Konec básníků v Čechách

Nevnímám toto čtvrté dějství o mnoho horším, než jeho předchůdce. Stále je to laskavé, jen s tou nenucenou lehkostí je to vachrlatější a vtipný nadhled ztrácí na své působivosti. Za klad naopak považuji skutečnost, že toto dějství předkládá reflexi nově nastolených podmínek a fungování státního útvaru. První polovina devadesátých let byla divočejší a nepřehlednější, kde se různé soukromé i veřejné zájmy střetávali, proplétali a vzájemně ohýbali ke spokojenosti nejblíže a nejpevněji zainteresovaných osob. Absurdita socialismu skončila, ale nahrazena byla jen líbivou podbízivostí a škvárem. Z hodnot se staly nejasné a vychvalované pseudohodnoty. Všechny stereotypy, představy, bláznivé naděje, idealistické prvorepublikové návraty a mámivé lži a napodobeniny jsou předhazovány divákům. Se snaživou hravostí a s tíhou nových a zavádějících poměrů. Hlavní postavou je samozřejmě lékař Štěpán Šafránek (příjemný Pavel Kříž), jehož bezstarostná prostořekost ho vrhá do víru nového řádu. Neschopen pochopit nové hodnoty, se pokouší najít své smysluplné místo v životě. Nemůže zde chybět nejlepší Štěpánův kamarád Kendy (sympatický David Matásek), a ten se zjevně dokáže s nově příchozí realitou vypořádat s mnohem větší úspěšností. Poetickou múzou je rýmující lékárnice Ute (šarmantní Tereza Brodská) a její cílevědomý a elegantní tah na branku. Z dalších rolí: stále starostlivá Štěpánova maminka (Míla Myslíková), zoufající si zdravotní setra Tonička (Jana Hlaváčová), bývalý gymnaziální profesor chemie a obecní předseda družstva Sokolů Ječmen (Josef Somr), Kendyho partnerka v osobním i profesním životě Vránová (Lenka Kořínková), poetická múza minulosti Píšťalka (Eva Vejmělková s hlasem Zlaty Adamovské), stále nenasytná a vnadami obdařená Bedřiška (Barbora Štěpánová), novodobý iluzionista a léčitel Písařík (Pavel Zedníček), bývalý referent s novou a úspěšnou etapou doby Nádeníček (Oldřich Navrátil), prozíravý ředitel novodobého druhu nemocnice (Josef Větrovec), nový a pragmatický ředitel starodobé nemocnice Sahulák (Tomáš Töpfer), úspěšný provozovatel obchodu s auty Karabec (Ondřej Vetchý), spokojený lékař novodobého typu nemocnice (Marek Vašut), zesměšněný ředitel nemocnice (Antonín Procházka), či úspěšný snaživec nových časů Hanousek (Miroslav Táborský). Ta reflexe není vůbec špatná a umí ironickým způsobem veškeré bláhové snahy o zbohatnutí se současnou ztrátou citlivosti předkládat ve stále ještě příjemné podobě. Naštěstí, žít lze téměř za každých proměnlivých podmínek. (09.08.2016)

Zbytečná vylomenina a rovná cesta ke komerčnímu úspěchu se tentokrát nevyplatila. Producentští pánové s nových poměrů si možná mnuly ruce, protože film se stal naprostým hitem a až Kolja ho sesadil z českého trůnu, ale diváci v mnoha případech zoufali. Co je problém? Jako problém se ukázalo mylné tvrzení, že snímek potáhne změna společenských poměrů po sametové revoluci. Ono by tomu tak možná bylo, kdyby nebyl scénář tak nudný a (narozdíl od předchozích dílů) neosobní. Dušan Klein ždíme s tématu, ale ejhle, ono to nejde. Vidím to skoro pietně - ten třetí zářez je nezasloužený, jen ze soucitu. (25.08.2005)

Životný príbeh Štěpána Šafránka mal zostať filmovou trilógiou. Prvé tri časti tejto komédie boli svieže, zábavné, príjemné... skrátka, dobre sa na to pozeralo. Štvrté pokračovanie, ktoré bolo natočené v roku 1993, značne zaostáva za svojimi predchodcami. Pavel Kříž už je starý a nezaujímavý. Taktiež aj Tereza Brodská v úlohe jeho partnerky mi bola hodne nesympatická, aj s tými jej precitlivenými ušami. Nová doba básnikom akosi nesadla. Kapitalizmus im nesvedčí. „Konec básnikú v Čechách“, jak príznačný názov. ** (05.04.2013)

Nechápu to nízké hodnocení. Ale je pravda, že na to koukám s odstupem 27 let a proto mě to vede k hodnocení jaké dávám. Pan doktor Štěpán Šafránek, zbaven iluzí, překročil třicítku a jak už to s příchodem dospělosti občas bývá, padnul na držku a musí si všechno pěkně vyžrat ode dna. A k tomu je svědkem nástupu kapitalismu v Čechách. A to je téma velmi nosné. Nejvíc totiž oceňuju Kleinovu kritiku počátků českého kapitalismu. On totiž satiruje skoro vše, co je na kapitalismu (a nejenom českém) špatně. (A nemyslím tím jen přejmenovávání ulic podle doby), ale ty ostatní nešvary. Pryč je krásné přehledné náměstí, všude reklamní poutače, snaživí podnikatelé a neony. Chcete si zajít na pivo? Pryč je hospůdka se štamgasty, kde Filipovský vyhrával na harmoniku. Mísot ní zaplivaný pajzl plný pochybných existencí a k poslechu vám hrají výherní automaty. Zlodějíčci, podvodníčci a nýmandi bez know how mají pré, a slušní lidi aby lezli kanálama. A v tomto rozpoležení se musí Štěpánek probít existenciální nejistotou a hledáním té pravé. Naštěstí zůstane svůj, a musí to zvládnout sám, protože nepodlehne tomu šílenství a zachová si mravní integritu. Ač bych příběhově snesl, i kdyby se naučil splynout s davem a šel do podnikání v soukromé praxi. Mimochodem první díl, kde si moc nelíbila animace a už vůbec titulní písnička. (23.03.2020)

"Štěpáne, že se nestydíš !! Takhle se ožrat v sokolským kroji !!" - "Maminko, kdybych to věděl, tak sem se svlíknul.." ;) To spíš Dušan Klein, který je pro mě nyní už jen takhle klein, totiž co se jen vejde na dva centimetry mezi palec a ukazováček, by se měl stydět !! Štěpán ztratil péro, Klein veškerou soudnost a Ladislav Pecháček nejspíš asi rozum, protože tahle uplakaná reflexe polistopadového Česka irituje snad ještě víc než ohyzda Tereza Brodská, která nakonec mezi ty výborně obsazené Štěpánovy lásky-krásky vůbec nepasuje, či místy naprosto diletantsky odvedené řemeslo, s postrodukcí v čele.. (18.05.2015)