Hostinec „U kamenného stolu“

Příjemná a především ukrutně vtipná komedie na motivy knihy Karla Poláčka. Poprvé jsem se s touhle knížkou seznámila díky divadelnímu provedení, které ovšem bylo úděsné a trapné. Naštěstí jsem se nenechala odradit! Ve filmové verzi totiž nikdo nepřehrává, všichni si ponechávají přirozený projev, který k Poláčkovi vyloženě sedí (mimochodem, kdo nečetl, nechť tak bez váhání učiní, zábava zaručena!) a navíc jsem si právě díky tomuhle filmu uvědomila, že Rudolf Hrušínský není jen dobrý voják Švejk a Svatopluk Beneš nebyl vždycky prošedivělý stařeček, ale že oba tenkrát mohli zlomit nejedno dívčí srdce. K tomu si přidejte vybroušené dialogy a všelijaké slovní hříčky (například se jmény postav)... Prostě film, který rozhodně stojí za zhlédnutí. (02.01.2011)

Hostinec "U kamenného stolu" má v československé kinematografii zvláštní postavení. Je posledním snímkem svého druhu. Vznikl sice už v novém režimu, ale jeho scénář a příprava spadají do předúnorové éry. Stal se tak symbolickou tečkou za předválečným světem s typicky prvorepublikovými figurkami živnostníků, středostavovských paniček, hejsků a dam. Ve filmech, které následovaly, se už budoval socialismus a účtovalo se s třídními nepřáteli, zanikaly úpadkové žánry a inspirace se hledala na východě a především v tzv. socialistickém realismu. Snímek má příjemné a mnohokrát vyzkoušené obsazení, kdy takové hvězdy jako Saša Rašilov, Stanislav Neumann, Jiřina Šejbalová a mnozí další odvádí přesně to, co od nich divák čeká a co tak dobře umí. Navíc se film opírá o kvalitní literární předlohu Karla Poláčka. Celkově jde o sympatickou komedii, která prodává prvorepublikový esprit kvalitněji než finančně podvyživené předválečné rychlokvašené snímky. Celkový dojem: 75 %. (06.09.2018)

Kterak hazardní hra v kuličky rozťala vedví konverzační návyky dvou sourozenců a dohromady je svedl záskok za poustevníka ve vlastním hostinci a jeho nevěrnou choť. Hostinec U Kamenného stolu dává označení "konverzační komedie" zcela nový význam. Vtip je v tom, že každá postava mluví vlastně jiným jazykem. Paní hostinská Tattermuschová ze sebe souká konverzační fráze, paní radová Dynderová umí mluvit normálně, ale svému manželovi důsledně oniká ("Dyndero, on loudí! Já dobře viděla, jak loudí. Musím se za něj stydět."), jejich dcery si ironicky vykají a sourozenci Tomáš a Spytihněv praktikují něco, co by snad lingvisté nazvali budoucím časem podmiňovacího způsobu nejednoznačného čísla. Proto se velmi těžko popisuje, proč je ten film tak vtipný. Můžu sice ocitovat nějakou tu větičku (Šlemrová: "Vyslovil jste odvážnou myšlenku, pane Kebrle. Nesouhlasím, ale budu s vámi diskutovat, jen co složím prádlo."), ale tím vás na správnou stopu nepřivedu. Není totiž tak důležité, CO kdo říká, ale JAK. Při jedné scéně se opakovaně otřásám smíchy jako huspenina ve vichřici: to když vážený dramatický umělec (Jiří Plachý) deklamuje hrdelním hlasem, uvyklým trhat kulisy, úryvek z jakési hry, a plynule přejde v předčítání kuchařského receptu, třímaje dramaticky kuchyňský nůž, kterým v pauzách kuchá kuře. :o) 80% (19.09.2006)

Idylka v československé kinematografii pomalu končí a pokud bych dějiny vnímal jen skrze to, jak se točily filmy, řekl bych:"Dobře tomu tak." Za pár let se objeví celá řada nových, kvalitních filmů, které budou výrazově a především tematicky bohatší. Jen pramálo filmů z předchozí éry nedýchá přespříliš idylickou atmosférou, jen málo filmů nectilo povinnost skončit šťastně, nejlépe svatbou... Hostinec nebyl jiný, standardní až standardizovaný. Slabé ***. (09.01.2009)

„Promiňte slečny, tancovat nebudu, chci přemýšlet a vzdělávat se. Ostatně, ženy jsou nepřítelkyně moudrosti!“ - „Vyslovil jste odvážnou myšlenku, pane Kébrle. Nesouhlasím, ale chci s vámi diskutovat, hned jak složím prádlo.“ Naivní, předvídatelná, ovšem zároveň také velmi pohodová věc, u které se jeden musí usmívat po celou dobu. Mohou za to kvalitní herecké výkony (vládnou hlavně sehraní Hrušínský a Beneš), mnoho vtipných situací (objednávání zmrzliny, trestná výprava, hraní karet, přimlouvání se za padlou atd.), ale především dialogy a vůbec mluva, film je totiž zábavnou oslavou češtiny a ty hrátky s ní je radost poslouchat. Škoda občasných (co do humoru) slabších míst, které jistě ještě šly vyšperkovat, na solidní 4* to však vychází i tak. „Ctěný přípravku proti štěnicím, vidíš jasně, že se nepotřebuje žádného. Opravdu se diví, jak se někteří na něho lepí.“ - „Milá pasto na parkety, jen sprosťák se může domnívat, že se jeden na někoho lepí. De si sám, chodník je dost široký pro všechny.“ - „Kam se teda de?“ - „De se kam se chce!“ (13.07.2016)