Spartakus

kubrick bol totalny perfekcionista, niektore sceny su neskutocne..je az neuveritelne pozorovat, ako sa kirk douglas ponasa so svojim synom.. rovnake gesta, totozne kvalitne herectvo. plne hodnotenie nastrbil zrejme cas, hlavne bojove sceny neposobia v dnesnej dobe dostatocne autenticky, ale aj tak, ide o vskutku vynimocne dielko. (05.07.2007)

Více než 3 hodinový epos, který jsem na jedno zhlédnutí dát nezvládl. Ani ne tak proto, že by mě snímek nebavil. Spíše proto, že jsem měl čas na filmy pouze pouze po večerech a velmi rychle jsem dovedl usnout. Zoubek času si na filmu celkem znatelně smlsnul. Docela dost mi vadily šíleně vypadající kulisy. Naopak jsem snesl pohled na provedení válečných scén, které byly za celý film neuvěřitelné a celé dvě!!! Útěk otroků a střetnutí s přesilou. Co mi dále potěšilo ouška byly vybroušené a smysluplné dialogy. Páni herci také nebyli úplně nejmarnější. S výjimkou hlavního, kterému jsem nedovedl přijít na chuť. Celkově vzato, film není špatný. Během sledování jsem se sice nerozplynul blahem, ale koluje mi v krvi spokojenost. Tím spíše, když si mohu odškrtnout další povinnou četbu z pera mistra Kubricka. (16.10.2014)

Měl jsem tu čest vidět prodlouženou (198 min.) verzi. A musím říct, že zpočátku jsem se tohohle filmu bál hlavně kvůli stopáži. Totiž, není to tak dávno, co mně na jiném Kubrickově filmu vadila právě přemrštěná stopáž. Ale tady se to naštěstí nestalo. Ve Spartakovi má každá scéna své místo, své opodstatnění. Proto mě film vůbec nenudil. Navíc, Kirk Douglas touhle rolí má (alespoň u mě) zaručenou hereckou nesmrtelnost, Jean Simmons byla překrásná a Tony Curtis skvělý. Slavná scéna I'm Spartacus! zapůsobila přesně tak, jak měla. Mráz po zádech. Abych to neprodlužoval, Spartakus je jediným filmem, který se v mých očích může rovnat Benu Hurovi. Pokud chcete vidět historický epos, pusťte si jeden z těchto filmů. (03.02.2010)

Režiséra S. Kubricka nejvíce obdivuju za to, jak výrazného otisku se mu podařilo docílit v každém filmovém žánru do nějž se opřel šířkou svého tvůrčího umu... a že jich bylo - co film, to klasika svého žánru. A není tomu jinak ani v případě "Spartakuse", jednoho z předních představitelů monumentálních "sandálových" velkofilmů let padesátých a šedesátých. Od většiny svých souputníků se odlišuje především tím, že neklade důraz na náboženské (křesťanské) "otázky", ale upíná svou pozornost pouze na lidi a jejich boj, ať už o svobodu či o moc. Ve filmu vystupuje skutečná herecká garnitura své doby, díky níž i například delší pasáže z Říma, které by se dali dost možná považovat "jen" za jistou výplň k hlavní ose příběhu, povstání otroků, působí nebývale silným dojmem. Hodně pěkně také vyznívá milostná linka mezi Varinií a Spartakem, jež je poměrně příjemně a vkusně ošetřena. Ostatně, je mimořádně zajímavé sledovat způsoby nasvícení a "mlžení" obrazu při detailních záběrech na J. Simmons... filmaři z předpůlstoletí si uměli opravdu vyhrát s tím, aby jimi vyvolené ženy, v okamžicích kdy se to po nich "žádá", vypadaly a působily jako z Olympu právě sestoupivší nedotknutelné bohyně. A ony jimi byly... (31.07.2005)

Čas prověřil hodnotu tohoto výpravného historického filmu přetékajícího patosem, kýčovitými kulisovými scenériemi a husitským životním stylem, včetně Kirka Douglase, který byl na roli panice i gladiátora tak trochu za zenitem, zvlášť při mnohem nižší životnosti tehdejších obyvatel, beztak by mnoho vztyčených palců v cirku nespatřil, nu, i ten můj míří k zemi, což mě kvůli S. Kubrickovi mrzí dvojnásob. (24.05.2010)