Bony a klid

První polovinu filmu jsem šílel, hlavně z formy a posouval čas, aby utrpení skončilo. Druhá půle výsledný dojem nakonec zlepšila. Určitě zajímavé a pravdivé téma z pera Víta Olmera a Radka Johna a kvalitní herecký výkony, především J. Potměšila a R. Skamene, neskutečně sráží pitomé opakování písničky Relax, z níž mi opravdu bylo už fyzicky špatně. Jednou, dvakrát by se v tom filmu strávit dala, ale její omílání při sebemenší příležitosti už je neskutečně otravné. Z toho důvodu nemohu dát více než tři hvězdičky, i kdybych se sebevíc přemlouval. (07.07.2013)

Bony, tuzex, vekslák... to sú dnes už archaické slová. Ale v časoch totalitnej vlády KSČ to boli bežné výrazy. Organizované bandy priekupníkov, ktoré dokázali za patričný obnos zohnať požadovaný tovar alebo valutu, neboli ničím výnimočným. Z tohto prostredia čerpal scenárista Radek John námet pre tento snímok. Na svoju dobu aktuálna, tvrdo realistická téma. Však filmové spracovanie nijak nevyčnieva z nevýraznej tuzemskej tvorby z konca socialistickej éry. Nevyvážené herecké výkony a stále sa opakujúce omieľanie hudobného motívu homosexuálnej disco kapely Frankie Goes to Hollywood mi rušilo celkový dojem z potencionálne zaujímavého diela. ** (29.02.2008)

"Bony a klid" je snad nejtypičtější film 80. let. Dýza, Frankie goes to Hollywood, mrkváče, Tuzex a samozřejmě bony. Hybnou silou filmu je bezpochyby skvělý scénář Radka Johna. Nemá žádná hluchá místa, pořád se něco děje a na těch 90 minut spolehlivě zabaví. Hercům rovněž nejde co vytknout. Honza Potměšil byl v roli naivního Martina přesvědčivý, Josef Nedorost je ten správný vekslácký typ, Tomáš Hanák má skvělé hlášky a Roman Skamene je prostě Roman Skamene. Vít Olmer v této době ještě uměl točit a rozřesená kamera Oty Kopřivy filmu sluší. Výtku bych měl pouze k častému využívání stejných písní i do scén, kam se jaksi nehodí. "Bony a klid" by se dal zařadit do oblíbeného osmdesátkového subžánru Filmy o mladých a pro mladé. Ovšem oproti Soukupovým filmům nabízí syrový a nepřibarvený obraz druhé poloviny osmdesátých let. 80%. (23.05.2008)

Nedávno jsem Bony a klid znovu viděl a překvapilo mě, jak nezadržitelně zestárly. A pak je tu důvod proč jsou skoro k nepřežití - jmenuje se Frankie Goes To Hollywood. Olmerovi se záhadně podařilo prosadit použití jejich písní "Relax" a "Power of Love", což oslavil tím, že je narval střídavě do každé druhé scény. Po chvíli je to vážně otravné a připadáte si jak Malcolm McDowell v Mechanickém pomeranči, když ho mučili Beethovenem. ;o) 40% (07.12.2006)

Bezesporu se jedná o téma velmi vyčpělé, ale je důležité brát v potaz v jaké době byl film natočen a tehdy to bylo zlomové dílo natočené velmi sugestivní a odvážnou formou s bezkonkurenčními hereckými výkony. Režisér Vít Olmer byl tehdy ve velké formě a snad jen tu Veroniku Jeníkovou si mohl odpustit. Jinak nemám výhrady. 90% (03.04.2009)