Na samotě u lesa

Další Menzelova pecka, kterou považuju za jeho vůbec nejlepší film. Lepší i než Ostře sledované vlaky, Slavnosti sněženek, Vesničková má středisková či Postřižiny. Prostě ten nejlepší. Jak to bývá u Menzela zvykem, tak se opět jedná o komedii, která jen na té komediální složce nestojí. Ano, je to čistá nefalšovaná česká komedie, to je, ale není to jen a jen komedie. Konec nabízí smutné ale příjemné vystřízlivění, které na srdíčku zahřeje. No, on vlastně celý film hřeje na srdíčku. Ale zase, je to jeden z Menzelových znaků. Dokáže vyvolat v divákovi stesk a závist po krásné jednoduché a překrásné době. Opět jsme ve vesnickém prostředí, které je Menzelovou krví. Znovu to je film, který je krásný na pohled a člověk silně závidí té době, té kráse přírody a prostotě. Jak jsme my Češi měli krásnej vesnickej život. Já, čím dál víc koukám na tyhle podobné filmy, tím víc bych se chtěl do té doby narodit. Ta krása těch Menzelových vesnic je jedinečná a asi chápete mojí závist a rozplývání se nad tehdejší dobou z hlediska života na vesnici, který v Menzelově podobě nemá konkurenci. Zase a opět další charakteristika jeho tvorby. Vztahy mezi lidmi na vesnici, absurdní situace a jedinečný humor, který nikdy netlačí na pilu a nezakládá všechny scény jen na sobě. Není to nějak silně absurdní a bizarní humor jako tomu je v Postřižinách, kde mi to přišlo už příliš. Tady je na jednotlivé humorné momenty klid a správné odležení, že senám tu nesype jedna hláška za druhou, a pohoda se tak nikdy nenaruší. Abych zas neříkal, že je film jen o pohodě a ne o humoru, tak musím zdůraznit, že tu humor má momenty, kde se člověk až rozbrečí smíchy a opravdu se pobaví. Asi každý si vybaví alespoň jednu humornou scénu, která vás šoupla do kolen. Ale opět, ten humor není vytažen do extrémů, jako u těch mých, ne zrovna milovaných, Postřižin. Postavy tu jsou, jak už to klasicky u Menzela bývá, opět jasně charakteristické a jednoznačně nezapomenutelné. Ať už úhlavní rodinka, děda Komárek, mlynář nebo zedník, tak pokaždé to jsou postavy, které baví na 110 % a můžete se na každého spolehnout , že nezklame, a že se o humor postará. Ze ,,psané" stránky se přesunu na tu hereckou, kde asi není, co dodávat, ale stejnak jí zmíním. Svěrák je jistota, a jakmile sledujete starý český film se Svěrákem, tak víte, že to je kvalitka. Čili Svěrákovi a jeho výkonu nemám, co říct. Je to prostě žijící legenda. Druhá legenda je jednoznačně Kemr, u kterého platí totéž. Když ho vidíte v nějakém starém českém filmu, tak máte jistotu, že se budete jednoznačně bavit. A celkově bych bral jeho postavu dědy Komárka za jednu z nejikoničtějších českých filmových postav. Kolářová a i Smoljak také září a u Smoljaka také platí, že jakmile ho vidíte ve filmu, tak máte zábavu garantovanou. Cekově tak herci, jak to u těchto nezkažených legendárních českých komedií bývá zvykem, hrají na jedničku a baví na jedničku podtrženou. Hudba, tu standardně má milou příjemnou melodii, kterou si klidně poslechnu, ale nezakládá si ve filmu na důrazu, jen podkresluje ladění filmu. Kde ve filmu vidím lehce slabší místo, tak tam, kde se objeví Tříska. Teď nemyslím jeho herecký výkon, protože to je herec s velkým H. Myslím tím to, že v tento moment film lehce zmírní a jeho postava tam je dosunutá trošku nuceně, aby měl film čas se nadechnout a zakončit, co začal. Celkově je tak Na samotě u lesa další klasika, která se řadí mezi to nej z české kinematografie, ale i tak upřednostním Marečka či Pelíšky. Na druhou stranu se jedná o můj nejoblíbenější film od mistra českých komedií, Menzela. Jakmile Menzel vypráví z vesnice, tak je kvalita zaručená. Známka: 8,5/10 (17.01.2024) (méně) (více)