Byl jednou jeden dům

Nechapu, jak me mohl cely muj doposavadni zivot mijet tento vyborny serial? Podle me jeden z peti nejlepsich ceskoslovenskych serialu, ktery jsem videl. Serial se odehrava v dobe 1936-1945 a mapuje osudy lidi jednoho pavlacoveho domu v Praze. Serial me bavil od zacatku do konce, zajimavy namet, velmi dobre vykresleni hlavnich postav, pekne dialogy a predevsim nekonecny zastup ceskych hereckych es a to az do te nejmensi role. Takove herecke obsazeni nepamatuji snad v zadnem serialu (pravda, tento ma bohuzel jen pet dilu). Herecke vykony velmi nadstandartni, pokud bych i presto mel nekoho vyzdvihnout, pak zcela urcite Milose Nedbala (jak Marlon Brando ve Kmotrovi), cynickeho Adamiru a blazniveho Karla Hogera. Serial, ktery uz dnes nikdo nenatoci. (10.01.2015)

Některé seriály mají tu ctnost, že nestárnou a s každou televizní reprízou jim doroste další generace diváků. Bezesporu k nim náleží Byl jednou jeden dům, který patří ke špičkám soudobé televizní dramaturgie. Pětidílná odysea žižkovského domu zachycuje jeho obyvatele na pozadí politických událostí, které ať už přímo nebo nepřímo zasahují do jejich životů a osudů. Prostí i vzdělaní, bohatí i chudí, mladí i staří, stateční i zbabělí. Právě takoví jsou nejen hrdinové seriálu, ale takoví byli a jsou hrdinové dneška, obyčejní lidé s obyčejnými starostmi a radostmi, kteří jako solitéři hledají smysl svého života, svůj ostrov naděje. Tak, jako se pod vlivem událostí proměňuje doba, mísí se postupně humor s tragédií a původní jakoby nicotné šarvátky na pavlači a hospodské debaty překrývá mlhavá stísněnost protektorátního dusna, které se stává skutečnou prověrkou jednotlivých charakterů. Kdo obstojí a kdo naopak selže. Závěrečná epizoda na květnových barikádách, komunistickými politruky dodatečně znásilněná do akční přestřelky s nezbytnou pomocí Rudé armády je jedinou a v celkovém pohledu pominutelnou úlitbou ideologickému marasmu. Seriál je sám o sobě unikátní přehlídkou vynikajících hereckých osobností sedmdesátých let, kdy se před kamerou sešli veteráni divadelních prken i pokračovatelská generace mladšího a středního věku (Adamíra, Nedbal, Höger, Hlaváčová, Hanzlík, Hrzán, Somr, Menšík, Sovák, Medřická, Větrovec, Vinklář, Libíček, Řehoř, Vala, Bláha, Ráž, Abrhám, Čepek, Šulcová a několik desítek dalších). Domovnice, trafikant, uhlíř, živnostník, četnický strážmistr, promítač, krejčí, hostinský, dva malíři, vážený pan radní se svými syny. Co postava, to košatý příběh, co dialog, to nezapomenutelný herecký koncert. Navzdory tomu, že seriál vznikal v době nejtužší normalizace, se režiséru Františku Filipovi a scénáristům Janu Otčenáškovi a Oldřichu Daňkovi podařilo vykouzlit obdivuhodně kvalitní příběh, který se za léta své existence stal nedílným a trvalým pilířem novodobé televizní tvorby, k níž se s potěšením vrací již několik generací spokojených diváků. A to je víc, než bychom si mohli přát. (29.12.2008)

Bolo nebolo, ale skôr bolo ako nebolo. "Byl jednou jeden dúm". Ako to teda vtedy vlastne bolo? Ako sa mali bratia Česi počas druhej svetovej vojny? Ako sa žilo prostým Pražákom v ťažkých dobách nacistického protektorátu? Režisér František Filip sa to podujal vyrozprávať formou kvalitne natočeného televízneho seriálu, v ktorom hlavné úlohy stvárnili poprední českí herci. Neviem posúdiť do akej miery je to autentické, ale ako filmové dielo je to celkom zaujímavé. *** (05.05.2013)

Pod příkrovem tuhé normalizace vzniklo prací scénáristického dua snů (Otčenášek-Daněk) vynikající dílo, které je jak apoteózou posledních let První republiky (jedna z mála zmínek o jinak úzkostlivě utajované benešovské válečné půjčce), tak minuciózně přesným záznamem života za protektorátu. Pavlačový dům je pojímán jako soběstačné fórum svého druhu, vybavené kinem, blokovou, opravdu lidovou hospodou a navíc hrazdami pavlačí. Panovnickou lóži nahrazují okna bytu majitelů. Kaleidoskop událostí, osudů, tragédií a neživotných komunistických zjevů (Valův malíř Dlask a ještě mlžnější emisar Kominterny, Řehořův Hrach starší) i znamenitě vykreslených žižkovských (?) lidových a "vysokých" postav (jedineční Nerudní Nedbalův a možná o něco ještě vyhraněnější Patrokles Nerudný Jiřího Adamíry). I konec seriálu, symbolická zbytečná smrt na barikádě, z níž se nikdy nevystřelilo, je příznačná pro květnové povstání (až 2 000 padlých na naší straně nepočítaje vlasovce, řada hlavní zákeřných odstřelovačů, zhruba dvou třetin postavených barikád se boje vůbec nedotkly). Režie i herecké obsazení vydatně přispěly k vytvoření jednoho z nejvýraznějších děl naší dramatické a filmové tvorby sedmdesátých let. Třicáté výročí konce německé nadvlády se proti vůli Husákova režimu tehdy podařilo oslavit opravdu důstojně. (05.11.2007)

Českými hereckými esy nabitý a docela koukavý seriál s pěknou znělkou. Vypráví o životě v pavlačovém domě za válečných let očima normalizace - tím pádem tu máme zlého a protivného podnikatele, jeho děti jsou nemorální oportunisté a vedle toho komunisté vedou hrdinný odvážný protinacistický odboj a celá Praha jásá, když přijede rudá armáda. Scénáristé později pracovali na 30 případech majora Zemana. Na druhou stranu divák není držen za ručičku a některé věci jsou jen naznačeny - takže jsem asi jako ne-pamětník nepochopil vše. Pozoruhodný je casting, kde třeba 35-letý Jiří Hrzán hraje 16-letého kluka - je to asi něco podobného jako když Ladislav Pešek hrál 30-letého maturanta. (19.03.2024)