Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Havíři Kubovi a jeho ženě Markýtce přinesla vrána dvanácté dítě. Havířina nenese a proto jde Kuba poprosit bohatého sládka Pandrholu o trochu jídla pro hladové děti, ale ten ho odmítne. Kuba hledá kmotra pro své dítě. Odmítne Pánaboha i čerta, protože je považuje za nespravedlivé vůči chudým lidem a vybere Smrťáka. S jeho pomocí se Kuba stane zázračným doktorem. Od bohatých si nechá platit a chudé léčí zdarma. Když onemocní Pandrhola, Kuba ho nechce léčit. Vymyslí si nesmyslné úkoly a když je sládek splní, vyléčí ho i přes Smrťákův zákaz. Sládek nechá Smrťáka zavřít do sudu a lidé, ani zvířata nemohou zemřít… (Filmexport)

(více)

Recenze (479)

Gemini 

všechny recenze uživatele

Vsadím se, že soudruzi museli v době vzniku tohoto Fričova kousku chrochtat blahem, když viděli toho odporného buržousta Pandrholu. Nás to naštěstí nemusí zajímat, protože příběh o poctivém havíři Kubovi a především o jeho kamarádu Smrťákovi byl zcela nevinný a čistý jak tehdy, tak dnes. A stejně tak neztratil nic ze svého pohádkového kouzla. Pan režisér holt svému řemeslu rozuměl. 80% ()

C0r0ner 

všechny recenze uživatele

Moc pěkná pohádka o tom, že bohatí většinou bývají svině a chudí dobří lidé. Jasně, že to neplatí vždycky, ale co si budeme namlouvat. Často. K tomu režisér Frič přidal na svou dobu dost slušné efekty. Také si mimochodem pamatuji, že sv. Barbora je patronkou horníků a co je to vůbec havíř. Přínosný film. 90% ()

Reklama

Marthos 

všechny recenze uživatele

Ve vizualizacích hojnosti nechyběla v polovině padesátých let ani lákadla moderního světa: automobil a víkendová chata. Obvykle se příhodně doplňovala s tradičními symboly — se džbány ověnčenými girlandami chmelových šišek a zabíjačkovými pochoutkami. Ačkoliv by bylo možné odkaz k pohádkovým představám osobního štěstí prodloužit až k prastarým magickým manipulacím, základem moderního blahobytu nejsou aktualizace kouzelného prostírání nebo zázračného oslíčka, jehož strst je nevyčerpatelnou zásobárnou zlatých peněz. Revoluční proletariát nespoléhá na dary vyšší moci, ale spíš na promyšlené nátlakové akce. Několik jich v padesátých letech popsal v populárních Českých pohádkách prominent poúnorového režimu Jan Drda. V pohádce Dařbuján a Pandrhola odmítne chudý havíř přízeň Boha i Ďábla, a vzdorně přijme za kmotra svých dětí Smrt. Proletář, který vlastní jen své zdravé paže — svou pracovní sílu, nemůže s životem ztratit nic než své okovy. Ve sbratření se smrtí se mu proti vlastníkům výrobních prostředků nabízí jedinečná výhoda. Kuba Dařbuján si se Smrťákem po boku vynutí na zástupci smrtelně nemocné buržoazie realizaci své vlastní představy hojnosti, v níž na stromech "rostou" jitrničky a v potocích teče pivo. Josef Lada doprovodil Drdovu pohádku barevnou kresbou, na níž netečná, slepá a hluchá Smrt, vlastně Smrťák, stojí v hlavách postele na znamení, že nemocný sládek Pandrhola patří jen a jen Jemu. Protože se vizualizacím blahobytu nevěnoval, jsou obrazy hojnosti — stromy ověšené jitrničkami a potok plný piva — známé především díky filmové adaptaci. Protože jitrničky a potok plný piva vrchovatě naplnily základní životní potřeby, je třetí a poslední Kubův požadavek, kterým podmiňuje kurýrování sládka Pandrholy, humorně bojovnou nadstavbou třídního boje — ponížením vrchnosti. Výsměch panským manýrům ovšem trvá jen do té chvíle, než se měšťanské pokoje a zvyky, středostavovské oblečení a další propriety stanou pro vítězný proletariát společenskou normou a následováníhodným příkladem. Není to, pravda, případ Kuby Dařbujána, který se musí od pohodlné doktořiny vrátit k havířské bídě. Jakpak by ne, když jde o příběh ze starých časů před socialistickou revolucí. Režisér Martin Frič vdechl Drdově revoluční pohádce přece jen přijatelnější rozměr, především výběrem kvalitních hereckých představitelů v čele se Sovákem, Hrušínským a Lohniským, kteří sice dostáli vizuálně i charakterově původnímu autorskému záměru, ale dějovou vyhraněnost svých postav ztlumili alespoň částečně jakousi podprahovou ironií a živým nadhledem. V této interpretaci i Smrťák najednou působí jako reálná bytost, obklopená starostmi a připouštějící si i vlastní selhání, zapříčiněné popíjením ve vinném sklepě. Fričův film dává oproti literární předloze výrazněji vyniknout i celé plejádě komických figurek, namnoze zajímavějších než jsou titulní hrdinové, ať už je to šmatlavý havířský dědek v neodolatelném podání Stanislava Neumanna, který pamatuje s jitrnicemi i na svatou Barborku, lakomý krupař, ztvárněný Josefem Hlinomazem, až po uši se máchající ve vlastní mouce anebo koktající lékař Oldřicha Dědka a zákeřný Mo-mo-mo-ribundus. Ingredience, jakými je Drdova a Fričova proletářská pohádka vybavena, nepatří k zvláště vyhledávaným a obecně stravitelným, ale protože přečkali v takřka neměnné podobě již více než půl století, pak byli svými tvůrci zvoleny nepochybně správně. Zápas chudého s bohatým je starý jako lidstvo samo a nic na tom nezmění žádný politický systém světa. Je to přirozený souboj hodnot, v nichž dobro a zlo již dávno nezastává pozice chudého a bohatého. () (méně) (více)

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

"Jestli ty jsi vopravdovskej smrťák, tak pojď klidně dál. Ty jedinej jsi na boháče i na chudáky stejně spravedlivej." Vzhledem k současné kvalitě zdravotní péče mi připadá, že nejeden horník podškrábnul smluvu se Smrťákem a začal diagnostikovat moribundus. Jejich úspěšnost léčby je samozřejmě daleko nižší než to bývalo u Kuby Dařbujána, ale tohle je pohádka. Pohádka o věčně opilých a neustále inseminujících dělnících, které vykořisťuje jejich nenažraný zaměstnavatel a to mu jen tak neprojde. Ono to nezní moc dobře, ale těch zábavných postaviček je tam jako jitrnic na stromech a tak se ten boj dělnické třídy proti kapitalismu celkem dá přežít. ()

salahadin 

všechny recenze uživatele

Lohniský byl, je a bude jedním z těch absolutně nejlepších českých herců - i když nehrál moc hlavních rolí. Jenže bez těch jeho vedlejších rolí by to zkrátka nešlo. Jeho Smrťák, to lahůdka. Sovák jako bodrý horník opět bezchybný. Vadí mi jen fakt, že se podle mě na snímku podepsala doba ("komáři" u moci). ()

Galerie (12)

Zajímavosti (23)

  • Obě jména Dařbuján (Jiří Sovák) a Pandrhola (Rudolf Hrušínský), ač znějí vymyšleně, jsou skutečná česká příjmení. Nositelů těchto přímení je však už jenom hrstka. Přímení Pandrhola se stalo po publikování Drdovy pohádky synonymem nectností. (sator)
  • Vesnička Kocanda byla postavena ze dřeva. Scény ve staveních byly točeny ve studiu Barrandov. (M.B)
  • Rozprávka mala predpremieru 3.6.1960 v pražskom kine Sevastopol. Premiéru mala až 10.6.1960 v deviatich pražských kinách Lucerna, Arbes, Dukla, Flora, Jiskra, Oko, Svornost, Vzlet, Práce. (Raccoon.city)

Související novinky

Reklama

Reklama