Kantor Ideál

Naivní ale mile rozverné, prostinké přesto zábavné, a to zejména díky Lamačovi a jeho geniální figurce nepraktického učitele (i když závěrečnou proměnou, poněkud ztrácí kouzlo).. film, ke kterému se "pamětník" rád vrací nejen kvůli nestárnoucí scéně divadelního představení či Suchého první vyučovací hodině ("ve druhé lavici dozajista sedí...")... (29.01.2010)

Naivní červená knihovna s vystresovaným Karlem Lamačem a upištěnou Anny Ondrákovou v hlavních rolích. Trochu to celé připomíná němý film, všechny pohyby i dialogy jsou hodně afektované. Ale jako začátek našeho zvukového filmu hodnotím vcelku kladně. Navíc jsem Karla Lamače ani Anny Ondrákovou v jiných filmech neviděla. (31.12.2013)

S tímhle filmem bych neměl žádný problém - nebýt faktu, že jsem při jeho sledování měl neodolatelné nutkání uhodit Anny Ondrákovou něčím hodně těžkým po hlavě. Normálně bych mouše neublížil, ale Ondráková - podobně jako například Ferbasová - má v sobě něco, co ve mně probouzí surovce. Lamač v titulní roli je místy parádní, místy už tolik ne. Parádní naprosto pořád jsou potom Světla Svozilová coby pověrčivá učitelka Plašilová a Darja Hajská jako třídní práskačka. S tradičně solidními Nedošinskou, Pištěkem a Šléglem - a neodolatelnou Natašou Gollovou, která má ve filmu rozhodně víc než jednu větu a už tehdy neměla problém přehrát všechny v okolí - tvoří důvod, proč se na tuhle značně nablblou komedii dívat. (08.02.2009)

(Komentáře: NinadeL, Marthos). Tvůrci ve snaze za každou cenu uplatnit vtipný nápad se záměnou ředitele za školníka jaksi neřeší, že příslušné Suchého antré do nového působiště je s touto postavou dost těžko slučitelné. Podobného druhu, ale větší závažnosti je Suchého závěrečná proměna: zcela okamžitá a naprostá. Že Suchý do té doby vypadá jako z doby snad o půl století starší a náhle jako moderní elegán, se dá přijmout, ale náhlá dokonalá změna celkového projevu, aniž bychom měli možnost byť jen zahlédnout její proces, je vysvětlitelná jen tím, že dosavadní svůj charakter jen hrál, což ovšem nehrál. Ostatně i rozpor mezi Suchým stranícím se děvčat a Suchým zamilovaným není uplně vyladěný. Tyto nepěkné švy vlastně znehodnocují původní charakter mladého profesora Suchého jako nějakou léčitelnou chorobu, což mrzí obzvláště proto, že Lamač jako jeho interpret je ve všech odporujících si polohách absolutně dokonalý a zejména jeho celkový projev jako roztržitého vzdělance puristické mluvy je nedostižný a co replika to vražedně krutá hláška (už tehdy archaická). Ondráková (afektovaná stejně jako ostatní, stafáž tvořící dívky) působí poněkud cirkusácky, nicméně má při vší té strojené naivitě jakýsi pra-šmrnc, který jsem u hvězd následujícího období českého filmu nezaznamenal. Zato jsem zaznamenal mnohem pozdější film, totiž Hoblovu hudební komedii z počátku 70. let Třicet panen a Pyhagoras, který si nejen že pohrává s předválečnými školskými komediemi obecně, ale jak vidím, přímo kopíruje kostru Kantora ideála: Do dívčí třídy přichází za zhroutivšího se profesora nový, mladý učitel, v obou případech jaksi komicky svébytně zarputilý a ne zcela v kontaktu s okolní realitou. Hlavní hvězda třídy žije pouze s matkou (zde s tetičkou) a nový učitel se u nich ubytuje jako podnájemník. Stává se obětí jejího rošťáckého pseudosvádění (komplot celé třídy), které se ale posléze zvrhne v oboustrannou zamilovanost a po radikální kantorově proměně následuje sňatkový happyend. V obou filmech se zpívá. Samozřejmě nelze Hoblův film brát jako nějaký remake, na to je příliš jiný a jinde. Ale že na Kantora ideála záměrně odkazuje, nebo se jím přinejmenším přiznaně inspiruje, je zřejmé, což lze vztáhnout i na výslovnou parodičnost závěrečné fáze Třiceti panen (happyend v podobě sňatku jako jedna z alternativ konce filmu). Závěr samotného Kantora ideála totiž překonává i dívčí románky dr. Hüttlové (podle jednoho z nichž byl skutečně natočen Ideál septimy): dívka rok před maturitou se klidně může (a musí) na studium vybodnout, protože se bude vdávat, takže k čemu by jí bylo nějaké vzdělání. Toto řešení se zde nepředkládá jako nějaké dilema, nýbrž právě jako univerzální happyend, jako radostné překvapení, které nikdo ani nepovažoval za nutné s ní předem konzultovat. (08.11.2015)

Hodně naivní a pitomé, stejně jako většina filmů z těchto let, ale přesto vtipné, a to dost. Lamač zde hraje bravurně a zdatně mu sekunduje i Anny Ondráková, která hraje i v mém oblíbeném Její zpověď (1929) od A.Hitchcocka. Nejkomediálnější mi ale přišla postava školníka. Nepamatuju se jak se ten herec jmenuje, ale když představoval ve sborovně Meneláa, tak jsem doslova vyprskl smíchy. Film má i své slabší chvilky a nepatří k tomu nejlepšímu 30 let, ale je to hodně povedená veselohra. (7,5/10) (18.03.2009)