Vražedná práva

Pilot: Zmínit musím zejména soundtrack, protože tahle vykrádačka Reznora a Rosse se fakt povedla, a žene thrillerový seriál mílovými kroky kupředu. Napětí u studia případu, napětí v soudní síni, napětí ve škole během honby za nejlepším studentíkem práv... Viola Davis si to hodně dává a divákovi až na konci úvodní epizody dojde, že by se jako mohl konečně nadechnout. Seriál jsem sice objevil až včera po sedmi vyšlých dílech (protože otřesný plakát: takhle chcete prodat očekávanou novinku, ABC?), ale už dnes mě čeká strhující dohánějící maratón. EDIT po sedmi epizodách: Nejdravější seriálový drajv roku 2014. Jasná pecka podzimu! (10.11.2014)

Pročítám zdejší komentáře a žasnu nad přestřeleným hodnocením. Na druhou stranu musím objektivně uznat, že první díly mě také vtáhly a nešetřil jsem nadšením. Nicméně teď, po první řadě a několika dílech druhé, už hodnotit můžu a jsem zklamaný. Mám z HTGAWM pocit příšerně vyhajpovaného rádoby cool seriálu, který je však, když prokouknete tuhle slupku, šíleně pitomoučký a klišoidní, což v téhle kombinaci bohužel trochu uráží divákovu kombinaci. Scenáristické postupy zavánějí onanií á la How I Met Your Mother, když věčně ukazují nějaký šokantní cilffhanger, vrátí se v čase a pak dojdou k banálním a současně notně překombinovaným konstrukcím, které nutně zklamou a nenaplní nastavené očekávání. Tím se celý děj vleče, je mnohokrát nastavován a rozuzlení musí zákonitě být divné/pitomé. To vše se děje partě ústředních postav, které jsou mimochodem zcela nesympatické a není nikdo, komu byste chtěli fandit. V kombinaci s příšernou multikulti otevřeností (tolik různobarevných a různě sexuálně orientovaných postav ve všemožných kombinacích jsem fakt neviděl - a to mi, pěkně prosím, homosexuálové, lesby ani jiné rasy nijak nevadí, jen je tu toho až absurdně mnoho) vychází HTGAWM jako poměrně nesnesitelný seriál. Úplně vidím, jak to skončí po deseti řadách, kde všichni postupně podstoupí změny pohlaví, barvy pleti, zemřou, zmrtvýchvstanou, vzájemně spolu budou souložit v různých kombinacích a průběžně se ještě mezi sebou povraždí. Ach jo. (18.01.2016)

Seriálczik, co chytne a nepustí. Jako hák co se za něco chytne.....a nepustí. Hlavní roli tu hraje ten stokár černé pleti, který se v posledním díle HARRYHO POTTERA při závěrečném černokněžnickém proslovu Voldemorta málem neudržel a vyprskl smíchy jak veselý císař pán (zde přikládám důkaz - http://media.tumblr.com/tumblr_lwmdj9q4IH1qcvfgj.gif .... no nech mu nejebe!!). Harry mrtvý, Voldemort přebírá Bradavice, všeci smutní, ale Dean Thomas má v rukávu frk a očividně se velmi dobře baví. Zmiňuju to i proto, že ve finále první řady tohoto lahodného seriáliska něco podobného udělá znova....klasik prostě, to mrdám ty vole!!! Jinak doprovodná hudba je jak z vesmíru že ušiska si nestačili mrouskat a celkově za 90 % jak lusk. Zkuste, neprohloupíte, ba naopak(ačkoliv kurva opak neprohloupit je prohloupit ne?...tož teďka su jelen....ale to je jedno, je to dělovica, tak nebuďte hlúpí!!!!) (27.02.2015)

První série je jedním z nejnapínavějších, nejintenzivnějších, zkrátka celkově nejlepších seriálových zážitků, jaký jsem zažil. Nabízí zajímavou premisou, tajemné, ale sympatické postavy a vtahující vypravěčskou metodu, která umocňuje vaší touhu po rozuzlení. Druhá série na tento koncept dobře navazuje, ale už nepůsobí tak svěže a konzistentně a od poloviny tvůrcům viditelně dochází šťáva a nápady, začínají plácat páté přes deváté a snaží se osudy charakterů až příliš za každou cenu propojovat. Na konci druhé série už jsem byl seriálem přejeden a působil na mě velice vyčerpaným dojmem a přestal jsem ho pak sledovat. Je to ohromná škoda a je evidentní, že původní koncept fungoval plně pouze jako limitovaná série a úspěch měl za následek umělé natahování, které v mých očích seriál zabilo. Geniální první sérii už mi ale nikdo nevezme. (26.03.2018)

Někdo za kamerou si zřejmě uvědomil, že o vlivu programového sráčství na morálku a vnitřní integritu by bylo fajn něco říct, a pak to něco už zapomněl dodat. Čučet na sociopaty, jak využívají každé skulinky v systému, a když žádná není, tak si ji prokopnou, je na jednu stranu zábava (Sherlock v podstatě nic jiného není), na tu druhou je tu ale patrná neochota připustit, že postavy skutečně jsou amorální hajzlové. Nejvíc je to vidět na protagonistce, která není ani tak komplikovaný člověk s veřejnou a soukromou tváří jako spíš soubor protikladů, co se mechanicky střídají podle potřeby zápletky – jednou emancipovaná stíhačka, o chvíli později mentální věchejtek na pokraji zhroucení; jednou bezskrupulózní svině, co v touze po vítězství obětuje cokoli a kohokoli, v další scéně mateřská figura poháněná zájmem o spravedlnost; jednou vezmu na vědomí, že hájit přiznané zrůdy je moje práce, jindy ovšem zmanipuluju okolnosti, aby nová zrůda skončila za katrem; jednou zneužijem systém, v další epizodě vyhrajem případ poukázáním na zneužitelnost zcela zjevně vadného systému, aniž bychom tenhle rozpor nějak reflektovali nebo se jím chraň Bůh nechali charakterově nějak posunout, atd. atd. Takhle ze seriálu nezbývá nic než retardovaná, nepravděpodobně dramatická čumenda postavená na sledu náhod a izolovaných scén a narvaná cliffhangery ve stylu Dana Browna. No nic proti, lidi vypínaj mozek i u větších hovadin. (02.02.2019)