Muž, který stoupl v ceně

Chce se mi napsat: "Vítejte v Absurdistánu", povedený kousek, mládí Jana Moravce je znát a co si myslí o době, ve které své mládí trávil, taktéž. Příběh muže, který přišel k obrazu na zádech jako slepý k houslím, je opravdu neuvěřitelný. Film má několik nezpochybnitelných kladů, předně je to herecké obsazení, za mě Jozef Kroner a Josef Kemr v ničírně úplně nej, vynikající scény jsou v psychiatrické léčebně, výměnné hrátky pacientů a sběr hub skvělé. Výborně napsaný scénář, až mrazivě trefný, přitom vtipný. A v neposlední řadě zmar, ač tísnivě vyobrazený, působivě odlehčený. Zapomenutá ČS perlička. (06.04.2019)

Příjemně absurdní, ale nanejvýš příjemné, výš ne. Pozvolný sled navazujících gagů a zápletek, z nichž některé jsou přinejmenším brilantní. Pro mě to šlo prudce vzhůru s nástupem nového pragmatického ředitele galerie - manažera ranaře, před kterým musel hlavní hrdina prchnout do reálného světa - do lesa k potoku. Tohle by měl znát každý zaměstnanec :) Do lesa za vámi šéf nepřijde - pokud nepracujete v lese ovšem. Slovy pozdějšího ředitele galerie "Takový slušný člověk a on ukradne obraz z galerie, kdo by to do něj řekl?!" (03.09.2012)

Úžasná sranda!! Pro milovníky absurdity a suchého anglického humoru. (27.07.2014) Tenhle film mám moc ráda. Je sice v pomalém tempu, ale je propracovaný do takových detailů, že současná rychloniťová tvorba bledne závistí. O to větší je překvapení, když se podíváme na scenáristu tohoto dílka. Po vtipném Dobrodružství s nahým klukem se objevil tento vymazlený kousek, který je prošpikovaný jedinečnými hláškami. Bývalý manžel Maty Kubišové figuruje v seznamech StB a je veřejným tajemstvím, že na zpěvačku donášel. Vždycky je pro mě těžké oprostit se od této osobní linky a posuzovat člověka podle jeho profesních kvalit, ale Jan Moravec opravdu je velmi dobrým scenáristou. Vedení herců je precizní, stejně tak načasování jednotlivých epizod, které Moravec servíruje jako dobře připravené chody ve správné teplotě a pořadí jako u prvotřídní večeře. Jeho absurdita je jednoznačně kvalitní kritikou režimu jako systému, který má ználivě zájem propadovat hodnotu (umělecké dílo), ale bez mrknutí oka sešrotuje člověka. Použité křesťanské symboly (kříž, na kterém Kroner leží, závěr filmu, kdy klečí se sepjatýma rukama) i kunsthistoriké slovní hříčky, stejně jako pouliční srocení místních žen s jejich glosami, to všechno oděné do strohého humoru, dělá z Muže originální kousek.  (26.01.2023) (27.07.2014)

Jak je známo některý díla stoupnou v ceně až po smrti autora. Stejně tak je tomu v tomhle případě. Jenže v tomhle případě je dílo vtetováno na zádech J. Kronera. Problém je v tom, že veškerý díla autora po jeho smrti patří galerii. Pro milovník absurdností povinnost. Za mě je to dílko kde je absurdnost dovedena k dokonalosti. (04.03.2023)

Československá absurdní komedie o muži, jemuž na záda v opilosti vytetoval známý malíř svůj obraz. Pan Benda, nešikovný a ušlápnutý pracovník v ničírně poškozených a neplatných bankovek v podání J. Krónera, se domnívá, že díky obrazu na svých zádech přijde k velkému jmění, avšak opak je pravdou. Nastává totiž série absurdních a bizarních situací, neboť grafiku na jeho části těla si přivlastnila galerie a nebohý pan Benda je od té doby označován jako obraz a je s ním jednáno nikoli jako s lidskou bytostí, nýbrž s předmětem. Ke všemu si galerie vyhradila právo svůj obraz hlídat a z toho důvodu jsou s panem Bendou neustále, i v noci, dva střežící mužové (J. Libíček a J. Chvalina), jež ho nenechají ani vteřinu o samotě. Nápad s vnímáním člověka jako věci a potlačení jeho lidské podstaty spojený s mnoho vtipnými situacemi a hláškami byl zajímavý, bavil mne však pouze dočasně. V druhé polovině snímku se totiž úroveň absurdit naprosto vymkla kontrole a vysoce překročila únosnou míru. Dle očekávání byl i závěr jediného filmového díla J. Moravce, jenž při tvorbě tohoto filmu spolupracoval se Z. Podskalským, těžce nepromyšlený a v podstatě neukončený. Navzdory nezvládnuté druhé polovině, kdy jedna šílenost stíhala druhou, a jednotlivé scény se jevily jako stěží uvěřitelné, nesmyslné, či dokonce nemožné, se v této bizarnosti objevila spousta známých hereckých tváří. Zajímavou rolí se prezentoval Z. Řehoř, jenž představoval Bendova právního zástupce u soudu s galerií, jenž na rozdíl od ostatních zcela logicky vnímal svého klienta především jako člověka, avšak jednal s ním jako s věcí, především jeho nařízená hladovka a násilné odstraňování potravy z Bendových úst bylo více než manipulativní. Z neznámých důvodů se svým nemluvným společníkem V. Maurerem také nenechal panu Bendovi žádný osobní soukromý prostor, a tak nakonec spolu s hlídači z galerie sdílel pan Benda manželskou ložnici se čtyřmi neznámými lidmi. Dále se ve výraznějších rolích objevil J. Kemr, coby Bendův nadřízený z ničírny, Bendova manželka J. Tichá a I. Prachař vystřídaný J. Langmilerem v roli neústupného ředitele galerie. Z celkového pohledu nemohu udělit této experimentální ztřeštěnosti ani průměrné hodnocení, neboť autorova bláznivá fantazie neschopná vytvořit alespoň ucházející a smysluplný závěr překročila všechny snesitelné meze a v porovnání s pozdějším známým francouzským filmem na podobné téma Tetovaný neobstojí. (26.06.2018)