Režie:
Karel KachyňaKamera:
Jan ČuříkHudba:
Luboš FišerHrají:
Žaneta Fuchsová, Věra Galatíková, Vlastimil Brodský, Naďa Konvalinková, Nina Divíšková, Peter Debnár, Jaroslav Heyduk, Karel Heřmánek, Pavel Zedníček (více)Obsahy(1)
Je večer, malé dítě leží v postýlce. Pohádka jako korálky na stříbrné nitce: pasáček vedl ovečky přes úzký můstek, a tak mohly jít jen jedna za druhou. První ovečka, druhá, třetí, čtvrtá… Ovečky vstoupí do snu holčičky, která má domov tady – v nemocnici. Hana (Ž. Fuchsová) je dítě s těžkou srdeční vadou. V nemocnici je častěji, než v dětském domově. Doma je v nemocničním pokoji, u „dědka“ primáře (V. Brodský), u sester, a pocity pohody prožívá především s uklízečkou Anežkou (V. Galatíková). K té má malá Hanka nejblíž. Ten příběh se jmenuje jako pohádka: Počítání oveček. Nechce vyloudit slzy dojetí. Pokud přijdou, měly by vycházet z poznání, že obyčejné lidské srdce je největší silou proti bolesti. (Česká televize)
(více)Recenze (102)
Dýchne to životem... ()
Brodský, snažící se rozhýbat trochu jalovou scénáristickou snahu o silný příběh. Kamera překvapivě znatelně v daném prostoru zápasí s výškovou disproporcí dospělých herců a dětské představitelky, Fišerova hudba patří k jeho slabším zápisům do filmové historie. ()
Kachyňa vytěžil Fuchsovou na maximum. Galatíková je úžasná a Brodský je děda Drchlík. Je to krásný "kachyňovský" film. ()
Počínání lidskosti, člověče. ()
Jeden z nejlepších českých filmů zlatých osmdesátek, dnes by něco podobného nikdo natočit nedokázal. Třebaže film vznikl v plném proudu normalizace je zcela apolitický (na rozdíl od braků polistopadových filmařů, kteří politiku a nejčastěji tu antikomunistickou cpou i do rodinných filmů a seriálů). Žaneta Fuchsová v nejlepší životní roli, přestože divácky jedné z nejméně oceňovaných, ale podle mě tady byla zkrátka nejlepší. Zazářili tu i ostatní dobří herci, především Brodský jako primář "dědek", Galatíková v roli uklízečky Anežky, Konvalinková jako laskavá sestra "Sluníčko" nebo Divíšková v roli naopak přísné staniční sestry Plačkové. Vtipný a s životním nadhledem byl i instalatér Rumcajs. A ať mi nikdo netvrdí, že film a jeho postavy byly příliš zidealizované. Jakožto někdo, kdo podstatnou část dětství strávil po špitálech vím své, personál nemocnic v 80. letech býval přesně jako v tom filmu - některé sestry hodné a přátelské, jiné odměřené. 80% ()
Na mě trochu nevýrazný počin. ()
Pohľad do osamelej detskej duše, ako to vedel iba Kachyňa a dodnes sa mu v tom nikto nevyrovnal. Je to taký detský film pre dospelých a pokročilých s výborným scenárom a tiež výkonom ešte celkom malej Žanety Fuchsovej. Samozrejme aj ďalších osvedčených hercov a zaujímavý bol aj údržbár Rumcajz a jeho bezchybné hlášky a životné postoje. Silné štyri hviezdy. –––– Kdybych na tebe vlítla, pan doktor by tě musel dávat tejden dohromady! –––– Velký sluníčko bude mít malé sluníčko, a já mám kvůli tomu v hlavě tisíc permoníků, a sekají a tesají. –––– Uzdravíme tělo a zmrzačíme duši. Nakonec ji odsoudíme k doživotnímu pobytu tady v těch zdech, protože nikde jinde nebude umět žít. ()
Vlastimil Brodský famózní v melencholickém příběhu divočejší holčičky, která chce vlastní rodinu mimo nemocnici. Kachyňa zde opět ukázal velký cit pro řemeslo obyčejných lidských charakterů, jenž mají oduševnělost a hloubku. 72%. ()
Smutné, ale dojemné. Žaneta Fuchsová je tady víc než přesvědčivá. ()
Smutnej film s vynikajici Verou Galatikovou. Presto se nemuzu ubranit pocitu, ze ke Kachynovym nejlepsim pocinum nepatri... 3+ ()
Klasika mého dětství... Kachyňa filmy z nemocničního prostředí uměl dokonale... ()
Kachyňa za to uměl vzít a dokázal vymalovat poetickou baladu i na studených nemocničních kachličkách. Příběh je smutný a dojemný, přitom se neutápí jen v slzách. Je zde cítit silný režisérův rukopis, který tak krásně zosobňuje prostředí a postavy. Herecký bezchybné a "dědek" Vlastimila Brodského, jen dokazuje, jakým byl mistrem. 80% ()
Žanetu Fuchsovou jsem jako dítě zbožňovala, chtěla jsem vypadat a být jako ona. Ten příběh se mě hodně dotkl. Díky Věře Galatíkové, díky Žanetě a také díky zpracování, které vás i v dětském věku přinutí přemýšlet a dávat si věci dohromady. Jsem ráda, že jsem ten film zažila v době, kdy podobných filmů a dění kolem bylo méně a člověk nebyl rozptylován okolními vjemy. Počítání oveček je docela snadný způsob jak snadno usnout a to doslova. Krásný a lidský příběh. ()
Smutný a hezký, něco to v sobě má. Žaneta Fuchsová byla malý herecký zázrak té doby. ()
Žaneta Fuchsová v jedné ze svých dětských rolí, tentokrát za zdmi nemocnice. Pro dítě asi superdepresivní záležitost. O tom jsem přesvědčen. ()
Sympatická konverzační povídačka s výbornou Galatíkovou. To, jak mladá Fuchsová oslovuje Brodskýho "dědku" mě bude bavit asi ještě dlouho. 😀 Stejně tak 19letej Vetchej v jedný ze svejch prvních rolí. ()
Nemocniční smutný film, na který celkem nerad koukám. Poslední dobro pro malou holčičku s vážnou nemocí jsou postavy Glatíkové a Brodského. Citlivý film, který nekončí aspoň tragedií. ()
A zase ta Lucie, ale tak jak jsem ji neznala: smutná, nemocná, bojující o místo na světě. ()
80% - K postavě vrchní sestry (nepletu-li se, Nina Divíšková): Nemyslím si, že by byla bez srdce. Ona to myslí dobře a v jádru má Hanku ráda. Ale taky je hrozně zodpovědná a ví, co s její srdeční vadou může třeba takový tajný výlet na pouť provést. A z toho pramení její chování. Pro mě to je sice postava spíše nesympatická, ale rozhodně ne vyloženě záporná. A to je právě na takových filmech krásné - když žádná z postav není černobílá, ale je "z masa a kostí". ()
Velice dojemný a lidský film, které Karel Kachyňa prostě uměl. Navíc měl šťastnou ruku při výběru herců počínaje rebelky Žanety Fuchsové přes Vlastimila Brodského, Věru Galatíkovou až po Petera Debnára, kterého ve filmu předaboval Jiří Zahajský. Základem úspěchu byl velmi povedený scénář se skvělými dialogy a replikami. Takové filmy dnes už bohužel nikdo netočí a to je velká škoda. Hudba : Luboš Fišer ()