Kamera:
Emil SirotekHudba:
Jiří ŠustHrají:
Tomáš Sedláček, Jiří Lábus, Karel Hlušička, Jiří Krampol, Jaroslav Heyduk, Bronislav Poloczek, Michal Pavlata, Jaroslav Drbohlav, Zuzana Ondrouchová (více)Obsahy(1)
Tři povídky ("Zelenáči 1945", "Silvestr 1948" a "Zimní vítr 1951") o příslušnících jednotek SNB střežících šumavskou hranici v poválečných letech. Umělecký dohled nad debutanty měl Ivo Toman. Námět třetí povídky natočil už v roce 1959 pro film "Vstup zakázán" tehdy také začínající František Vláčil. (oficiální text distributora)
Recenze (39)
Nemám příliš pozitivní vztach k bývalé pohraniční stráži, přeci jen střelbu do občanů vlastní země ( "zdravím" soudruha Vojtěcha Filipa, bývalého pohraničáře a dnes předesedu nejmenované politické strany a současně kecala o lidských právech ), kteří se provinili jen tím, že už dál nechtěli snášet politický teror komunistické strany, těžko omlouvá i fakt, že taková hold byla doba. Nicméně k mé velké radosti se všechny tři povídky vyhýbají komunistické propagandě a tak se v klidu můžu soustředit na hodnocení samotného povídkého filmu. Povídka první - Zelenáči - Opravdu vysoce zbytečná až trapná záležitost , která zaujme snad jen tím, že v ní vidíme Lábusa s vlasama a Krampola bez deníku Aha - **. Povídka druhá - Silvestr - Líbila se mě ve svý podstatě asi nejvíc. Jasně je vidět, jak jeden telefonát, díky nesmyslnýmu vojenskýmu myšlení dokáže obyčejným záklaďákům překažit nejen silvestra, ale, a to hlavně, i šoustík - ***. Povídka třetí - Zimní vítr - Jednoznačně nejakčnější a nejdramatičtější povídka, odehrávající se v naprosto příšerným počasí. Ten ledovej vichr mě olíznul až do postele, brrrr - **** . ()
Tři příběhy, každý jinak podaný, o životě na státní hranici, při její ostraze, v letech 45-51 . Dost ošidná doba.. dost ošidné téma, šlo zcela jistě lepé zpracovat, nicméně při výčtu režisérů se není ani co divit. Tedy první je komedie dvou zelenářů, druhá drama velitele a třetí tuhé krimi. Hudební pozadí velmi příjemné, pan Šust nikdy nezklamal. ()
Ani jedna z povídek se mi moc nelíbila. První se snaží bejt vtipná, ale moc vtipná neni, druhá je úplně o ničem a ta poslední, která chvílema vypadala celkem zajímavě, mi prostě přišla odfláknutá. Možná mohli natočit taky nějakou povídku, která by pojednávala o tom, že hlavnim účelem pohraniční stráže nebylo ani tak to, aby se nikdo nedostal dovnitř, ale aby se nikdo nedostal ven. 40% ()
Řemeslně je to taková lepší televizní produkce - první povídka je spíš takový vtip; druhá se mi líbila asi nejvíc - trochu relativizuje smysl hlídání státní hranice a lehce naznačí, že i na druhé straně jsou normální lidé... třetí povídka Jaroslava Soukupa je thriller - i když nejvíc filmová, člověk po ní má největší pachuť - napínavý hon na převaděče působí z dnešního pohledu dost smutně. Z toho pohledu se mi zdá lepší původní Vláčilovo zpracování, které pohraničníky tak neheroizuje a pohybuje se spíš v abstraktní rovině. ()
Povídkový vojenský film, je rozdělen nejen do tří povídek, ale do třech žánrů. První asi nejlepší povídka Zelenáči, kdy hranici jdou strážit mladý Jirka Lábus je podaná v komediálním žánru. Dva zelenáči jdu na hlídku, ale mazáci jim schválně vyndají náboje, jenže oni na to přijdou a vloupají se do skladu a vezmou si jiné a k tomu i granáty. Mazáci mají jistotu, že jsou neozbrojení, je jdou přepadnou a vystrašit, jenže zelenáči se nezdají a zaůtočí na ně což mazáky pěkně zaskočí, ale než aby se vdali zdrhají klidně i přes čáru, jen , aby nebyli pro smích ostatním. Druhá povídka je spíš melancholická Silvestr, kdy si chtějí vojáci orazit a užít si, ale dostanou avízo, že se chystá kontrola atak se na ní musí chtě nechtě připravit, jenže pak přijde hláška, že se nic konat nebude. Typické vojneské myšlení a jednání, aneb jak vojákům pokazit Silvestr. Třetí povídka je Zimní vítr je opradvu drsná, atěžký akční drama , kdy v neskutečné sibérii , kdy je zima každému kdo na to kouká, dvojice pohraničníků honí pašeráky. Opravdu drsný, jak příběh tak hlavně to počasí. ()
Galerie (1)
Photo © CS Film
Zajímavosti (5)
- Filmovalo se také v obci Stará Lipka a Horních Vitavicích. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
- Režisér Soukup vzpomíná: „Když jste se totiž v 70. letech chtěl dostat k režii na Barrandově, museli si vás vyzkoušet na povídce. A já tu svoji natáčel na Horské Kvildě. A protože jsem byl mladej a blbej, vybral jsem si tu realizačně nejnáročnější, celá se odehrávala ve sněhové bouři. Měli jsme na to devatenáct dní a na Barrandově je tehdy zajímalo jen to, abych nepřetočil ani den navíc. A aby se mi to jó zkomplikovalo, tak ačkoliv tady v tom roce ještě na jaře ležel krásný prachový sníh, v březnu, kdy jsme začali natáčet, tu byla modrá obloha a deset nad nulou. Sníh tál před očima, byl těžký, takže vůbec nešlo použít propeller – velký letecký motor, kterým se sníh víří, aby vypadal jako při bouři. Nakonec jsme si od vojáků půjčili veliké kanystry s dýmovnicí a ten kouř na kameru vířící sníh simuloval. Kupodivu to nakonec vypadalo dobře, akorát jsme devatenáct dní v kuse museli ty dýmovnice dýchat, to bylo hrozné. Film se ale povedl, a dokonce jsem za něj dostal cenu na Festivalu československých filmů.“ (Ganglion)
- Film sa natáčal v Sušiciach, Kvilde, Volaroch, Vimperku a Lenore. (dyfur)
Reklama