před veřejností tají a Gándhí musí z nějakého důvodu předstírat, že zemřel. Speciální výcvikový program trvající padesát let založený na "šlechtění" dokonalých dětských vojáků (přesně jednoho vojáka a dětí, kteří jsou přesvědčováni, že mají také naději stát se hrdiny, ačkoliv tu jsou podle Harrisonova chování jen proto, aby měl být Asa na koho naštvaný) vyeskaloval v to, že tento nejvyšlechtěnejší generál rozkázal vystřelit na planetu onu superbombu a tím ji zničit. Celý sál velitelů strnul v úžasu, jak k tak úžasné strategii došel. To nevymyslíš! Kde byl Asa během obléhání Stalingradu? Stálo to miliony miliard, tisíce lidí přišlo o život, mnoho dětem bylo ukradeno dospívání. Ale ne, to nevymyslíš! Končí tím film? Jistěže ne. Ukáže se, že Asu už od dob jeho pobytu na měsíční základně, tedy od úplného začátku, volá hmyzácká královna, jež náhodou sídlí vedle ubytoven, kde je Asa (v čem spočívá jeho výjimečnost? Za celý film nepředvede strategické uvažování nad rámec dítěte jeho věku) později na jiné planetě ubytován. Není vysvětleno, jak tato královna věděla, na koho konkrétně z celé základny plné dětí se napojit ani proč tak činí. Asu ale trápí vědomí genocidy, vezme královnu, dá se povýšit na admirála a ve vesmírné lodi vyrazí sám napříč vesmírem hledat jí nový domov. Nezdravý vztah se sestrou zůstal otevřen pro případné hardcore pokračování. Vše by se dalo pochopit, kdyby film fungoval na nějaké další rovině - na osobní, na myšlenkové, na audiovizuální. Tolik skvělých filmů má nesmyslné premisy! Ve všem zde ale převažuje sterilita a hloupost. Každé chování každé postavy je v důsledku směšné, každý pokus o přesah povrchní... nevím, kde brát. Ani co. 30 % (30.10.2013)

Co působí ve 250stránkové knize jako přirozený vývoj za měsíce/roky, v Gavinově filmu vyznívá dosti zkratkovitě (z první školy do druhé a šup do třetí). Ubírá to na psychologii postav – přátelství jsou pouze naznačena, spory přímočaře vrženy na diváka (hlavně Bonzo) a vnitřní motivace naťuknuty. Casting se však až na výjimky velmi povedl. Typově úplně mimo je N. Anonzie, jehož seržant Dap není ani trochu drsný a přísný. Ford vypjaté situace zvládá bez úšklebků a nepatřičných legrácek. Jenže hlavní problém tkví v tom, že hlavní postava je náctiletý chlapec, který rozkazuje týmu, jehož členové jsou starší než on. Na jeho bedrech leží osud celé planety, což působí místy až příliš vypjatě a supervážně. Ender se vzpírá autoritám, je nezdravě navázaný na svou starší sestru atd. – to vše by šlo u puberťáka akceptovat, ovšem proč by zrovna tento nadaný chlapec měl být mesiášem, není uspokojivě vysvětleno./// I přes rating PG-13 rozhodně nejde o infantilní sci-fi pohádku. Děti se zde mlátí, škrtí a urážejí. Film poměrně dlouho tematizuje šikanu, ale nevyznívá to jako laciná moralita. Škoda však, že se Hood jakožto scenárista nezaměřil více na pochroumanou morálku světa dospělých, kteří neváhají mladé adepty vystavovat podmínkám, které by v normálním civilizovaném světě neprošly./// Velkým pozitivem filmu jsou vizuální efekty (některé záběry připomenou Gravitaci), na nichž je skutečně vidět avizovaná dlouholetá práce. Když Ender plachtí se svým týmem v tréninkovém centru s nulovou gravitací, do toho hraje Jablonského pompézní hudba, tak Gavin dokazuje, že od Wolverina postoupil o světelné roky. Bohužel některé dialogy zní příliš pateticky a občas se nelze neušklíbnout, ovšem místy neskutečně mrazivá a zlověstná atmosféra to kompenzuje. Tlačí na vás tíha světa, v němž děti bez dětství musí zachraňovat dospělé./// *Spoilery* Objevení termiťanky za dveřmi Enderovy ubikace je dráždivě nelogické stejně jako a) nezájem všech lidí zjistit, jak Mazer odrazil nepřítele, b) finální "strategický manévr", který žádného zkušeného vojevůdce nikdy nenapadl... 70 %. [Kino] (03.11.2013)

Přál jsem si to, ale nevěřil jsem. Čekal jsem soft verzi Carda pro puberťáky, ale Hood mě mile zaskočil. Zachoval všechny hlavní tematické prvky předlohy, jen ji zhustil, osekal a citelně zjednodušil (chybí většina pozemské linie i celá řada epizod z kadetky). Trochu mi schází preciznější přerod hlavní postavy, ale Butterfield dokázal i na malé ploše Enderovo vnitřní dilema dobře vystihnout. Chladná, mechanická režie místy výtečně konzervuje atmosféru předlohy a navzdory tomu, že druhá polovina ztrácí trochu tempo (i vinou toho, že vztah Endera a jeho sestry / bratra je spíš účelová dovysvětlovací pomůcka než funkční součást vyprávění), je závěr přesně tak nekomfortní a tvrdý, jak být má. Za jediné nešťastné adaptační rozhodnutí lze pokládat zhuštění časového rámce. Přeci jen, pointa lépe vynikne, když je rozprostřená v horizontu let, ne dní (film pochopitelně volí dramatičtější a sevřenější rámec, který ale nutně nepomáhá naléhavosti vyznění). Vypiplaná vizuální stránka je spíše bonus, díky ní by film fungovat nezačal. Podstatná je souhra mezi postavami (velký návrat Forda!) a zneklidňující emocionální odtažitost. Endera a jeho svět si není třeba zamilovat - je na místě ho buď respektovat, nebo nenávidět, zcela v souladu se striktně racionální předlohou. Enderova hra je i díky tomu takový filmový endemit. Úplně nevím, kam se vlastně bude šířit mimo území milovníků scífek staré školy (víc idejí než srandy a pozlátka). Je to plnokrevné, temné a nezvykle ambiciózní sci-fi, kterému se sice nepodaří proniknout do mysli geniálního vojevůdce / zabijáka tak hluboko jako knize, ale přinejmenším obstojí jako její atraktivní doplněk. I proto, že se do něj dají snadno vepisovat chybějící souvislosti a naznačený kontext. Hood prostě zůstal výjimečně pietní... a výjimečnost se odměňuje osamělostí, to i Ender dobře ví... [75%] (30.10.2013)