Potomci lidí

Naprosté vítězství formy nad obsahem a příběhem. Přestože i ten, ve svém až metaforickém pojetí lidské neschopnosti se reprodukovat, dokáže vehnat pár brouků do divákovy mysli. Škoda, že ústřední myšlenku příliš nerozvíjí, nedodává ucelené rozřešení a spíše slouží jako zástěrka pro kameru a střih. Ale pro jaké! O žádném jiném filmu nikdy neplatil výraz "syrový" tak jako o Potomcích. Útok na auto a hlavně Theova cesta skrz bojovou vřavu ve mně doznívají déle než po spuštění závěrečných titulků a jen se bojím, že se objeví pár zbytečných a hlavně předem zatracených plagiátorů, kteří se pokusí natočit scénu, která bude lepší či delší a fatálně při tom selžou. Film roku tedy v žádném případě, ale na zamyšlení a pro úžas z vizuální stránky ideální. (22.12.2006)

Alfonso Cuaron se od malého čaroděje z Bradavic naučil umění kouzel. Kamera, střih, příběh i herci jsou obětavými mravenci, kteří přenášejí velké mraveniště atmosféry tunelem k divákovi. Tenhle výjimečný postapokalyptický příběh má třetí oko s laserovým viděním i pýthickým darem. Introspekce do autoritativního režimu, totální anarchie a násilí přináší mezi kulkami a krví osamělý paprsek naděje, zázraku zrození. A dětský pláč se zdá jako ten nejkrásnější zvuk na světě. Nesmyslný a zmatený komentář,já vím...9/10 (30.04.2007)

Tenhle film má bezpochyby velmi zajímavý příběh, který výborně doplňují herci jako Clive Owen či Micheal Caine. Musím se ale přiznat, že první polovina filmu v níž je nám převážně servírována atmosféra roku 2027 mě pěkně nudil. Rabování, rozpadlé domy, bombové útoky. Po hodině sledování mě to zkrátka přestalo bavit. Vše až zachraňuje druhá polovina, kdy se Clive dozví o ženě, která jako jediná na světě je těhotná. Film začíná mít konečně spád a postupně graduje až do konce. 4 hvězdičky mu tedy dávám díky pronuděné polovině filmu. A ačkoliv bych se už na film podruhé nepodíval, ještě dlouho mi zůstane v paměti. 75%. (27.01.2007)

No narozdil od ostatnich lidi mi tenhle film tak uzasnej neprisel, ale zase jsem nebyl zklamanej, jelikoz narozdil od ostatnich jsem se na nej nijak zvlast netesil. Nejvic tu vsichni chvali atmosferu. Ano, ta je skutecne perfektni. Jenze problem je, ze to skoro ani jako budoucnost nevypada. Tim myslim to, ze tu prakticky neni zadna vec, ktera by ted neexistovala. Cuaron se tak strasne moc snazil o co nejvetsi realisticnost, az to prehnal. A bojovy sceny na me pusobily spis jak nejakej valecnej film z Iraku, nebo nejaky podobny oblasti. Nehlede na fakt, ze jich tu je minimum, coz je docela skoda. Dalsi problem je pribeh. Ten je sice slusnej, ale je docela predvidatelnej. Prekvapila me jen jedina smrt, jinak vse na vas pusobi dojmem, ze to proste takle musi bejt, jakmile nekdo zacne pronaset dojemnej projev, je jasny, ze umre atd. Co se tyce hercu, tak hrajou celkem slusne, nicmene je to takovej jejich standart, takze nejvic potesi Michael Caine. Navic jejich postavy obcas jednaj docela nelogicky. Taky je problem, ze misty sceny, ktery maj vypadat nejak dojemne, pusobi spis vtipne. Docela me potesilo velky mnozstvi vtipu, ted myslim ty, co tam byli schvalne, protoze ve filmu nepusobily nucene a byli fakt vtipny. Ted by to podle komentare mohlo vypadat, ze film je kravina, to zas ne a ani nemuzu rict, ze bych se nudil. Na jedno skouknuti je to docela fajnovej film s peknou kamerou, misty drsnejma zaberama, skvelou rezii a slusnejma hercema, ale film roku nebo 173. nejlepsi film urcite ne. (12.11.2006)

Na tento film je sebevětší množství slov množství nedostačujícím. Mimořádně talentovaný mexický režisér Alfonso Cuarón pojal tuto depresivní vizi budoucnosti podobně vyhraněně realistickým způsobem jako Paul Greengrass Let číslo 93. Navzdory ubíjející ponurosti a naprosté neúctě k životu, jsou Potomci lidí filmem o naději. Cuarón své filozoficko-náboženské sci-fi drama pojal coby divokou akční jízdu, kdy hlavní hrdinové neustále před něčím prchají, bojují o holý život, na dlouhé dialogy není čas. Osudy budoucích (dost možná) zachránců světa vám však díky skvělým hereckým výkonům nejsou ukradené. Je sympatické, že Cuarón nepodléhá obvyklým hollywoodským zákonitostem o rozsáhlosti a významnosti té které role, dokonce se nebojí odpravit před polovinou filmu jednu z největších hvězd filmu. Rozhodně nelze psát o Potomcích lidí a nezmínit jejich obrazové ztvárnění. Celková ušmudlanost světa budoucnosti teprve ve spojení s kamerou Emmanuela Lubezkiho nabývá těch správně děsivých proporcí. Mezi ty vůbec nejlepší scény nejen filmu, ale celého roku 2006, bych se nebál zařadit zhruba osmiminutové „vyhýbání se kulkám“. Všude neskutečný chaos, tanky, výbuchy, zdi se bortí, Theo (hlavní hrdina) skáče za zbytky obranného opevnění, kamera s ním, za chvíli je potřísněna krví náhodné oběti a takhle to pokračuje ještě dalších pět minut, se stále zakrvavenou kamerou – neuvěřitelné, neuvěřitelné! Absolutně nechápu, jak to Cuarón dokázal zrežírovat, buď je génius, nebo věděl, jaké trikové machry si vybrat. Ve filmu je slušné množství triků, na nichž je nejlepší to, že si jich ani nevšimnete (k velké nelibosti studia, které chtělo, aby peníze do filmu vražené byly vidět). Potomky lidí není třeba vnímat doslovně, ale třeba jako symbolické podobenství, jako biblickou alegorii o ztrátě a znovunalezení nevinnosti, každopádně to je film emocionálně mimořádně silný, oslovující diváky z řad mas i z řad mnohem kritičtějších cinefilů. Je podobně přelomový jako Let číslo 93, s tím zásadním rozdílem, že má podstatně blíž k hranému filmu než k filmu dokumentárnímu. Nebýt několika vypravěčských zaškobrtnutí (první polovina jako by se děla v opakujících se cyklech) a několika scén, jejichž potenciál nebyl dostatečně rozvinut (například Jasperova „nostalgická“), nejspíš bych ihned upravil své pořadí v žebříčku „the best of 2006“. 95% (04.01.2007)