Strach a hnus v Las Vegas

Psychoteror, který na vás vychrlí Terry Gilliam hned od prvních minut je skutečně zničující a zcela nekompromisně oddělí zrno od plev, nebo spíše tvrdé jádro od normálního zbytku. Prostě buď se někdo chytí a začně pro něj to nejfamóznější road movie (čti trip) všech dob, nebo se nechytí a znechuceně bude koukat na dvě cestující zfetovaná hovada. Já se v kině chytil a to tak fest, že jsem měl ihned jasno o nejlepším filmu co jsem kdy viděl (avšak pouze dočasně). Zběsilý úlet skvěle obsazených a k nepoznání zpustošených Johnnyho Deppa a Benicia Del Tora se mohl zrodit pouze ve zcela geniální mysli, schopné do jednoho filmu vtěsnat absolutně všechno, obalit to inteligentní nadsázkou, nezkrotnou vizuální šíleností a zcela jedinečným druhem humoru. Tato výše jmenovaná mysl naštěstí skutečně existuje a Terry Gilliam pro mě zřejmě navždy zůstane režisérským géniem v pravém slova smyslu! (05.02.2006)

Vynikající celovečerní drogový trip. Zběsilá jízda drogovým peklem s průvodci Johnnym Deppem (klasicky změněný k nepoznání – příšerná vizáž, směšná chůze, ...) a Beniciem Del Torem. Celá ta plejáda slavných jmen v titulcích je vedle nich pouhým luxusním křovím. Gilliamovi se povedlo zobrazit svět feťáků i s jejich optikou. I takový Cronenbergův Nahý oběd vedle tohohle filmu působí málem realisticky. (07.05.2004)

Tak som to konečne videla celé... Dopozerala som zo zvedavosti, ako to nakoniec skončí, alebo skôr "či" to nejako skončí. Zaujímavý expertiment a dobre zahratý, no mrzí ma to, ale nedám filmu vysoké hodnotenie len preto, že je to "úlet". Okrem úvah o kvetinovej generácii som si v nepretržitom drogovom halucinovaní nenašla nič prevratné, čo by na mňa zapôsobilo. Asi sa neviem vžiť do "kultúry" hlavných postáv a ich dobrodružstvá sa mi zdali ako vhodný výchovný prostriedok pre rozumného človeka, aby si uvedomil, že takto by nechcel žiť. Ja by som veru nechcela. (16.06.2008)

Ten hnus jsem tam vnímal dostatečně, ale strach (např. o hlavní postavy) se u mě nekonal žádný. Oba hlavní hrdinové mi byli totálně protivní a představovali přesně tu skupinu lidí, jaké se v reálném životě vyhýbám co největším obloukem. A o čem že tahle šílenost byla? Mám pocit, že o nic víc, než jeden velký a zcela samoúčelně zpracovaný drogový trip tam nešlo. Pár objevujících se dokumentárních vložek na téma hippies a protestů v 60. letech dávají vzpomenout na tehdejší mládež, která chtěla hlásat mír, lásku a duševní svobodu, ale nakonec ve víru té svobody skončila hlavně u drog, ale i případná výpověď v tomto směru je tak povrchní a onen pokus o kritičtější reflexi tak nevýrazně nahodilý, že o sebezajímavějším pohledu na problém nemůže být řeč. Musím ale uznat, že jak mě zcela neoslovil obsah, forma byla na tom lépe a první třetina filmu mě skutečně bavila originálními výtvarními nápady, na kterých si Terry Gilliam dal záležet a které krásně ladily se svižným tempem filmu. Jenže pak už mu zřejmě buď nápady ubývaly, nebo film se zasekl v tom předlouhém tripu a stával se mi stále protivnějším natolik, že i ta výtvarní stránka mě pomalu přestávala upoutávat. Viděl jsem 6 Gilliamových filmů a díky zajímavému zážitku z první třetiny Strachu a hnusu v Las Vegas mi vychází, že tenhle patří k té lepší polovině z nich. Moje hodnocení a dojmy mi však opět potvrzují, že Terry Gilliam zkrátka není režisér pro mě a jeho tvorba se obvykle pohybuje na jiné vlně, než jsem schopen docenit. [40%] (09.07.2022)

Teda tady v tomhle filmu si Johnny a Benicio fakt užívaj. Smrkaj a papaj všechno co najdou, zkrátka brutálně smaží. Tripy jsou natočeny skvěle a reálně, čímž na sebe Gilliam prozrazuje, že má asi taky nějaké ty zkušenosti s ilegálními látkami. První půlka je nabitá humorem a je škoda, že ta druhá půlka lehce kolísá. Jinak je to ale super. (17.11.2004)