Na samotě u lesa

J.Kemr byl pozoruhodny a jedonecny herec. Replika "A chcije a chcije..." vesla do dejin jiste jen diky nemu. (07.09.2003)

To jsou blechy psí, ty na člověka nejdou. (16.04.2005)

Chčije a chčije! Česká klasika, která mě už sice omrzela, ale dříve to byla bomba. No, možná přeháním... Některé české komedie jsou lepší. Když jsem to viděl podesáté, tak mě to už nebavilo. Hlášky jsou ovšem nezapomenutelné. 95% (23.12.2007)

Krásná letní komedie s geniálními výroky a herci. Jak jsou v tom Svěrák, Smoljak a Menzel, tak to voní na pěkné slovní posvícení... :-))) (31.07.2009)

Ano, člověk si zde zapamatuje nezapomenutelnou hlášku "Chčije a chčije". Jen ať děda žije co nejdéle, ať má Věra více vrásek na čele. V dnešní době už na takovýho dědulu nenarazíte, který by vám nechal jen tak chalupu. (15.01.2012)

Zásadní a stále zásadnější, ach jo (04.06.2009)

Uznávam, že hlášky sú tu luxusné, ale popravde Zdeňka Svěráka a jeho humor veľmi nemusím, vždy si teda radšej pustím napríklad Pelíšky. Samozrejmosťou sú tu výborné herecké výkony celej rady veľkých československých hercov a herečiek, ale príliš na verbálny efekt preťahované scény filmu ubližujú, akoby sa "geniálna" scenáristická dvojica bála strihu. Neviem, v detstve som to videl raz, kvôli tomu, že všetci v škole hláškovali - a chčije a chčije.. teraz znovu a stále žiadny veľký dojem. Je to celkom milé, ale to je asi tak všetko. Od polovice som sa pri filme vzhľadom k jeho monotónnosti začínal nudiť a záver filmu mne pripadal z kategórie odfláknutých. Taktiež hudba bola taká až veľmi úzkostne melancholická a čím viac sa film blížil k záveru, tým bol stále menej vtipný. (15.09.2019)

Laskavé, vtipné....prostě skvělé! (13.01.2008)

a legendy praví že pořád chčije a chčije. (08.12.2016)

Kdo tohle neviděl, tak snad ani není Čech. Ale i když to naše televize pořád dokola omílají a všechny hlášky už divák automaticky doplňuje za herce, stále to neztrácí původní kouzlo, krásně se na to kouká, herci stále excelují a suché konstatování dědy Komárka o stavu počasí je vždycky králem večera. Film, na který se nezapomíná. (02.12.2011)

S radostí se někdy z ruchů městského života utíká někam na chalupu, především v letním období se to nabízí samo. I takoví Pražáci mohou na samotách nacházet období svatého klidu, konfrontace velkoměstského života s tím vesnickým ovšem též někdy přináší zajímavou dynamiku, přeci jen to jsou pořád dva zcela rozdílné světy. Na samotě u lesa není prvním ani posledním dílem scenáristického dua Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, které působí jakoby ho napsal sám život (a ne náhodou), ne nadarmo se ovšem na Na samotě u lesa vzpomíná i jako na jeden z diváky nejvíce oblíbených filmů Jiřího Menzela. Na samotě u lesa je krásnou připomínkou časů českých komedií, kdy si často vše sedlo jako prdel na hrnec a pak jen stačilo dodat „chčije a chčije“.  Ne nadarmo je děda Komárek spolu s Bohoušem z Chalupářů a Plhou z „Marečku, podejte mi pero!“ nejslavnější rolí Josefa Kemra, která kromě meteorologického nadání zvládla díky Kemrově výkonu naservírovat i tu správnou várku emocí. Komárek může být pro rodinu Lavičkových záhadné stvoření, stejně tak ovšem může snadno Komárek vnímat tuto čtyřčlennou rodinu brousící si zuby na jeho chalupu. Právě o tom je ono vnímání dvou rozdílných světů, které si nakonec navzdory všemu k sobě zvládnou najít i tu ideální cestu. Humor zvládá být lidový i laskavý, fištrón pochopitelně evokující Cimrmany se nezapře. Krásu a půvab samotného venkova dokáže svou kamerou dostatečně zvýraznit Jaromír Šofr, výsledkem je funkční rodinný film, který navíc zvládá fungovat i po letech a a dokázat, že není chalupář jako chalupář.  Zmíněný humor zvládá mít vždy nějakou minimálně zábavnou, spíše ovšem vyloženě chytrou pointu. Jde o ten typ české komedie, která zvládá vyvolat dojem, že může čeština skutečně být cosi jako krásný jazyk. Je tu přitom všem servírované i nějaké poselství, které dokáže plnohodnotně obstát i v současnosti. Je to přitom pořád spíše sympatická oddychová podívaná, ve které není vlastně nutné hledat něco navíc, i bez toho Na samotě u lesa obstojí. Úspěch i na pár zahraničních festivalech ovšem jedna z nejoblíbenějších českých komedií rozhodně neměla omylem. Odkaz Jiřího Menzela i Ladislava Smoljaka bude navždy krapet spojen i s právě Na samotě u lesa, se Zdeňkem Svěrákem tomu ani nyní není jinak. Na to je 47 let stará česká komedie vlastně pořád až příliš funkční záležitostí, která funguje za jakéhokoliv režimu a za jakéhokoliv období, především proto, že především o těch měšťácích na venkově bude přeci jen vždy tak krapet vypovídat. Protiklady se ovšem přitahují, přesně tak zvládne vyznít i sladké finále, které servíruje přesně tu milou a oblíbenou komedii, která nejspíš ještě bude s radostí předávaná po generace.... (30.06.2023)

Sand málokterý film dal národu ke zlidovění tolik hlášek. Pár je jich tu citováno, tak také jedna klíčová : Olda - ,, Václave proč nejsi moje žena ?! ". Není to jen o hláškách. Je to i o dnes už dávno zaniklém světě těchto starých chaloupek a dědečků v podobě jako je ve filmu. Komunismus nedával moc možností jak vypadnout z všedního ruchu a chaty a chalupy dávaly určitý prostor svobody, navíc pro městského člověka i pohled do zcela jiného světa. Tenhle film je moje srdcovka. Natočen v roce mého narození, navíc Lavičkovi bydlí, kde jsem bydlel i já. Tohle je jeden z nejpovedenějších počinů dua S+S.  Všichni herci super od Svěráka, Kemra po paní Kovářovou s Třískou... Dávám za 5 psích blech, co na člověka nejdou. * * * * * (01.08.2011)

Václave, proč nejsi moje manželka...Co dodat, každá věta v tomhle filmu je sama o sobě perla. Asi je nás víc, kdo bychom Na samotě u lesa dokázali odříkat zpaměti. Nezapomenutelné. (24.03.2007)

Těžko se popisuje tento film, protože i superlativy mají své meze a ne všechno jde slovy popsat! Asi nejpříhodnější označení pro tuto příjemnou komedii z dílny Svěrák&Smoljak je slovo "geniální"! Fakt je ovšem takový, že toto slovo přesně vystihuje naprostou většinu tvorby tohoto dua! (11.03.2006)

Pražské rodině Lavičkových se zachtělo plného prožívání velkého módního hitu socialismu - víkendového chalupaření. Díky tomu vyrážejí na místa, kde slovo panelák působí cizokrajným exotičnem a potkávají spoustu neskutečných postav. Kromě mudrujícího dědy Komárka určitě zaujme pan Lorenc, stavějící domy v sedě za pozorného sledování matné láhve se zrzavým obsahem nebo "dobrácký" Kokeš radostně terorizující své přestárlé spolubydlící. Ale svérázných vesničanů je jich mnohem víc: "To máte ............" (02.11.2009)

Občas jsem měl dojem, že sleduji rodinnou VHSku z prázdnin u babičky, teda ne že bych spal se slepicemi, dostával facku od sklápějící se postele, štípaly mě psí blechy, které na člověka údajně nelezou, ani jsme nedávali buchty na okno, aby si na nich pošmákla kdejaká koza, to ne. Ale ráno mě dědeček budil cirkulárkou, když chcalo, tak zkrátka chcalo, po funuse se v noci hrálo na housle, kosa jela jako kolovrátek a krávy se dojily jen těmi, kdo to uměli. Vstávalo se brzy a kdo spal déle jak do 8:00, byl za exota. Chladič byl děravý, zedníci makali za pivo a tou starou škodovkou se jezdí dodnes. Prostě film, který je tak normální, až je pěkný. (17.07.2009)

90% (09.10.2011)

Jedna z těch komedií, kterými se náš film v tomto žánru může chlubit. (23.02.2011)

Dnes opravdu nevím, proč jsem se zrovna tomuto filmu zhruba 20 let vyhýbal ... (12.11.2021)

Naposledy jsem tenhle film viděl v autobuse Praha-Krumlov. Japonka, co seděla vedle mě, odložila znuděně sluchátka už po deseti minutách a taky americké osazenstvo se tvářilo dost nechápavě. Zato našinci se poznali podle lehkého úsměvu na rtech, občas střídaného hlasitějšími chechty. Jsou prostě filmy národní, které exportovat nelze. Kemr u chaloupky náleží spolu třeba s Járou Cimrmanem a Večerníčkem do galerie entit cizozemci nepochopitelných. (12.06.2008)