Tři veteráni

Vynikající Lipského invence na motivy Werichovy pohádky, s mnoha dokonalými dialogy a replikami (Taky budete, Kafíčko s rumíčkem, Na starý kolena jsem se spustil, Tam jsem... taky nebyl, Už nechci celní prohlídku!, Přírodo, přírodo, kam chodíš na ty nápady? apod.) a samozřejmě poučením, že člověk by měl lidem umět předat dobrou náladu, ne strach. Film se ale poněkud rozpadá - přece jen úvod nenavazuje až tak přímo na další scény v Monte Albu, a scény s dlouhým nosem si také kradou svůj velký kus pro sebe a upozaďují tři veterány. Dalo by se říci, že se zde občas poněkud tlučou dva styly - Lipského a cimrmanovský. Někdy fungují vedle sebe dobře, ale jindy jdou proti sobě. Navíc je zde jedna chyba - o frňákovníku bylo řečeno Hrušínskému, nikoliv Somrovi (ale to už je hnidopišský detail). Celkově příjemná pohádka, na niž se člověk vždy rád znovu podívá, ale některé scény, nemohu si pomoct, jsou pro mne poněkud nudné. (07.12.2014)

Můj první film v kině, navíc vesnickým. Byly mi čtyři nebo snad pět a šli jsme tam dva kiláky pěšky (s tátou a partou kluků ze vsi do sousední vesnice). Naprosto mě okouzlil, a navíc jsem si zamiloval kino, což mi vydrželo dodneška. A jsem rád, že poprvé to byl Zdeněk Svěrák (a Werich a Lipský), protože lepší už to bejt nemohlo. Od tý doby jsem Bimbáce, Pankráce a Serváce viděl aspoň desetkrát, a doufám, že aspoň ještě desetkrát uvidím. Je to asi moje nejoblíbenější pohádka, rozhodně nejlepší česká, dokonce lepší než původní psaná ( a skvělá) verze Jana Wericha. Všimli jste si, že tam není jediná přiblblá scéna, kterých je v ostatních novějších pohádkách tu víc, tu míň, ale vždycky až moc (myslím tím nesmyslný pitvoření, bezdůvodný štulce a kopance, ukřičenost...), který maj za úkol rozesmát co nejvíc dětí. Tahle pohádka si to neusnadňuje, když už se křičí, tak je to třeba, každá její scéna má smysl a přestože z ní plyne spousta poučení, vůbec to nevyznívá otravně, ale naopak naprosto samozřejmě, a proto z toho nakonec nemůžou mít špatnej pocit ani děti, ani dospělí. Myslím, že dokáže bavit nejmenší, větší i největší diváky, každýho svým způsobem, a přitom žádnýho z nich nebude nudit. To se o moc filmech říct nedá. I proto jsou Veteráni naprostá klasika. (17.11.2006)

Chytrý Werichův humor povýšili scenárista Zdeněk Svěrák a režisér Oldřich Lipský na pohádkovou komedii, která patří k naprosté klasice u nás populárního žánru. Samozřejmě za to velkou měrou vděčí i úžasné herecké sestavě a hudbě (ostatně ústřední píseň filmu už si žije vlastním životem). Bavit se u ní dá stejně dobře po miliónté páté jako po miliónté šesté. (30.12.2019)

Texty ve Werichově Fimfáru bych rozhodně neoznačil jako pohádky. Naopak jistým způsobem to jsou spíš horory, na mě z nich čiší chlad, odcizenost mezi lidmi, zlo. Chybí láska, dobro, hřejivost. I ty povídky, které "skončí dobře" tak úplně dobře nekončí, vždy je tam nějaké ale. Z těchto důvodů se mi nijak zvlášť nelíbí ani Tři veteráni, neb o nich platí vše, co jsem napsal výše. V muším království jsou všichni zlí a vyčůraní, tři veteráni se k sobě taky nechovají nijak zvlášť pěkně a dobrý konec v jejich případě znamená, že se budou protloukat světem chudí s flašinetem. Ale zahrané je to pěkně. (03.08.2011)

Tuhle pohádku jsem nikdy neměla v oblibě a proslulý nos mi připadal odpudivý. Po letech jsem se ale u několika scén srdečně zasmála a všimla si zajímavých detailů, které dětské publikum zaručeně nepobere (automat na kondomy Primeros v hotelu). Každý rok na Vánoce ale vidět nemusím, na to mám jiné favority. (23.04.2008)