Rogue One: Star Wars Story

Univerzum Star Wars ještě nikdy nepůsobilo tak prázdně, dvojrozměrně a zbytečně. Film, který vyplňuje dvě věty z epilogu Nové naděje a svou roli plní mechanicky, bez nadšení, bez vzrušujících postav, zato se spoustou prkenných vět a zkratek. Obsahuje hrdiny na jedno použití, hrdiny bez minulosti a budoucnosti. A pokud to na papíře zní jako dobré východisko pro válečný biják, na plátně z toho vzniká nesoudržný hermafrodit, jehož sledování mi přináší skoro až fyzické pocity nepohodlí. Podobně jako na rok 2016 neuvěřitelně odporné a nevěrohodné digitální vzkříšení dvou postav původní trilogie. Epizoda VII ukázala, že stará klišé můžou mít nový život. Rogue One je mrtvola, která obsahuje nejlepší a nejmrazivější scénu až v posledních pěti minutách. Do té doby sledujete srážky mátožných a chabě prokreslených postav ve vesmíru, který navzdory skokům z místa na místo připomíná něčí stísněný obývák. Zklamání galaktických rozměrů, o tom není pochyb. P. S. Plusové body za oživení Foresta Whitakera z Bojiště: Země. To je fakt počin pro milovníky recese. Edit: vzhledem k letošní vánoční konkurenci mi nezbývá než přidat třetí hvězdu. Stejný kartáč jako Assassin's Creed a Pasažéři si to jednoduše nezaslouží. (14.12.2016)

Mickey Mouse strikes back. První dvě třetiny filmu by de facto mohl natočit kdokoliv a stále by to vypadlo stejně genericky. Ve finální půlhodině se sice emoce ždímou na maximum, ale už je zkrátka pozdě – vlak jménem „Nejlepší Hvězdné války od Epizody V“ je nenávratně pryč. Místo něj dorazili Avengers předaleké galaxie. Proč riskovat jako kdysi Lucas, který se při druhé návštěvě svého světa tak žalostně spálil? Proč riskovat, když recept na uspokojivou týmovku máme už jednou napsaný? Protože občas je třeba udělat i krok vzad, abyste se mohli posunout dopředu. Nejhorší je stát na místě, opakovat to samé znovu a znovu, doufajíc, že to bude stačit. Osudovost okamžiků, mrazení v zátylku a pamětihodnost napříč generacemi – ať už v dobrém či zlém – zaniká pod koly Disneyho továrny. O to víc mě děsí, že to muselo odnést zrovna Star Wars. (14.12.2016)

Hodně jsem se snažil přemýšlet nad tím, jak mám tento komentář napsat, abych nezaspoileroval. Řeknu to ale tak, že Rogue One má skvělý nápad a k tomu je opravdu krásně natočené. Hlavně závěrečná válečná scéna je asi nejlepší válečnou scénou, kterou jsem ve světě Star Wars vůbec kdy viděl. Problém nicméně je, že Felicity Jones na plakátě působila neuvěřitelně krásně a ve skutečnosti byla její role jedna z nejhorších hlavních rolí velkých blockbusterů posledních let. Nejen, že se tvářila, jak kdyby jí ulítly včely z úlu, ona dokonce působila, jak kdyby se v každé scéně urážela a nafukovala, jak malá cácora. Možná, že v té době měla jenom opuchlou držku, ale výslednému dojmu to také moc nepomohlo. Opravdu hodně jsem se na ní těšil a nakonec mě její otrávený přístup k roli hrozně zklamal. A stejně tak Diego Luna mi do druhé hlavní role vůbec neseděl. No a když Vám ve velkofilmu ze světa Hvězdných válek nesedí dvě hlavní postavy, je to docela problém. Ještě, že to naštěstí zachraňovala série vedlejších postav, na které byla radost koukat a celkový dojem z filmu mírně vylepšili. Škoda, pro mě je to hrozné zklamání. Takhle velké blockbusterové zklamání jsem hodně let nezažil. No jo, co se dá dělat, třeba příště výběr herců do hlavních rolí bude lepší. (28.06.2017)

Nemám jediný problém. Film se od ostatních sice odlišuje potemnělou atmosférou, kterou čarují místy přímo úchvatné záběry a originální prostředí, ale pořád to jsou Star Wars se vším všudy. Dobrodružné, se zajímavými hrdiny, přehledným dějem (že se nepolíbení diváci budou MOŽNÁ hůře orientovat, mi opravdu vrásky nedělá), vděčným humorem, kterého ale není zbytečně moc, a také s naprosto úžasným záporákem Orsonem Krennicem. Triky snad ani nemá smysl chválit, ale vypíchl bych, jak sympaticky pomohly k digitálním návratům některých postav, jež mě potěšily (a vlastně nejen ty digitální, mám na mysli tu dvojici z baru v Mos Eisley, která se tentokrát potlouká městem Jedha), režijně je všechno na výbornou (westernový úvod!) a zejména závěrečná bitva plus vše, co přijde po ní, patří k tomu vůbec nejlepšímu, co kdy bylo ve Star Wars k vidění. Hudba Michaela Giacchina... No, je obdivuhodné, co dokázal za měsíc (i díky asi šesti nebo osmi orchestrátorům) složit a vážně dobře se to poslouchá, ačkoliv musím říct, že Desplatův soundtrack by mě zajímal stejně, ne-li o něco více. (16.12.2016)

Co se Star Wars mytologie a světa týče, tak se mi Rogue One líbilo více, než Force Awakens. Je fajn vrátit se do známého světa, který je utlačovaný starým dobrým Impériem a ne nějakým Prvním Řádem. Fakt oceňuji a hodně mě překvapilo, že rebelové tu nejsou jen báječní muži v X-wingách, ale ukazuje se i jejich stinná stránka a jedna z hlavních postav dokonce odpráskne nevinnýho. Felicity Jones je kapitola sama pro sebe. Byla báječná a věřil jsem jí vše. Potěšil mne i scénář, který nebyl vůbec špatně vymyšlen a docela jsem žasnul nad digitálnímy kouzly, která umožnila prohánět se po plátně zesnulému Peteru Cushingovi. I když bylo vidět, že s ním není něco úplně v pořádku. Ben Mendelsohn byl důstojný záporák takže jedinné co bych vytkl je možná přílišná délka. Finální bitka mohla být kratší. Každopádně výborné rozvinutí Star Wars univerza a už teď se více těším na další spin off, než na regulérní epizodu. (17.12.2016)