Brazil

Jsem v rozpacích. Na pomezí tří a čtyř hvězd. Má to skvělý herce, scénář, je to dobře zrežírované, odehrává se to v zajímavým prostředí. Proti tomu však mluví lehká zmatenost, předěly kde má hlavní hrdina křídla jako Ikaros, které mě nudily. Prostě to není film pro každého. Přiznivcům Terryho Gilliama to však můžu jen doporučit. 4 hvězdy to nakonec ode mě dostává kvůli VÝTEČNÉMU Michaelu Palinovi, kterého mám tak rád z Pythonů. (23.12.2007)

Mrazivá kópia Orwellovej utopistickej klasiky 1984, ktorá sa štúdiu nepáčila svojho času do takej miery, že ju odmietlo distribuovať do kín a názor zmenilo až keď režisér naznačil možnosť trestného oznámenia. Brazil uspokojí každého, kto má rád Orwella, ale je možné aj to, že práveže tým sa paradoxne bude páčiť najmenej, pretože budú zaskočení drzosťou, s akou Gilliam Orwella explicitne vykradol. Naopak, divákov, ktorí knihy nečítajú, snímka zaskočí tradičnou gilliamovskou netradičnosťou: cez svojské herecké výkony (keď som to videl prvý raz, až vďaka záverečným titulkom som zistil, že v tom hral De Niro) a zaujímavú vizuálnu stránku, až po nepredvídateľný žánrový mix komédie a surovej politickej satiry. Správne gilliamovsky uletené, šialené. Trafené. (07.08.2005)

V Brazil je budoucnost postavena na zchátralých kusech minulosti. Vše je tak výstřední a zároveň naprosto všední. Ten, kdo zde dělá, co mu přináleží, se svou prácí stává podvratným živlem. A “vzájemné podezírání“ prý vede „k větší důvěře“. Nikdo se vám ani nesnaží nabízet lepší zítřky. Brazil není film a vlastně to ani tak docela není ani anti-utopie. Brazil je váš včerejší sen. Je podivný a jen obtížně proniknutelný. – A proč se mi Brazil líbí? Právě proto, že je nepochopitelný. Chápu, proč je na téhle databázi tak oblíbený Shawshank a o poznání méně oblíbený Brazil, který je při tom, troufnu si to drze říci, mnohem lepší. Je to jednoduché. V Shawshanku je vše přehledně jasné, zatímco Brazil znepokojuje svou neuchopitelností. Jenže právě proto Shawshank je a provždy zůstane sice velmi hezkým humanistickým, ale také trochu kýčovitým, dílem. Nikdy nebude uměním. K tomu mu chybí odvaha jít za vyježděné koleje. Gilliam tu odvahu má. Stojí si za vlastní vizí, i když riskuje nepřízeň producentů, kritiky i diváků, i když riskuje i umělecký debakl, protože kráčet po nevyzkoušených cestách je nesnadné a ne vždy je taková cesta zakončena úspěchem. (06.03.2004)

Po obsahovej stránke ma to síce nenadchlo a neupútalo tak ako som zvyčajne u tohto režiséra zvyknutý, no na druhú stranu si ale ani nemyslím, že by bol tento film priemerný. Je tu veľa metafor a narážok na fungovanie spoločnosti ako také, či už myslených vážne alebo humorne, pričom niektoré z nich som ani nepochopil. Avšak mňa osobne najviac očarila tá atmosféra, ktorú režisér dokázal navodiť - z dnešného pohľadu taký snaživý a naivný pohľad na našu budúcnosť, videná z pohľadu 80. rokov. Zaujímavá bola tiež myšlienka o nadčasovosti celého toho úradníckeho aparátu, pokrútenej až do akejsi prečudesnej spoločenskej satiry s humorným vyznením. Ja len dúfam, že tak spoločnosť v budúcnosti aj naozaj neskončí. Nadpriemer. 75/100 (14.03.2018)

Typicky Gilliamovsky vypsychované vizuální zpracování je tentokrát navíc ovlivněno Orwellem a výsledkem je skutečně jen mírně řečeno hutná atmosféra, které občasné absurdní vtípky jen dodávají na tísnivosti. Bezchybný výkon Jonathana Pryce jen vyzdvihuje tento film o malý kousek výš, protože už sama o sobě je Brazil elitním filmem, (nemyslím tím film pro elitu, za tu se považovat je docela drzost:)) který za komedii může označit jen větší zvrácený šílenec než Jack Lint, a to ještě jenom za předpokladu, že mu to přikáže šéf. (12.01.2004)