The Night Overtake Me
Režie:
Juraj HerzKamera:
Viktor RůžičkaHudba:
Michael KocábHrají:
Jana Dolanská, Jana Brejchová, Rudolf Hrušínský, Dagmar Havlová, Sylvia Turbová, Valérie Zawadská, Hana Brejchová, Zdeňka Sajfertová, Yvetta Kornová (více)Obsahy(1)
Režisér Juraj Herz prokázal, že i oslavný životopis komunistické odbojářky, která zahynula v nacistickém koncentračním táboře Rawensbruck, lze natočit bez obvyklé uctivé popisnosti. Naopak zvolil expresivní přístup, na diváka útočí emotivním přívalem roztočených obrazů, zvláště stísňujících vězeňských prostorů, v jejichž modelaci uspěl kameraman Viktor Růžička, a zadírající se hudby Michaela Kocába. Příběh je pojednán jako retrospektiva: hrdinka, novinářka Jožka Jabůrková, si na sklonku svých dnů vybavuje důležité okamžiky svého života, dovíme se, jak postupně dospěla ke svému nezlomnému přesvědčení. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (61)
Drsné československé válečné drama retrospektivou zachycující život komunistické novinářky Jožky Jabůrkové od těžkého dětství po smrt v koncentračním táboře. Neuvěřitelně depresivní záležitost, ve filmu není místo pro sebemenší náznak naděje či obrat k lepšímu. Scény z koncentráku jsou opravdu drsné, v nich vyniká v roli dozorkyně S. Turbová. Hlavní hrdinka ráda pomáhá potřebnějším a slabším, jde veřejně proti proudu a tuto činnost neopustí ani na konci svého života v podmínkách nejtěžších. Děsivé scény z koncentračního tábora se natáčely přímo v Majdanku. Ve filmu vystupuje spousta známých hereckých tváří, avšak pouze v malých rolích. Přesto zaujme například R. Hrušínský v malé roli parlamentního poslance za SdP. Hudba M. Kocába byla kvalitní, avšak vysoké hodnocení volím zejména za vynikající ztvárnění atmosféry a psychologie vězeňkyň a za celkovou sílu filmu. ()
Což o to, natočené to není špatně, ale jedná se o tak primitivní, schématickou a demagogickou propagandu, že se tomu ani nechce věřit. Psát se rok 1952, tak to pochopím, ale v roce 1985? ()
Tuhle sionisticko-bolševickou vylhanou sračku jsem vnímal asi z 20% a můžu říct, že je to to nejlepší hypnotikum! ()
Toto je film, který má velmi rozporuplné chvilky. Vedle slabých propagandistických míst jsou velmi silné emocionální chvilky, zejména z beznaděje před umístěním do koncentráku a pak samozřejmě koncentrační šílenství. Na svou dobu celkem povedený snímek. A kdo si chce trochu odpočinout od výpravných předimenzovaných válečných filmů s americkým koncem ….. tento děj je hodně uvěřitelný, nic není zveličováno, kromě propagandy komunismu, ale vem to čert. Určitě stojí za vidění. ()
Pro mne nepřijatelný způsob vyprávění. Tohle fakt nesnáším, chvíli v tom čase, chvíli v onom, tohle prostě pro mne není. Zajímaly by mne například postavy, i prostředí koncentráku, ale poslouchat prndy co bylo, když bylo... Náboženskou fanatičku - matku by bylo třeba odstřelit hned na začátku. Vadila mi i hudba. Ta ostravština se mi hodně nepozdávala. Proč jí nemluvila Jožka?? Nu, tak oceníme alespoň snahu, říkal jsem si. Ale jakou? Že se z celého příběhu režisér pokusil udělat jakousi psychostudii?? Že v jedné z klíčových scén ve sprchách kameraman požil alkohol a pokusil se o „found footage“? Ne. Tím to u mě definitivně zazdil. Takže se prostě motáme v ději se spoustou retrospektiv a soustředit se na linii příběhu je prostě nemožné. Nedat nic nemohu, protože ve filmu je několik scén, které zaujaly. Takže, příště, sestříhat film tak, aby byl v jedné dějové ose, jinak si jej, podle mne, strčte, víte kam. ()
Scénář je plný klišé, což se režisér snažil zamaskovat blýskavou formou, v rámci níž používá (většinou samoúčelně) různé kamerové hrátky a barevné filtry. Ale ani tím se mu nepodařilo dosáhnout působivosti a zamaskovat nudu. ()
Velmi zajímavě natočený film, Juraj Herz je skutečně geinální režisér. I přes to, že má nádech komunistické propagandy, tak musím dát pět hvězdiček, amtmosféra koncetračního tábora je opravdu hrozivá, nejvíc na mě zapůsobila scéna příjezdu lidických žen.. ()
Kdyby si Juraj Herz netahal triko v dokumentu Vlaky do nenávratna, tak bych o tomhle filmu ani nevěděl. Těžký a pro mě i náročný film nedokáže ve své těžké koukatelnosti skrýt fakt, že je to komoušská propanganda, jež se dokáže přiživit i na německém vyhlazování neáryjců. ()
Výborný Rudolf Hrušínský jako nacista a pozdější primátor Prahy prof. Dr. Pfitzner. ()
Politicky motivovaný film,ale řemeslně úžasný, silný, uvěřitelný ve svém provedení. ()
Dvě hodiny syrového děsu a hrůzy. ()
Myslím, že na dobu svého vzniku je to úctyhodný film. Atmosféra i postavy jsou uvěřitelné... o propagandě myslím nemůže být řeč. Nebo ano? ()
Juraj Herz chtěl zužitkovat své tragické zkušenosti z koncentračního tábora, kam byl v dětském věku, jakožto osoba židovského původu, nacistickou mašinérií transportován. Ve svých 50 letech usiloval o natočení pravdivého snímku vycházejícího z osobních zážitků, leč tentokrát zasáhla mašinérie komunistická, která se po celou éru svého pochybného vládnutí chovala značně antisemitsky. "Soudruhu režisére", sdělil mu příslušný papaláš, "můžete natočit film o životě v koncentračním táboře, ale pozor - nebudou tam žádní Židi a jako hlavního hrdinu dosadíte nějakého komunistického odbojáře." A tak to dopadlo, jak to dopadlo. Po filmové stránce má snímek určitě své klady, ale ideologickou stránku, poplatnou době, ve které vznikl, mu nikdo neodpáře. ()
Drsný. ()
Bez pochyby jeden z najlepších filmov, ktorý zobrazuje dôverne fašistické zverstvá z 2. svetovej vojny. Vykreslenie atmosféry strachu a zároveň ako protiklad vieru v budúcnosť a pravdu v charaktere hlavnej postavy, ktorej hrdinstvo a trýznenie nebolo žiadne fantasy či vyumelkované efekty pre radosť diváka. Bola to krutá realita, a tento film sugestívne núti diváka k empatii, ktorá tak chýba dnešnej mladej generácii a vracia ju tak zopakovať si tieto hrôzy. A sme od toho bodu už len pár krokov. Film a jeho vysoká umelecká úroveň sa pokojne môže zaradiť k "Obchodu na Korze", len bohužiaľ niektoré filmové akadémie sa viac orientujú na pôvod postavy v rámci rasového ( politického) či sociálneho prostredia, občas i na tému, a nie na umeleckú hodnotu. ()
Přestože o životě komunistické novinářky, velice slušný film s kvalitní režií a skvělou hudbou Michaela Kocába. ()
náhodou deprese slušná, před komunismem bylo všecko špatné, no, jistěže, církevní dívčí škola, zneužívání, intriky spolužaček, fanatická umírající matka, celý život jedno velké zklamání a depka, přesto neztrácela naději, jo, byly to divný časy pro řadu lidí, z bláta do louže..Proticírkevně a nábožensky se staví spousta filmů, né vždy hloupým způsobem, používají se racionální argumenty, nenápadně se zpochybňují různé věci, levicově laděná nakonec většina filmů před listopadem 89, prakticky vždy tam něco je, ale ne vždy to vadí....no, jako těch levicáků a komoušů...v 30. letech bylo..jéjej....no, hlavní problém filmu je křečovitost herců, teda režie, všechny ty dialogy a tak, forma asi většinu vytáčí, rozdělení etap filtrama mi nevadilo, atmosféru to jistou mělo, koncentrák, jo, viděl jsem spoustu takovejch filmů, tady docela autentické, k tý křečovitosti ještě, tak, působí to často dost zastřeně, jsou to jakože vzpomínky, tak tam by ta křečovitost nevadila, repliky a tak....scéna z nádraží třeba.....dost vyumělkované, ale tak..jí to třeba zůstalo v hlavě, idealizace vzpomínek :).....teda idealizace, nejsou to příjemné vzpomínky, ale jsou jaksi upravené...zjednodušené..osekané.....tak vzpomínky fungujou, tak často fungují i filmy.........hudba Kocába, hm, nj, tak to je nezvyk, to jsou taková psychedelie...nesedlo mi to... ()
Docela zajímavě uchopené a zpracované téma - "životopis" paní odbojářky. Co se mi nelíbilo, byla samozřejmě (na svou dobu obligátní) agitka, resp. její strnulost a neuvěřitelnost - některé hlášky o nespravedlnosti a bezpráví by obyčejný člověk z huby takto prostě nevypustil. S hlavní postavou jsem se tak nějak nedokázal sžít, resp. furt mi něco bránilo uvěřit, že jenom nehraje svoji plochou, idealizovanou roli. Také jsem dost dobře nepochopil pointu nepřirozeně přebarvených a přeexponovaných obrázků z dětství a doby před válkou - přislo mi to poměrně laciné (naštěstí se tyto výstřelky postupně zmírňovaly). "Kulturní vložku" v podobě němého filmu jsem tak nějak nepochopil. Co se mi ale líbilo zejména, bylo to, jak je celá tento změť vzpomínek z minulosti a současnosti smíchána do jednoho celku. A taky to, že díky autorově invenci a velmi dobře promyšlených spojujících prvků v prostřizích tyto skoky mezi jednotlivými časovými rovinami divák zdolává hravě a ladně. Ad hudba) Kocábův (pražský) výběr hudby překvapil - a to příjemně. Těžko si dneska představit, jak proklatě progresivní muselo v roce 1985 být pokusit se spojit scény z koncentráku s hudbou ze syntetizátoru. Ale zafungovalo to. ()
Film na ně hluboce zapůsobil. Není důležité, zda vše proběhlo, jak je ve filmu ztvárněno. Atmosféru hrůzy, strachu, smrti zachytil film dokonale. ()
Ráda připojím svůj komentář a tím i bych ráda napravila reputaci panu Herzovi. Tento film režisér Herz musel prostě natočit a to z jednoho prostého důvodu - za trest. Takto se trestali režiséři pokud chtěli ještě vůbec točit. Asi se ptáte proč? Bylo to za dva filmy Upír z Feratu a Straka v hrsti. Druhý jmenovaný film skončil okamžitě po schvalovačce u generálního ředitele Purše v trezoru a s ním i všechny fotografie a dokumenty, které k filmu patřili. Film Straka v hrsti jsem později viděla, ale v podstatě jsem nepochopila z jakého důvodu tento film veřejnost tehdy nemohla spatřit. Možná se i ptáte jak tohle vím, inu pracovala jsem tehdy ve FSB jako dokumentátorka a toto byl první film ihned po mém nástupu který takto skončil v trezoru. Nesmělo se o něm psát - což v našem oddělení byla práce kolegů a všechno co o něm bylo jak píši výše - fotografie i negativy a diapozitivy bylo s hrůzou v očích odnášeno mým šéfem panem Karlem Czabanem - dnes producentem odnášeno pryč. Přišlo mi to tehdy směšné tak jako vše co se dělo kolem filmů, které by se eventuelně mohli líbit divákům. Takže proto tento film není nic moc - prostě byl natočený z tzv. "musu" - musím. ()