Něžný barbar

Uměřenost, daná dobou vzniku, je filmu ku prospěchu. Jinotaje působí výstižněji, než přímé pojmenování. 1) Surrealistické polozbořené a polorozpadlé město, ulice i domy padnou filmové atmosféře dokonale. Příběh však není orwellovsky děsivý, i když se odehrává v prostředí jen málo se lišícím od Londýna pod vládou angsocu, ale je milý a přátelský. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, kurva fix._____ 2) Film je totiž dost anachronický, a to nemám na mysli jenom poznámku o zdí rozděleném Berlíně. Reflektuje spíš konec socialismu v Čechách a ne jeho začátek. Osmdesátkovou atmosféru lze jen těžko zaměnit za atmosféru padesátých let._____ 3) Rovněž lehce ironický pohled nejenom na režim, ale i na moderní nesdělné umění je symptomatický právě pro konec reálného socialismu. Umělci totiž determinací vizuální sugesce explikují racionálno iracionálnem._____ 4) Hlavní postavy jsou 40letý Bolek Polívka (představitel explosionalismu Vladimír...Boudník), 51letý Jiří Menzel (Doktor...Bohumil Hrabal), 43letý Arnošt Goldflam (Egon...Bondy) a pro mě i 72letá Valérie Kaplanová (slečna Šulcová)._____ 5) Něco k zamyšlení: Sexuální zvrhlost vede ke zduševnění života. Nebo taky: Zdraví je pro poesii učiněný hrob!_____ 6) Zajímavé komenty: Radko**, Šandík***, lenoch**. (23.08.2016)

Pri opakovanej projekcii som si uvedomil, že pri čítaní Hrabalovej predlohy som mal úplne iný pocit, ako pri sledovaní tohto filmu. Pritom herectvo Bolka Polívku mám rád, ale Arnošt Goldflam ma svojím krikľúnstvom znervózňoval a Jiří Menzel mi pripadal, ako keby prišiel z nejakého iného filmu. A tak bez toho, aby som vymenoval nedostatky konštatujem, že film sa mi nepáčil, čo bolo najpravdepodobnejším dôvodom toho, že som ho nedopozeral. (11.01.2011)

"Kurva fix doktore, vždyť já se na to nemůžu koukat…." Tak je mi líto, ale tohle nejen že není Hrabal se svou poetikou, jak jen ji člověk zná díky filmům Jiřího Menzela, ale tohle prostě vůbec nedává smysl. O čem to je? O absurdní době 50 let? Ta je z filmu možná slyšet (viz písnička ve stylu reálného socialismu znějící z rádia), ale děj téhle absurdity je tak nepřehledný a tak bláznivý (viz už počátek, když si ti tři "intelektuálové" natírají obličej pěnou od piva), že to s nějakou konkrétní historickou dobou nemá moc společného. Řada těch dialogů je přitom tak absurdních (třeba když postava Valerie Kaplanové říká malíři Vladimírovi "Vy byste se měl dát k nám…k nám k adventistům. Vy máte ve očích takovej žár a vůbec takovou celkovou vyzáž, že vy byste mohl bej u té naší víry od minuty knězem"), že z toho máte občas podobný pocit, jako kdybyste sledovali nějaká "zhulená" individua. Velmi z duše mi tak mluví jedna z postav filmu, když Vladimírův obraz hodnotí slovy: "Tohle nemůže být umění, protože v umění musí být něco krásného, dokonalého povznášejícího…Jenže tohle je mazanina."  Film není obraz, přesto mám tendenci tento film označit za filmovou "mazaninu"! (22.04.2022)

Knihu jsem zatím nečetl, takže hodnotím pouze a jenom film a ten se mi líbil. Hlavně jsem si užíval roli, kterou ztvárnil mladý Bolek Polívka. Ta se od těch současných neskutečně liší a bylo fajn se s ní seznámit. Ostatní také zdatně sekundují, ať už je to Godlflam, který však nemá scénář zase tak obtížný, víme kurva fix, a nebo Menzel alias Hrabal. Ocenil jsem autobiografičnost a tvorba Boudníka/Bolka byla vskutku originální. (08.02.2011)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné Hrabalovy předlohy. Úžasný film, který mi osobně přivodil určitý paradox. Ačkoli se předlohy drží velice věrně, osobně mám tendenci vnímat film a předlohu jako dvě zcela samostatná díla. Hrabalova "Něžného barbara" totiž považuji za nezfilmovatelný text a tento Kolihův snímek funguje zcela samostatně, i bez znalosti předlohy či jakéhokoli kontextu. Zásluhy na tom mají skvělé herecké výkony (naprosto famózní Polívka!) a nesmírně příjemná bezstarostná atmosféra, kterou film evokuje - a to i navzdory tísnivé době, do níž je zasazen. Při sledování jsem se neubránil pocitu, že tvůrci velice dobře porozuměli duchu Hrabalova textu a skvěle z něj vybrali momenty, které uznali za zfilmovatelné. Filmový hold, jenž je zde skládán výjimečné postavě českého výtvarného umění, Vladimíru Boudníkovi, je zcela rovnocenný tomu literárnímu. Na tento film lze v posledku pohlížet vícero způsoby, které se navzájem nevylučují: jde o zdařilou filmovou adaptaci Hrabala, originální životopisný snímek i svéráznou historickou komedii. Na české poměry se jedná rozhodně o dosti unikátní počin, který potěší mj. i různými formálními hříčkami s kamerovými filtry apod. Dojem u mě srazilo jen obsazení některých menších rolí herci, které - řekněme - nechovám zrovna v největší oblibě, proto jednu hvězdu dolů. (25.03.2013)