Ona

Zdlouhavý film, který mi toho moc nedal. Zobrazení budoucnosti v určitých momentech bylo hezké, například hraní hry či komunikování s počítačem. Ovšem když je to nudně natočené, nepomůže tomu nic. Vlastně bych se na to ani nedíval, ale nejprve to bylo označeno mimo jiné i jako komedie, díky čemu jsem si toho všiml. (13.03.2014)

Svou premisou může Her vyvolávat předsudky o fraškovitosti, prvoplánovosti a jasně předvídatelném ději. V rukách osobitého a skvělého vypravěče Spika Jonzeho se však jedná v podívanou překvapivě citlivou, komorní a mnohovrstevnatou. Navzdory očekávání se nejedná ani o snímek, jenž by se zabýval zejména charakterem lásky v digitální éře, i když samozřejmě téma vztahu s operačním systémem (ve fikčním světě přijímaný téměř bez pozvednutého obočí) hraje hlavní roli (vždyť paradoxní lpění na analogové době je i motivem Theodorovi práce). Je však zejména prostředkem k přenosu všech témat a motivů. Her je překvapivě nejfunkčnější ve svých nejintimnějších fázích. Tedy v částech, kdy Theo sedí ve svém bytě a komunikuje se Samanthou aniž by byl rušen okolním světem. Scarlett Johansson je ve svém hlasovém projevu úchvatná, daří se jí působit emotivně a uvěřitelně. Její naprostá otevřenost, snaha o pochopení naprosto elementárních věcí a zejména pinocchiovské snění o skutečném těle, to jsou věci, které nejen snímku, ale i „postavě“ dodávají jistou duši, vyvolávají porozumění a nabízejí věrohodnost celému ději. Stejně tak jako fakt, že se nejedná o snímek vyprávěný činy, ale dialogy. Netělesná Samantha tak má téměř stejnou váhu jako ostatní, aniž by však přestala podněcovat divákovu představivost. Za trošku méně zdařilou se dá považovat poslední třetina, která rezignuje na intimitu a odehrává se mnohem více ve venkovních prostorech, do popředí se derou znepokojující obrázky ostatních lidí, jež jsou ve virtuální komunikaci a nijak se nekonfrontují s okolními procházejícími. Jonze nechává postupně opadávat motivy a je zbytečně přesný, čímž mírně trpí i tempo. Závěr se pak pohybuje někde mezi naprostým vysvětlením, a symbolickou tečkou. Spíše se však přiklání k první variantě. Nechává děj doplynout v anonymitě budoucnosti a uzavřeně skončí. (17.01.2014)

Ktovie, či si stav umelej inteligencie k roku 2013 (resp. teda 2017) pamätám korektne, no predstava videného v snímke Her pretavená do reality vtedy pripadala pritiahnutá za vlasy, mimo možností. Bolo však príhodné sa k zatiaľ poslednému Jonzeho filmovému režijnému zárezu vrátiť, hoc i len o 6 rokov neskôr, kedy svet ohúrila vecička menom ChatGPT, dodatočne najmä jeho štvrtá verzia. A dívajúc sa na ňu, táto predstava sa už nezdá až tak absurdná. Jonze tu nenaservíroval ani tak mrazivý či dystopický pohľad na budúcnosť sociálnej interakcie, minimálne indikoval potenciálny smer jej uberania sa (čo už istým spôsobom aj vidíme), prezentoval jej výhody/prínosy a tiaž jej rizík preniesol na jednotlivca, čo cením. Her je ale zvláštny film, ťažký na pozeranie v prípade nestotožnenia sa s ničím zobrazovaným, scenár je plný myšlienok a úvah, no jednotlivé konverzačné segmenty, hoci všeobecne vťahujúce, pre mňa pôsobili odťažito. Obsadenie Phoenixa je tým správnym nárezom, hlas Johansson detto. Spokojnosť aj s vedľajším obsadením Mary, Wilde a Doubleday. Primárne je však ale potrebné vyzdvihnúť prácu scénografov, farebnú paletu v použitých interiéroch, ale hlavne bravúrne odvedenú prácu Hoyteho Hoytemu, jeho strhujúceho snímania výškového Šanghaja a centra Los Angeles. Bez chýb. Sú to ale témy a motívy, ktoré robia film filmom. Či môže byť (respektíve bude) niečo ako Samantha OS produktom eventuálnej reality je určite relevantná otázka s výhľadom pozitívnej odpovede, minimálne čo sa týka jej miery sofistikovanosti v prvej fáze filmu, pred jej značným tempom exponenciálnym rastom a rozvojom. Bude rozhodne pozoruhodné sa k snímke vrátiť o dekádu, možno dve. Teším sa. Alebo vlastne, bojím sa... ♪♫ (x) (x) (29.9.2017) (22.5.2023) "Choke me with that dead cat!" (22.05.2023)

Mám rád své Windows, ale na Samathu nemají. Poměrně originální počin ztrácí body svou roztahaností (něco se určitě vypustit dalo), ale jinak potěší jak romantickou tak vědátorskou duši. Phoenix hraje skvěle Scarlett Johansson má zajímavý hlas (když divák konečně nečumí na její dokonalé tělo, konečně to vynikne). Vrstevnaté poselství (v obou rovinách) mě potěšilo a po filmu i nutí diváka přemýšlet (nad svým operačním systémem). (06.02.2014)

,,Škrť mě tou kočkou!" ,,Škrtím tě jejím ocasem!",,Uáájííí!!!" V žánrech chybí erotický. Zpočátku jsem měl dojem, jako by šlo o epizodu ze Sexu ve městě. Konverzační drama často o ničem, ale tak zvláštní a zábavné, že diváka vtáhne a nepustí. Samozřejmě postupně začne přituhovat a legraci nahradí vážné ladění. Jak se blíží konec, atmosféra chladne, přichází mrazení a ...jo, všechno to skončí blbě. Vlastně dobře. Skončí to tak, jak asi mnozí začnou tušit. Ale byla jiná možnost? ,,Jsem s tebou a nejsem s tebou." Tomu říkám vyhlídky do budoucnosti, ale zda nadějné, to si nejsem jistý. (21.07.2014)