Coco

Když vám odejde někdo blízký, najednou máte Smrt na dosah. Duše zemřelého, ale jen tak nezmizí, to pouto mezi vámi zůstává i nadále. Jistě existuje někde - něco. Pevně tomu věřím. A tak to i cítím. A Coco? Učaroval mě příběh, mexické tradice (Día de los Muertos) a ze všeho nejvíc babi Coco i když s námi "živými" byla jen na chvíli. A hudba? Ta je věčná. (20.03.2019)

Pixarovky po velkém spojení s Myšákem můžeme kritizovat za cokoliv. Máme tady vychtěné pokračování Aut, Nema, Příšerek nebo hrozivě špatného Dinosaura. Ale na druhou stranu se taky povedly Třetí Hračky, V hlavě a momentálně příjemně překvapili s Coco. Upřímně se mě do nejnovějšího animáku moc nechtělo a kdysi uprostřed noci jsem jej v s čistým srdcem vzdal, protože jsem se nedokázal jaksi popasovat s látkou. Jenže... o pár dní později jsem se houževnatě pustil do druhé projekce a ukázalo se že nad ránem zřejmě vnímám filmy krapet jinak a najednou se přede mnou objevil zajímavý kousek, který přes jistě ukrytý kalkul disponuje solidní hloubkou a za srdce vzít rozhodně umí. Takže výsledek je zcela určitě pozitivní. Kouzlo se tentokráte podařilo vyvolat s kdysi běžnou lehkostí a ony třeba dobře dopadnou i noví Úžasňákovi nebo Čtvrté hračky a zase bude fajn. 80% (26.02.2018)

Tyhle dojáky umí už jen Pixar. Vizuálně propracovaný svět s chytrými pravidly a mexickými reáliemi s tím správným poselstvím. Poselstvím o rodinně a tom jak je důležité nezapomenout. No a o muzice samozřejmě. Giacchino si to neuvěřitelně dává. Propracované kytarové party a chytlavé písničky zahřejí u srdce i mrtvého. (11.11.2018)

„Coco” vôbec nie je ani hlavná postava, ba ani vedľajšia, a pritom je neoddeliteľnou súčasťou animovaného, počítačového spracovania, veď i samotný názov snímku, na ňu odkazuje. Ako to vlastne teda je ? Väčšinou hrá „druhé husle” , a pritom je tak strašne dôležitá. K tomu sa ešte postupne dostanem. Coco je už v podstate prababkou na dôchodku, a to v extra pokročilom veku, keď malý chico Miguel je jej pravnukom. Patrí sa načrtnúť, že sme kompletne v Mexiku, kde sa schyľuje už k povestným "Dušičkám" , ale zatiaľ, čo sa u nás slávia v takom komornom, TICHOM duchu, so samými kvetmi a sviečkami, u nich sa Sviatok » Día de los muertos « (Deň mŕtvych), nesie v úplne opačnom význame, t. j. jeden príklad za všetky - hodovanie na cintorínoch a cetera, príde vám to následne, celé pomerne, dosť absurdné a bizarné, či trebárs čudesné ? Tak, to ste na správnej adrese, alebo ešte iba na samom začiatku, čo bude ďalej. Ak ste takýmto čudáckym zvykom čoraz viac naklonení, tak, nech sa páči, ale dopredu vás musím varovať, že vám bude tuhnúť krv v žilách, teda, aspoň mne, určite áno. Chlapec inak leští topánky, túži sa stať vychýreným muzikantom, ako jeho slávny prapradedo, je z generácie obuvníckej rodiny, no, tí o tomto nápade ani počuť, a preto mu i babka gitaru rozmláti na franforce ! Neznášajú hudbu, no, majú na to dôvod. Akýmsi zázračným spôsobom sa chlapčisko zrazu dostáva do ríše mŕtvych, kde musí vyhľadať svojho zosnulého príbuzného, aby mu udelil "požehnanie" , inak ostane už navždy medzi týmito kostlivcami !!! _ Trošku pritiahnuté za vlasy, čo poviete, že tento scenár poriadnych výmyselníkov Unkricha s Molinom, ktorí sú zároveň i režisérmi/spolurežisér, je ako z filmu Mŕtva nevesta Tima Burtona ? Pixar očividne zahral na mexickú notu, ale bohužiaľ súčasne s tým, že si rozladili struny, a tak je ich hranie tým pádom - rozladené i rozporuplné z pozície diváka ? „Digitálnu drinu” i napriek tomu neocením, pretože už samotná myšlienka mi príde, ako zo zlého sna. Bez vážnej ujmy na zdraví som absolvoval celú Coco, pričom mali po ruke aj nadštandardné/štandardné „eso v rukáve” , čím sa hodnotenie vyšplhalo na solídnych 60 %, nič viac, ani nič menej, je to konštantné, nemenné, trvalé, už stačí iba urobiť pevný zvar ! (09.04.2020)

Slaďoučký příběh postavený výhradně na klišé a základních rodinných hodnotách a v čele s typickým outsiderem, jehož všichni podceňují a brání mu věnovat se tomu jedinému, co ho v životě těší. Rutinní vývoj se naštěstí vydatně okoření po představení Říše mrtvých, film vizuálně i lidsky pookřeje, nabere dravé tempo a osudy hrdinů uzavírá způsobem, který musí obměkčit i největší morouse, jakkoli se ždímou slzy s ručením neomezeným. Morální poučení je důležité a ve výsledku i zábavné, takže mise splněna. 75% (08.11.2018)