Jak jsme hráli čáru

Film plný skvělých hereckých výkonů. Těžkého dětství v těžké době a komplikovaných přátelstvích a ještě komplikovanějších nepřátelstvích. Zároveň ale film, který místy nedrží pohromadě. Jakoby byl slepencem různých scén, které na sebe nijak nenavazují, jen aby byla vyplněna dějová linka ne/setkání syna s rodiči. Nelíbí se mi ta nesourodost a některé pro příběh zbytečné pasáže. Naopak se mi líbí, že občas tvůrci šli až na dřeň a nebáli se ukázat krutou realitu ve světě dětí. Ve výsledku tedy jde o lepší průměr, který zůstal jen kousek před tou čtvrtou hvězdou. Mírný palec nahoru. 70% (28.10.2017)

Nečetl jsem předlohu, tak nechci soudit, kdo zakopal psa  z pořadu Věřte nevěřte. Protože ano, Rukojemník je lidsky přitažlivý a co do charakteristiky i charakteru svých postav příjemný a uvěřitelný příběh, ale dějí se jim občas poněkud příliš podivuhodné věci (ztracený spis STB, ztracená pistole, pohraničníci v akci na čáře nechávají bez povšimnutí čumily...). Potlačím-li však v sobě suchara, musím si přiznat, že takové pohlazení po duši, kde i "zlý" komunistický pohraničník je jen člověk, zapřisáhlý komunista jen otcem nemocného kluka, postarší ale pořád sexy učitelka si čte Casanovu pod katedrou a kluci zažívají všelijaká dobrodružství,  na mě prostě vždycky bude působit dobře.  Film, který sice kritizuje dobu, na jejíž tisíckrát v naší (československé) kinematografii odhalenou tvář snad již nelze vyrýt další jizvu, ale ve svém důsledku tu nakonec to čtyřicetileté jho není tím podstatným. Podstatným je smutek  dědy, který vrací syna rodičům po velmi dlouhých "prázdninách". A tak jsem se postupně proplakal až k pěti hvězdám. Přiznám se, že ta pátá je za Libušku, jejíž laskavé  herectví v Rukojemníkovi naposledy zazářilo. (10.06.2021)

Proč mi tohle retro nesedlo? Juran Nvota natočil dobrý film, v němž dokáže pracovat s dětskými herci jako málokdo (mám teď na jazyku Smyckovo Bylo nás pět, ale asi mi tohle srovnání tady kdekdo omlátí o hlavu), konec je parádní, kamera a zvuk vysoko. Problém je jenom v dabingu. Stačí pootočit hlavu, na chvíli mrknout jinam a máte silný pocit, že sledujete německý seriál na Nově nebo kanadskou zadarmodrahý srajdu z Barrandova. Dialogy prostě nejdou hercům do pusy, a výjimkou nejsou ani dospělí herci. Obrovská škoda, protože jinak i přes neustále protežovaný filmový rok 1968 je tohle grandiózní dílo. Moc se líbil taky "pomalejší" spolužák - moc povedený casting. Malému Richardovi tleskám. (28.05.2015)

Je trochu nefér, že většině diváků automaticky naskakuje srovnání s Obecnou školou, nebo Pelíšky. Ale tvůrci si za to můžou tak trochu sami. Uvádět tento film jako komedii, je zavádějící. Vzbuzuje pak očekávání, která právě díky absenci humoru, není schopen naplnit. Není tam odlehčenost, žádné památné věty, ani absurdity, kterým by se člověk zasmál. Ve skutečnosti je to rodinné drama na pozadí historických událostí...z doby, která mě už ve filmech nebaví. Nechápu, proč se takové filmy pořád dělají. Možná je to téma filmařsky vděčné, možná je to tím, že jsou sklady přecpané rekvizitami té doby, takže je snadné a levné takový film natáčet. Jistě ale existuje nespočet zajímavějších témat, které osloví všechny generace bez toho, že by diváka nutily k melancholickému povzdechnutí. Ano, byli to hajzlové...a zdaleka se to netýká jen Rusů, nebo estébáků. Kromě tématu, mi moc nesedlo to předabování, jakkoliv to chápu. Taky bych čekal nějaké vypointování osudů některých protagonistů a samozřejmě mi připadalo jednání majora v samotném závěru, velmi diskutabilní. Ale co...podruhé už tento film neuvidím, takže je mi to vlastně jedno. (02.04.2022)

Když jsem po pár minutách zjistil, že koukám na předabovanou verzi (ze slovenštiny!) filmu, tak jsem se docela zhrozil. Ten dabing je místy fakt dost děsnej, ale jinak se jedná o příjemné filmové překvapení. Je to trochu epizodické, trochu vykonstruované, ale taky milé a myslím, že i dobře dobu vystihující (což ale úplně neposoudím). Vizuálně televizně působící, ale herecky velmi přirozené - zejména trojice Lasica, Šafránková, Vetchý. Ale i děcka v pohodě, zejména "pomalejší" kamarád hrající očima. Celkově po emoční stránce je to skvěle zvládnuté, i když pravda, místy za cenu již zmiňované určité vykonstruovanosti. (21.03.2019)