Samotáři

Jeden z tých kvalitnejších filmov, ktoré vznikli po revolúcii a svojou nadčasovosťou a kvalitou bude zaujímavý ešte dlho. Zhulený a vygumovaný Macháček je zábavný, ale mňa najviac pobavil Trojan a jeho prenasledovacia mánia. Jeho tanec, nákup náradia, montérky, "náhodné stretnutia", či podpaľačská scéna v závere, to všetko som si užíval a vždy , keď Trojan nachvíľu zmizol z obrazovky, tak som netrpezlivo čakal, kedy sa vráti späť a urobí nejakú blbosť.80%. (18.04.2011)

Další film, u kterého mi chybí koment, to je divný...? Každopádně jde o jeden z těch zlomových, i když po Knoflíkářích už ne překvapivých, filmů, které zasáhly celou republiku. Nás, myslím pamětníky, tím, jak otevřel téma hulení, vztahová promiskuita, magoření a směšnost pravidelné práce, ty předtím tím, jak jim ukázal, jak a čím žije minimálně část jejich budoucnosti, a smrádky, co v době premiéry ješte kadili do pampersu tím, jak jim dnes ukazuje, že i fotr balil špeky:-)))) (14.01.2011)

V době mých čtrnácti pátnácti let znamenalo nevidět tenhle film, nežít. Citovali jsme převážnou část osazenstva a pořád dokola jsme se smáli. Jo, byli sme paka, ale poznali jsme, že tenhle film je prostě moc fajn. Ani po 13 letech pro mě neztratil nic ze své dobré atmosféry, skvělého scénáře a bezva herců. (26.09.2013)

„Hele Hanko, já ti musím něco říct. Já sem myslel, že teď spolu budem chodit, ale kluci z kapely mi řekli, že už jako…že už jako jednu holku mám.“ Potřeboval jsem nemálo let odstupu, abych si film dokázal plně vychutnat, ale vyšlo to. A to ať už tu ujetou a pohlcující atmosféru (spolu s výbornou hudbou), trhlé postavy a kreace jejich představitelů (Trojan, Macháček, Maciuchová či neokoukaná Mitevska), spoustu absurdních situací (některé z nich jsou navíc opravdu skvěle vypointované a pár takových se podařilo vygradovat až na hranici toho nejčernějšího humoru…třeba takové zapálení) a těžce „intelektuální“ rozhovory plné „vejšplechtů“, z nichž mě několik opravdu dostalo do kolen (nejsouvislejší „hláskovací“ pasáž je asi ta v taxíku). U pozdějšího Ondříčkova počinu Jedna ruka netleská jsem se sice smál častěji (navzdory velkému rozdílu ve zdejším hodnocení obou snímků), což bylo nejspíš dáno i tím, že tady bylo rozpracovaných až zbytečně moc dějových linek (i když propletených) a také se chvílemi hrálo více na vážno, ale i tak se Samotářům podařilo mě pořádně pobavit a těch slabších 5* nakonec přece jenom dám. „…a máš nás rád.“ – „Myslíš, že vás mám rád?“ – „Samozřejmě, že nás máš rád.“ – „Aha…“ (13.11.2008)

Pfú, tak neviem či to bude tými 18. rokmi oneskorenia, ale skôr asi nie. Vidím to ako komicko-absurdnú mozaiku životov zopár ľudí, ktorá sa pohybuje v kruhu. Za mňa asi tak všetko. Ten kult som tam nenašla, hlášky už som počula aj lepšie. Samotná prítomnosť huliča, ktorý je permanentne mimo, už dnes nikoho nedojme k slzám smiechu ani k obdivu. Alebo áno? Nuž, možno nie som cieľovka. Najviac na celom filme ma bavilo počúvať Vesninu lámanú češtinu. (18.06.2018)