Popelka

Troufám si tvrdit že tohle je nejkrásnější hraná pohádka, která se urodila od Hvězdného prachu. Opravdu se mi moc ulevilo že Popelka neprošla jakoukoliv přehnanou modernizací. Neobjevily se v ní žádné pop-kulturní odkazy, přeformulovávání příběhu nebo se z ní nestala CGI velkolepá fantasy. Kenneth Branagh ji pojal jako jednu z odlehčenějších Shakespearovských her, a dobře udělal. Scénárista správně použil přirozené a svěží dialogy, vystačil si s notoricky známým příběhem, ke kterému nic extra nepřidával, nic neubíral, jen jej párkrát s citem rozvinul. Svojí fenomenální hudbou, dost podpořil už tak magickou atmosféru Patrick Doyle. Sandy Powell která je zodpovědná za Popelčiny nádherně modré šaty a autor výpravy Dante Ferretti si dost hlasitě řekli o další Oscary. Kapitolou samou pro sebe je plesová scéna, kdy jsem si doslova užívala když Lili rozprostřela tu modrou nádheru kolem sebe. Casting se také povedl: počínaje krásnou a nevinnou Lili James, udatným a čestným princem Richardem Maddenem nebo fenomenálně-teatrání macechou Cate Blanchett. Branaghova Popelka je klasická, majestátně natočená, v té nejnaivnější, ale nejryzejší podobě vzdává hold svému předobrazu, takhle mají vypadat pohádky. 80 % (21.10.2015)

Je dost těžké být hezká, když jste nevýrazná blondýnka a z většiny úhlů pohledu vaše zuby vypadají, že doputovat od jednoho k druhému je na náročný celodenní pochod. Peroxid se tak podepsal na Elčině máti i na Popelce samotné. Kameraman odvedl dobrou práci, většinu času je Popelka půvabná a éterická, malé holčičky budou mít nový idol a hezké usínání. Pro dobro jejich okolí si snad do života odnesou i to, že mají být odvážné a laskavé. Popelčin tatínek mi neodbytně připomínal mladého Třísku. Zlá matka (ne, Cate není krásná, je zajímavá, charismatická, fascinující, ale ne krásná) dodává příběhu opravdovost. Její zlo není samoúčelné, krutostí léčí vlastní bolest (a kdyby to nebyla nebetyčná prasárna, řekla bych, že tak to má být). Zlé sestry jsou nevkusačky, tupanky a trapačky, čímž jsou roztomile zábavné. Z nové rodiny malé Popelky jako největší zlo vychází kocour Lucifer, kterému bych s chutí ukopla hlavu, o což se, podle jeho placatého čumáku, už někdo neúspěšně pokusil. Divák nesmí moc hledat logiku v ekonomickém výkladu Popelčiny macechy, ani v tom, že pracovně vytížená Popelka měla čas někde jezdit na koni a nikdo na to neřekl ani popel. Stejně tak nehledejme logiku v tom, že myši, dožívající se věku dvou tří let tady žijí asi tak osmnáct. Pokud bychom mysl zaplavili úvahami už v téhle části děje, nikdy se nedobereme toho, proč víla kmotřička měla potřebu na práci (a že kouzlení je pro ni asi co pro kuchaře krájení cibule) oblékat róbu z kategorie sen šíleného cukráře. Vyčarovat velký kočár v malém skleníku je taky dobrý nápad, skutečnost, že si rozpadlého, přímo explozivně rozptýleného, skleníku nikdo nevšiml, svědčí o mentálních limitech obyvatelek domu. Potrhané růžové šaty zůstaly zachovány až na pár detailů. Kmotřička z nich udělala modré, změnila látku, sukni udělala dlouhou, zvonovitě se rozšiřující přes půl dvora, dekolt na zádech prohloubila až ke kostrči a k tomu přikouzlila pohodlné skleněné botky, Baťa posílá mustr a pokyn do Jablonce, v příštím měsíci se ptejte u svého obuvníka. Osobně trpím utkvělou představou, že noha ve skleněné botě začne smrdět. Snad si holčičky celého světa z těch botek vezmou poznatek o správné šířce a výšce podpatku, aby si pro klamnou eleganci nehuntovaly záda a nohy. Tanec s princem měl podivnou choreografii, nějak to působilo, že choreograf umíral vyčerpáním naučit tančit ansámbl loutkového divadla a výsledek tomu odpovídal. Nikdo ze zúčastněných nevypadal, že by měl pohybový talent. Pak udeřila půlnoc, ještěří kočí předvedl, že má opravdu šikovný ocas a vše spělo neodvratně k očekávanému konci, nad kterým malá holčička, kterou jsem bývala, řekla své spokojené 'jééé'. (02.05.2015)

Popelku máme jenom jednu. To je přece jasná věc. Kenneth Branagh ale není lecjaký režisér a tak z tohoto příběhu dokázal udělat poctivou pohádkovou záležitost, kde je obecně vzato povedené úplně všechno. A nejvíc povedený na tom všem je vizuál, na který je doslova radost koukat. Kdybych tak měl zhodnotit, která adaptace Popelky je po naší nejlepší, jasná volba by padla na tento kousek. (22.12.2017)

Úkol č. 16 v Challenge Tour Special - Filmový lov - film, který bych brala jako příběh svého života... nu, jistá lákadla by tady byla - pohádková příroda, výstavní architektura, umírněná zahraniční politika, slušná životní úroveň, kreativní stylisté a když je nejhůř, i nějaká ta kouzelná víla po ruce... Ale jelikož vždycky může být líp, měla bych pár zlepšováků... a začnu hned u Elky - na jejím místě bych si jako dárek z cest od taťky vyptala pinzetu, zvlášť, když obdržené lískáče neměly žádnou užitnou hodnotu, což v pohádce o Popelce vnímám jako docela zásadní krach. Za další se na můj pohádkový vkus zdála Elka při tanci s princem celkem snadno vzrušivá, i když jistý náboj tomu jejich kousku přiznat musím. A konečně - pro příště bych nechala přehodnotit další pohádkový nešvar, a to nepochopitelnou neschopnost identifikovat osobu blízkou jen proto, že se umyje, učeše a hodí do gala, ovšem ten, kdo ji viděl jen jednou, nemá s pamětí na tváře problémy... to pan Vorlíček, aby z dětí nedělal úplné hňupy, použil alespoň vkusnou roušku. I když při výběru filmu šlo především o ono "žít šťastně až do smrti", protože to mi nezaručí ani EZO.TV na Barrandově, k naplnění pohádkového sloganu bych potřebovala ještě nějakého fešného podkoního, jelikož prince Kita bych skousla jen při oddělených ložnicích... jenže to už bych byla mimo žánr, z čehož plyne, že úlovek nesplnil očekávání, a ani když se běžně nesetkávám s tak zajímavou ženou, jakou je Cate Blanchett a moje jízdy z plesů se ani vzdáleně nepodobají té Popelčině akční, i tak je můj život mnohem zábavnější, proto si ho, byť bez záruky, prozatím ponechám... (21.06.2015)

Nebudem rozoberať,o čom je všeobecne známy príbeh utláčanej Popolušky,ktorá sa VZOPRIE OSUDU,aby nastolila spravodlivosť pre seba i pre svojich utláčateľov... Momentálne je spravený v hollywoodskej forme pre mladých do 15 rokov,a la facebook. Obsadenie a spracovanie má v klasickej dobrej intenzívnej úrovni,keď si človek neuvedomuje,že mu to rýchlo odsýpa,skrátka nenudí sa,ale ako film speje k finále,tak si nakoniec uvedomí,že film nevidieť by nebolo od veci,nič by sa nestalo,stalo sa len to,že to má dobrú obrazovú formu. Nakoniec sa asi vrátim k p.Libuše Šafránkovej...LILY nie je zlá,skôr nedôveryhodná... (21.06.2015)