Tři mušketýři

Raz, dva, tři...ne, znova; raz, dva, tři...safra, ještě jednou; jedna a dva a tři a...běžte do háje, já prostě vidím čtyři týpky v kloboucích s pavím pérem, co pro dobrodružství nejdou dál než kam dosáhnou šavlí. Kdybyste sháněli pátého, pošlete zprávu po holubovi. Klidně si můžete i dál říkat tři... (06.01.2013)

Příběh/zápletka je opravdu hloupá, ovšem herecké obsazení je přímo skvělé a některé nápady a scény opravdu vtipné - třeba "zvířecí šachy", "středověký tenis" nebo postavy starého domácího a jeho roztržité mladé ženušky v podání překrásné Raquel W. Postavy tří mušketýrů jsou zde spíše pro smích, než že by vykazovaly nějakou chrabrost, čestnost či vysokou morálku, což může pro někoho být dobře, pro někoho naopak. Film jsem viděl naposledy jako malý asi před 20 lety a mám na něj pozitivní vzpomínky, nyní mi ta celková nelogičnost až stupidita docela vadily. (02.09.2017)

Tato Lesterova verze je podle mě nejlepším filmovým zpracováním slavných Tří mušketýrů. Celé je to pojato velice dobrodružně, svižně, scénář je v celku chytrý a pěkně to doplňuje lehký humor. Ovšem co by byl film bez dobrého obsazení. A tento film se jím může chlubit. Navíc celé to má své typické kouzlo. 4 hvězdy. (16.12.2011)

Dumasův slavný román jsem četl ve 13 letech a už tehdy, v chlapeckém věku, kdy jsem měl jen pramalý přehled o historických faktech, mi přišel nadmíru naivní a příliš romantizující. Šlo zkrátka o dobové konzumní čtivo pro tehdejší čtenáře a přes nepopiratelnou Dumasovu řemeslnou zručnost a schopnost vytvářet sympatické postavy bych literární kvality oné éry hledal úplně jinde. Už tehdy jsem cítil, že vnímám Dumasovo dílo jinak než klasik zamýšlel. Bezkonkurenčně nejsympatičtější postavou mi byl kardinál Richelieu, který se mezi těmi nezodpovědnými floutky, sukničkáři, pijáky a neukázněnými žoldnéry, stejně jako přihlouplými zamilovanými slečinkami, snažil jako bezmála jediný o správu věcí veřejných, o politiku a ochranu národních zájmů. V průběhu let jsem měl postupně možnost zhlédnout čtyři filmové verze, mezi kterými Lesterova vyčnívá svou výpravností a typově zdařilým obsazením. S brakovostí předlohy se vyrovnává ironií a parodickým zpracováním. Ale i tak ji považuju jen za snesitelnou ve stylu jednooký mezi slepými králem a tím, co mi nejvíc vadí, je, jak už jsem zmínil, sama předloha. Přiznám se, že Michaela Yorka jsem si až do zhlédnutí jako d'Artagnana představit nedokázal, ale popral se s tím skvěle. Humorná nadsázka mi ne vždy seděla, šermířská střetnutí bych přece jen pojal víc v dobrodružně romantickém duchu. Celkový dojem: 50 %. (29.08.2018)

Tuhle verzi Mušketýrů sem měl dycky nejrači, aspoň teda když sem byl malej. S odstupem času (dneska) sem zjistil, že se mi tato verze jednoho z nejslavnějších románů poměrně vzdálila. Největší problém mám s humornými vsuvkami, které mi bohužel, takle po letech, vtipný vůbec nepřijdou. Tenhle laciný druh humoru je mi v podstatě uplně cizí. Co se týče akčních scén, tak i tam mám menší problém, páč i do nich rejža rve ty "vtipný" pasáže a to mě celkem ubíjí. Jinak příběh je to klasický, dobrodružný a konec konců i ta láska se tady objeví. Herci mi celkem sympatičtí jsou, Konstance je skutečná kočka a kardinál "Rešelijé" a milejdy "de Vinter" jsou parádní záporáci, o tom žádná. No, ale jak říkám, kdyby se rejža odpoutal od těch džouků, tak bych si to teď užil mnohem víc... (12.11.2011)