Císařův pekař - Pekařův císař

Áno, Werich bol pán herec a táto rola bola pre neho ako stvorená. Už len jeho hlas je tak príjemné počúvať a to kľudne nech aj kričí. Je mi jasné, že tento film bol zneužitý komunistickou agitkou a Werich sa na nej podieľal veľmi rád a ochotne. Ale veď vlastne všetky rozprávky sú tak nejak ľavicové a mne sa tá myšlienka toho, že ak všetci dáme ruku k dielu, tak spoločne bude každý spokojný, dosť páči. Utópia, ale presne taká má byť rozprávka. A navyše to bolo často aj dosť vtipné. A piesne dobré. (24.12.2021)

Skvělé! Perfektní obsazení, napínavý děj, až nadměrně povedený humor a do toho všeho ničící a soptící Golem. Prostě film, který byl na svou dobu velmi dobře provedený a baví lidi dodnes. Jenom nevím, jestli mám raději "Císařova pekaře" nebo "Pekařova císaře".;-) Sice chválím o sto šest, ale jeden zápor bych přeci jen našla... Ano, jde o tu socialistickou písničku. (29.11.2008)

Levicová kontinuita se nedala zapřít ani v dobách nejtemnějších. PEKAŘE můžeme chápat a vyložit jako přímé pokračování prvorepublikových her OSVOBOZENÝCH, v němž se z velmi pravděpodobné úlitby režimu podařilo právě proto vytvořit umělecký šperk. Budovatelské nadšení filmu je tedy vším možným, jen ne pochmurným optimismem doby politických procesů a justičních vražd; tato kamufláž - lhostejno, zda vědomá, či spontánní - je působivá - a pro někoho neprohlédnutelná - i dnes. Postavíme-li toto skvělé dílo do přímé linie srovnání se SVĚT PATŘÍ NÁM nebo HEJ RUP!, vidíme zachování humoru té doby, do kterého je přidán pathos, neodlehčený černým humorem (závěrečné truchlení nad neznámými hrdiny ve SVĚTĚ). Werichovská dvojrole je zřejmě také dána Voskovcovou absencí a tehdejší nemožností ho alespoň přibližně nahradit (až o něco později se objeví Miroslav Horníček). Tuto kontinuitu také ztělesňuje tehdy ještě stále mladá a krásná Nataša Gollová (byla mezi pětatřicítkou a čtyřicítkou). Ani určité ochabnutí tempa ve druhé třetině druhého dílu nemůže pokazit vynikající dojem z tohoto mimořádného nevávrovského českého velkofilmu-pohádky. Kontinuitu zrělesňuje také režisérova osobnost - Martin Frič tu dospěl k dalšímu vrcholu své skvělé tvorby. Za zmínku stojí i prolínání hereckých generací (Plachý,Štěpánek,Kemr,Jana Werichová,Bezouška). Osobitá třetirepubliková tvář tohoto případu postupně odeznívající prvorepublikové tradice, která i vyplnila, i překonala dobu svého vzniku, je - nezávisle na tom, jak byla míněna - nadčasová. (27.01.2008)

Dokonalý velkofilm ve všech významech tohoto označení. Celá herecká elita své doby, v čele pochopitelně s dominujícím Janem Werichem, který svou dvojroli zvládl bezchybně, stejně však nezastiňuje zbytek, a to hlavně dvořanskou kliku, kde se nádherně vyřádil František Filipovský. Právě kvůli těmto scénám film navždy zůstane tím, čím je, protože je pravda, že budovatelské a pracovně-nadšenecké tendence už mohou někomu lézt krkem. Mně začaly vadit až poté, co jsem se na ně vyloženě soustředil, předtím film neměl kazu. Snad jen ten závěrečný pohled na pražské panorama, barokní kostel svatého Mikuláše rudolfinskou Prahu zatím ještě nekrášlil. (26.12.2004)

Já bych tuze rád dal pět hvězdiček, ale ty agitační pasáže mi vadí. Jinak je to výborné. Bohužel ten film vznikal ve špatné době, právě v těch nejstrašnějších letech. Kdyby to bylo třeba o pět šest let později, myslím, že by tam těch budovatelských nesmyslů nebylo tolik. Ale kdo ví? Možná můžeme být rádi, že to je aspoň takové, jaké to je. (25.07.2005)