Král Králů

Pamětník ocení spoustu legrace v konceptu i v maličkostech, které nezasvěcenému přijdou prorežimní, ale tohle je skutečně jeden z vrcholů dobově možné i zdařilé nekomunální legrace, kterou si museli všichni zúčastnění užít vrchovatě. Netriviální satirická perlička, díky Fričově lehkosti svou přesvědčivostí překonává Jasného Kocoura i Procesí. (11.03.2013)

Ovšem, aby člověk tomuto filmu dal pět hvězdiček, musel v té době žít. Tahle komedie byla především výbornou satirou, která musela nadzvedávat žaludky mocným. Lehce ironické narážky na tehdejší ideologii, frazeologii, nádherně vyznívající "soudruhu králi" atd. Pěkné navození absurdní situace, do níž se dostal Alois Král a s níž si neví rady nikdo počínaje kádrovým náměstkem a závodním výborem strany až po ministra zahraničí. Alois Králů podědí království v Rudém moři, kde se pere o moc nebožtíkův bratr Abdulláh a nezletilý králův syn a nástupce. A samozřejmě, že si ruce namočí i všudypřítomná CIA, která nemůže nechat ve štychu zájmy bezpečnosti USA, tedy vlastně zájmy vysoce ekonomické. Bylo to přitom velmi úsměvné a protože jsem film neviděl drahná léta, několikrát jsem hlasitě vyprskl smíchy. Výborný Sovák, Bohdalová i Kopecký, krásné autíčko Kemrovo a roztomilý závěr s elektrickým křeslem a odprásknutím agenta po slovech "čert tě vem". Dnes by to byla urážka církve svaté... Vlastně by si dnes nikdo nedovolil film, který je nelaskavý k našemu zřízení, natočit. (15.09.2017)

Měl jsem v paměti jako docela dobrou komedii, ale je to spíš socialistická moralitka s opravdu sporými hláškami. Ta nejlepší je pak nakonec - aby tě vzal čert. Sovák a Kopecký nezklamou, kupodivu ujde i Bohdalová. Sovák mi svým projevem připomíná svou další roli - účetního Foustka ze známé bondovské parodie, které však Král Králů nesahá ani po kotníky. Takže myslím, že mám zas na nějakou dobu vybráno. (19.06.2017)

Lojza Králů je uvědomělý dělník, který zachrání krále jedné ropné země. Jeho dělnický život se okamžitě mění a on se stává čekatelem na trůn. Závod si ho začne předcházet, protože by u něj v nové zemi mohli dodat čerpadla. Narazí ale na byrokratický nesmysl, protože se zároveň stává občanem jiné země a do ČKD musí mít propustku od ministerstva zahraničí. Malá blbá dělnická komedie, která ale exceluje českými herci. Sovák jako chlap pro všechno, Kopecký jako padouch, Skopeček jako učitel stolování. Herců je tu spousta a hrají výborně. Dokonce se tu zlehčuje i politické učení !!! (12.09.2010)

Kultivovaná veselohra třicátých let, kterou v českém filmu tak nezapomenutelně opanoval Martin Frič, nezanikla beze stopy ani nástupem protektorátu, ani prosazením levicových konceptů znárodněné kiematografie, ani příkrovem komunistické poúnorové cenzury. To poslední, čím bychom si v tom pomyslném diskrétně choulostivém předivu souvislostí mohli pomoci, je černobílý pohled. Satira - nejvlastnější "vnitřno" filmu - s úspěchem využívá oficiální proklamace režimu k tomu, aby nahlížela se stále větší důsledností pod jejich povrch. O skutečném chodu komunistického režimu - nadto zábavnou formou - se tak dozvíme téměř vše. A skuteční králové kinematografie šedesátých let mohou, to, co opravdu chtějí: tvrdit muziku,která lechtá bránice, ale současně burcuje i šedou kůru mozkovou. Nemá smysl donekonečna opakovat, že Sovák a Brodský byli - a na stříbrném plátně stále jsou - skvělí a úžasní. Záměrně se zastavím u jiného skvělého představitele tvrdých hochů západní ražby: u Valtra (Waltra Tauba). Zasloužilého umělce, demokratického českého Němce, syna někdejšího generálního tajemníka Německé sociálně demokratické strany dělnické v Československu, Masarykova a Benešova podporovatele Siegfrieda Tauba. Muže, který se angažoval ve vynikajících představeních pražské antinacistické říšskoněmecké avantgardy třicátých let v Praze, antifašisty, který se během svého nedobrovolného skandinávského exilu seznámil a spřátelil s pozdějším spolkovým kancléřem a rovněž antifašistou-interbrigadistou španělské občanské války Willy Brandtem. Ze skvělého Taubova herectví se český divák mohl těšit jen občasně - šlo o "sociáldemokrata" a ke všemu Žida. Po roce 1968 ustal i tento Taubův kontakt. KRÁL KRÁLŮ nám na minimální ploše přibližuje vynikající umění tohoto věčného přítele našeho národa. I tak se tedy znásobují ony vazby na špičkovou, kultivovanou veselohru zakladatelských třicátých let naší národní kinematografie (CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE, EVA TROPÍ HLOUPOSTI). A s nimi - vím, je o ošklivé slovo - i povznášení a kultivování českého filmového diváka. (17.11.2007)