Sestřičky

Tento Kachyňův film jsem jako holka nesnášela. Přišel mi depresivní, odpudivý, nechápala jsem, proč se ty postavičky z toho hnusného života tak radují. Po letech ho vidím úplně jinak. Krásně vystihuje, jak Čechům jejich sexuální benevolence a nadhled pomáhají v těžkých časech, jakými 50, léta jistě byla.. Zachycuje, jak prostě rození, plození a umírání probíhalo. (04.12.2011)

Karel Kachyňa sa počas svojej plodnej režisérskej kariéry podpísal pod viacero výborných celovečených snímkov. "Sestričky" asi nepatria ku jeho najväčším klenotom, ale rozhodne sa nejedná o nepodarený film. Príbeh mladej zdravotnej sestry Marie Sahulovej je miestami úsmevný, miestami vážny, tak ako to už v živote býva. Natočené je to profesionálne a zároveň s citom. Navyše súhra začínajúcej Aleny Mihulovej a skúsenej Jiřiny Jiráskovej je parádne herecké predstavenie. *** (12.01.2012)

S odstupem času od tohoto věku mi přijde velice úsměvné, jak se snaží ten mladý podkoní přesvědčit Marušku vyznáním lásky k pohlavnímu styku slovy: "šíleně tě miluju", ato již po pár dnech setkání + tak 5 větách rozhovoru. Ale ani jednomu to nepřijde divné. Náboj, který získávám vždy na konci filmu a díky němuž se vždy znovu ráda na Sestřičky podívám, je Maruščino sebepřijetí, osamostatnění a vybojování si svého místečka ve světě i práci. (12.01.2013)

Všední den venkovského komunistického Československa umístěnek, prudérie, padesátých let, ale ne jejich první, ale druhé poloviny s patrným ulevením a zmírněním praktik, kterými vstupoval po roce 1948 do života. Pozorný divák si všimne řady výroků, které dobu přesahují a současně charakterizují (náznaky generačních sporů mezi Marií a babi). Kachyňa dal v tomto díle prostor hercům tehdejší střední a mladé generace (Vízner, Vetchý, Mihulová, Husák); kvalitní scénář zo umožnil i dalším výborným hercům, z nichž do paměti mi vstoupil nejvíce ve stínu poněkud stojící Bořivoj Navrátil. Přechodné období mezi koncem budovatelské generace a nástupem generace Pražského jara výstižně dokreslují nevzhledné budovy a domy poloslamového vzhledu, úděsně zanedbané interiéry chlévů prvních kolektivizačních družstev a státních statků a celá řada dalších prvků, které jsou tak samozřejmé pro pamětnickou a neobvyklé pro současnou mladou generaci. Skloubení lyrických i realistických prvků, skutečné tváře režimu i nesnadného venkovského života, křehkého dívčího dospívání i lidské malosti a všednosti jsou největším přínosem SESTŘIČEK. Báseň vdechnutá do všedního života normálních lidí. Lehce se to píše, podstatně hůře uskutečňuje. A úspěch bývá trpce vydobytý a vzácný. I v té generaci báječných mladých mužů a žen šedesátých let. Víznerova bonusová slova o tom, že až s odstupem času začíná doceňovat výjimečnost a nadčasovost tohoto skvělého filmu jsou charakteristická i výstižná zároveň. Opravdu k nim není co dodat. (27.01.2008)

Sestřičky v Kachyňově tvorbě nijak zvlášť nevyčnívají, ale také zdaleka nepatří k jejímu průměru, ale spíš k tomu lepšímu. Proto mi dost mrzí poměrně nízké hodnocení. Film stojí na stabilním scénáři a neutěšené atmosféře tehdejší kolektivizační doby, kterou ještě umocňuje nevlídné počasí. Ale to jsou bezpochyby klady a nikoliv zápory. K tomu jako kontrast běží obyčejný, ale hezký příběh mladé dívky, která prožívá první kroky do života se všemi starostmi a láskami které život přináší i v lepších a horších časech než byly tehdy. Jiřina Jirásková jako by hrála sama sebe a svojí hereckou i lidskou moudrostí je oporou jak začínající mladé sestřičce, tak i začínající mladičké Aleně Mihulové. Něco končí a něco začíná…v tom je hlavní síla filmu! (12.05.2008)