Creepshow: Plíživý děs

Za mě to bylo o dost lepší než první díl.. Méně pitvoření (hlavně toho Kingova). Jednotlivé povídky jsou sice delší, ale překvapivě funkčnější a údernější než ty z první antologie... Pořád je to ale jen taková televizní jednohubka, kterou nelze brát příliš vážně (jako opravdu seriózní zářez do historie filmového hororu).. (06.08.2022)

Dvojka je oproti jedničce sice jako celek slabší, za to samostatná povídka Raft je pro mě nejlepší ze všech povídek z obou dílů Creepshow. Už jako děcko mě fascinovala. Ano, je to blbé, má to špatné herecké výkony, nelogické jednání hlavních hrdinů, ale je to NESKUTEČNĚ ZÁBAVNÉ. Prostě má nějaké nepopsatelné kouzlo. První povídka 7/10, druhá 10/10, třetí 5/10. Pan Savini opět palec nahoru. (20.03.2011)

Druhé Creepshow, už jen se třemi povídkami, působí ve srovnání s původním souborem trochu uondaně. Opět nechybí prolog, mezihry a epilog s malým čtenářem hororů, tentokrát však téměř výhradně v animované podobě. První příběh Starý náčelník Dřevěná hlava se z přesládlého sentimentu překulí do krátké a decentně krvavé epizody ve stylu klasických slasherů. Téměř absentující černý humor a slabá pointa dělají z téhle povídky druhou nejhorší v rámci prvních dvou dílů Creepshov, ten třetí je totiž kapitola sama pro sebe, ale o tom až jindy. Po slabém začátku přichází Prám, a to už je, díkybohu, jiná písnička. Taková masožravá. Čtyři tydýti, macho, slaboch, děvka a skrytá děvka si to chtějí společně rozdat v přírodě na opuštěném prámu na neméně opuštěném rybníce. Zvolí si však špatnou destinaci a jejich dovádění jim naruší hladové prostěradlo, kterému všichni až familiárně říkali olejovitá skvrna. Režisér to tak možná chtěl, ale trikař zřejmě netušil, jak má hýbat s olejem na hladině, aby pod ním nebyl vidět ten potápěč. Pod prostěradlem vidět nebyl, dobré řešení! Svačinka byla velmi uspokojivá, což nakonec dokazuje i závěrečné říhnutí prostěradla. Nebo možná toho potápěče, nevím. Každopádně Prám byl nejlepší. Třetí povídka nám pak představí krávu za volantem, která srazí černého stopaře a ujede z místa nehody. Stopař je však filuta a umře, aby ji mohl strašit. Jinak slušnou a brutální povídku kazí útrpná samomluva hlavní představitelky, která svým vysvětlujícím kdákáním (bučením!) musí okomentovat každou událost. Za lidovku díky Prámu. (13.01.2017)

Tentokrát jen tři příběhy značně béčkovitého rázu na motivy Kingových povídek. První o mstící se oživlé soše indiána je celkem nudná. Zato zbylé dvě mají grády a opravdový punc béčka jakse patří. Jejich společným kladem je samozřejmě že se neberou vážně a také skvělé masky. Druhá vypráví o vraždící skvrně na jezeře. Samozřejmě tam zavítá parta pubertáků, kteří si jdou zaplavat a poté, co odpočívají na opuštěnem voru uprostřed jezera, jde skvrna na věc. Třetí story popisuje co by se Vám mohlo stát, když zajedete stopaře a ujedete z místa činu. A není to hezké vyprávění. Celkově pořád velice dobrá oddechovka, která ale na svého staršího bratříčka ani zdaleka nemá. (20.09.2006)

Původní Creepshow si v lecčem zadal s geniálními Tales From the Crypt a bavil, kdežto jeho pokračování se jen neohrabaně vleče, osekané o veškeré gore, humor a bez romerovského šarmu. Nebýt povídky The Raft a několika zábavných cameí, nebylo by na něm zajímavé prakticky nic. To už raději někde vyhrabu svoje staré Eerie přečtu si je aspoň třikrát. (30.05.2009)