Godzilla

Ale áno, miestami to vyzerá smiešne; herecké výkony priemerné, príbeh takisto a Godzilla je chlapík v gumenom kostýme. Lenže ono to aj napriek tomu dokáže vybudovať tiesnivú atmosféru a to vďaka (na svoju dobu) celkom slušným trikom, samotnej Godzille a nervy-drásajúcemu sláčikovému soundtracku. Teším sa na neskoršie odviazanejšie Godzilla filmy. (08.06.2014)

Za ta léta nám naše milované monstrum lehce vyčpělo. Varování ohledně zneužití atomových zbraní je možno brát stále aktuálně, ale na druhou stranu může být monstrozita Godzilliných proporcí pro určitý druh diváků dost ubíjející (můj spolubydlící). A to z jediného důvodu: sledovat "jeden dávný monster-movie velkofilm", který není ani tak monster, ale spíše nefalšovaně alegorickým dramatem odrážejícím stíny historie, který postrádá napětí a vlastně i zápletku (odputovala na úkor poselství) a zamrazí jen při postapokalyptických obrazech, co připomenou Hirošimu a Nagasaki, se ukazuje jako tvrdý oříšek k rozlousknutí. Pokud ale odhlédneme od reflexí na atomovou hrozbu (a již zmíněného nebezpečí plynoucí ze zneužití nových smrtících vynálezů obecně), můžeme se nechat unášet na vlně euforie z dnes již velmi zábavného řádění chlápka v latexovém kostýmu neforemného monstra. Především scéna s útokem letectva za použití prskavek a rachejtlí je božská! (08.04.2008)

HUDBA: Akira Ifukube (Z motivů filmové hudby sám Ifukube vytvořil skvělou Symfonickou fantazii č. 1: 1. část & 2. část. A to je také zdaleka to nejlepší, co po řádění Godzilly zbylo.) (13.01.2008)

Po některých dalších godzillích filmech, letmém seznámení se zápletkou a rokem vzniku, by si člověk řekl, že to bude asi trochu hloupý film. Jenže ejhle, on vůbec hloupý není a ani ty triky ani na dnešní dobu nevypadají hloupě a směšně. Asi bych nedokázal vyjmenovat pět věcí, pro které se mi ten film hodně líbil a kterými bych podpořil své hodnocení, ale prostě to tak je. Hodně se mi to líbilo a mé hodnocení je zcela zasloužené. Už jen pro ty podvodní scény v závěru nebo Godzillí řev. (21.03.2012)

Škoda, že som nemal možnosť doceniť tento podžáner katastrofických filmov v Japonsku 50-tych rokov. Asi by som bol náležite emocionálne pohnutý formou, ktorou sa domáca kinematografia snažila vyrovnať s celonárodnou tragédiou, ktorá ukončila 2. svetovú vojnu. Vtedy zrejme splnil film aj úlohu mainstreamovej trikovej zábavy. Mňa to už po takmer 60-tich rokoch príliš neoslovilo. Objektívne treba uznať, že určite ide o kvalitný film. Vo všetkých smeroch platný svojej dobe. (03.06.2012)