Ostře sledované vlaky

Co ještě zbývá napsat o životním díle Jiřího Menzela, de facto symbolu Československé nové vlny a snad nejznámějším a nejuznávanějším tuzemském filmu ve světě? Snad jen, že je poměrně škoda, že se Jiří Menzel nepokusil někdy natočit dobrodružný film, kriminálku nebo thriller. Soudě podle závěrečných deseti minut, mohlo by jít o velkolepou luxusní záležitost. 100%. (17.12.2008)

Velmi milé, sympatické a přirozené, hlavně díky opravdu roztomilému mladíkovi v podobě Václava Neckáře. Film je evidentně poznamenán typickou Menzelovskou režií (a snad i jeho drobnými zásahy do scénáře?), což je jen dobře. Snad jen od závěru jsem čekal více, určitě se nedalo počítat s tím, že bude někoho šokovat, neboť knižní předloha je notoricky známá (ačkoliv jsem nečetl), ale trošku více poetiky a emocí tam určitě vloženo být mohlo. Doporučuje 7/10 orazítkovaných slečen. (31.01.2008)

Možná jsem na monitor civěl stejně blbě, jako civěl Neckář z monitoru na mě, ale zkrátka jsem nemohl pochopit, co na tomhle filmu strýček Oskar z Ameriky viděl tak zajímavého, nevšedního, když vlastně celý film je zcela všední. Až na ten nevšední mužský problém ostrý jak břitva. Většinou mají muži opačné problémy. Přemýšlet při "tom" o fotbale a kor o tom českém, zvadne i Robert Rosenberg... (01.02.2014)

Nepochybně velice silný film. Přesto při srovnání s Hrabalovou kongeniální předlohou působí jako její dosti slabý odvar. Je znát, že se režisér teprve učil vnímat "hrabalovskou poetiku". Mnohé z předlohy buďto nepochopil, nebo mu to připadalo nadbytečné a při vytváření scénáře to osekal. Mnohé v daných podmínkách natočit asi nešlo, neboť by to bylo příliš drahé. Třeba rozstřílený německý vlak na páté koleji, nebo zmrzlé koně ležící vedle trati. Mnohé ovšem natočit jistě šlo. Zcela se ztratilo jak soucítění s trpícími zvířaty, tak především smíření s Němci skrze totéž utrpení a bolest. Výrazně potlačena byla charakteristická mnohovrstevná struktura předlohy. Utrpení zvířat se jako prostý popis situace (bez známky soucitu) mihne v dialogu železničních zaměstnanců, soucítění s trpícími Němci se ovšem ve filmu neobjeví vůbec, přestože to je, vedle citových problémů Miloše Hrmy, prakticky základní téma Hrabalova textu! Pokud Hrabal ve svém textu rozehrává obrovskou spoustu paralelních témat, pak v Menzelově filmu zůstaly pouze dva: eiaculatio praecox a protinacistický odpor. Už tady se ovšem objevuje prakticky základní Menzelův charakteristický rys, záliba v "absurdních obrazech", zde například v přidaném (!) motivu železničáře předvádějícího na stojící lokomotivě své obrazy... Menzelova poetika není s tou Hrabalovou komplementární. Hrabal vykresluje nesmírně silné, z reálného života odpozorované obrazy, které sice mnohdy jsou zcela absurdní, ale v daném prostředí a době mají hluboký smysl, poukazující na burcující zvrácenost dané situace, Menzel kreslí slaboduše absurdní "barvotiskové obrázky", které o dané době a situaci většinou nevypovídají vůbec nic, pouze v sobě mají krásu naivních malířů... Celkový dojem: 80% PS: Velice by mě zajímalo, jak by tuto látku natočil Vláčil, Forman či Passer. (23.09.2006)

Osobní Milošův boj se svou "mužností" a boj za "svobodnou" Evropu. Nejen výborný kontrast jednoho, vůči ženám, bezmocného mladíka a fanaticky přesvědčeného služebníka říše,který je opravdu neuvěřitelně prostý a překrásný, ale hlavně začátek jedinečné atmosféry, kterou geniální spojení dvojice Menzel Hrabal poskytuje. Jiří Menzel se po Perličkách pevně zmocňuje otěží pábitelského vyprávění mistra Hrabala a nabízí nám nádhernou podívanou na jednu obyčejnou vlakovou stanici, kde se odehrávají "bezvýznamné" osobní příběhy. I když se zdá, že se válčí na jiné koleji a pouze v hlavě pana rady Zedníčka, realita se přiblíží až smrtelně blízko. Herci/neherci to dolaďují do dokonalosti a typicky česká, Oskarem ověnčená podívaná, může začít. (30.11.2012)