Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Největší politická aféra i dech beroucí novinářský počin... Dva novináři deníku Washington Post, Carl Bernstein (Dustin Hoffman) a Bob Woodward (Robert Redford), jsou na stopě zdánlivě banálního případu: do kancelářských budov Demokratické strany zvaných „Watergate“ se roku 1972 vloupalo několik mužů. S každým odkrytím dalších souvislostí ale oba neústupní novináři zjišťují, že mají co do činění s mnohem hrozivějším případem než jen s obyčejným vloupáním zlodějíčků, a celá událost jim začne přerůstat přes hlavu. V sázce je nejen jejich kariéra, vztahy, ale zřejmě také holý život. Přešlapování novinářů na tenkém ledě nicméně odkrývá politickou špínu nebývalých rozměrů, což roku 1974 vyústí až v rezignaci republikánského prezidenta Richarda Nixona... Přelomový film z ranku amerických dokudramat, které spojují fiktivní vyprávění s přístupem dokumentární kinematografie, natočil mistr svého řemesla, režisér Alan J. Pakula, jenž navázal na úspěch svého politického thrilleru Pohled společnosti Parallax (1974). Půvab dramatického snímku Všichni prezidentovi muži tkví v propracovaném scénáři Williama Goldmana (Harper, Butch Cassidy a Sundance Kid, Maratónec), jenž z nepřeberného množství faktů a souvislostí spojených s případem Watergate dokázal vydestilovat soudržný a pro diváka přehledný děj, který navzdory politickému námětu neztrácí nic ze své napínavosti. Mimo věrohodné výpravy a hereckého vyjádření je též potřeba zdůraznit kameramanskou práci Gordona Willise, jenž s Alanem J. Pakulou spolupracoval už na snímku Klute (1971). Všichni prezidentovi muži obrazově vynikají minimalistickým, ale průzračně čistým rámováním, jakož i vynalézavým užitím různých ohniskových vzdáleností objektivů. To umožnilo kupříkladu přehledně rozehrát hned několik akcí v předním i zadním plánu současně, nebo naopak zaměřit pozornost jedním směrem a zbytek informací na scéně nechat rozostřených. Nejen tedy puntičkářská režie Alana J. Pakuly, uspořádaný scénář Williama Goldmana, ale i kamera Gordona Willise stála za tím, že si divák může vychutnat napínavý příběh o největším politickém skandálu poválečné éry, který je navzdory své košatosti podán přístupnou a přitom hodnotnou formou, již docenila i Akademie filmového umění a věd, když snímek vyznamenala čtyřmi Oscary. (Česká televize)

(více)

Zajímavosti (44)

  • Robert Redford (Bob Woodward) prý dokončený film nikdy "neviděl celý, stejně jako pár dalších filmů, ve kterých jsem hrál. Dotočíte, pak se dlouho stříhá, přemlouvá, nahrává, míchá, a než je premiéra, uteče klidně rok. Proč se k tomu vracet, když je to pryč? Nic na tom nezměníte, leda vás to rozptýlí, ačkoli už se potřebujete soustředit na něco jiného. Nevracím se ani k filmům, které jsem režíroval, strávil jsem s nimi měsíce ve střižně a mám jich plné zuby." (NIRO)
  • Robert Redford (Bob Woodward) řekl Marku Ebenovi, že se s Richardem Nixonem jednou osobně setkal: "Kdysi dávno v Kalifornii, kde jsem vyrůstal. Bylo mi třináct, vyhrál jsem závody v běhu. Nixon byl senátorem za Kalifornii a předával ceny. Je to dávno, ale zůstal ve mně dojem studeného, toporného muže. Nevěděl jsem, o koho se jedná, zajímaly mě krásný holky a sport, politika mi byla lhostejná. Když mi podal ruku, měl ji vlhkou a ten stisk byl neurčitý, rozmázlý." (NIRO)
  • Zásadním člověkem, díky němuž film vznikl, byl představitel Boba Woodwarda Robert Redford, který o tom později vyprávěl: “Dostal jsem ten nápad předtím, než z toho vznikla aféra Watergate a než se do toho vložili dva reportéři z Washington Post. Mluvím o roku 1972, v té době se už objevovaly narážky, že za tím vloupáním do sídla Demokratické strany je víc, než se veřejně přiznává. Oficiálně se tvrdilo, že to byli zloději a že pocházejí z kruhů kubánské emigrace. Jenže já jsem potkával lidi, kteří mezi čtyřma očima naznačovali, že je za tím něco víc, ale nedá se s tím nic udělat. 'Proč?' ptal jsem se. - 'Každý se bojí Nixonových lidí, jsou ochotni odstranit každého, kdo by překážel jeho znovuzvolení. 'Co novináři?' nechápal jsem, 'to je přece jejich práce.' Na to jsem dostával podobnou odpověď: 'Vyžadovalo by to mravenčí práci, spoustu času a peněz - s perspektivou, že budu mít proti sobě prezidenta, který je pěkně mstivý a bude mít další čtyři roky obrovskou moc.' Tížilo mě to, protože jsem byl vychován a žil v přesvědčení, že v Americe se tohle stát nemůže. Pamatuji ten pocit velmi přesně, protože v tom létě dvaasedmdesátého roku jsem začal důkladně číst noviny a sledovat všechny zprávy. Článků o vyloupení pomalu přibývalo a ty nejzajímavější pocházely od dvou novinářů z Washington Post. Na podzim, když to nabíralo na obrátkách, jsem se o ta dvě jména začal zajímat a zjistil, že jsou to dva nováčci, takoví zelenáči, kteří jsou v redakci na nejnižším stupínku. Jeden z nich byl žid, druhý protestant, jeden byl liberální demokrat, druhý konzervativní republikán. Neměli se rádi, ale chtěli se prosadit: začali s touhle původně malou kauzou a pak jim nebývalo než pokračovat a spolupracovat. Přemýšlel jsem o tom jako producent a přišlo mi, že oni dva jsou skvělá kombinace pro zápletky, pro dynamický příběh, jenomže jsem si neuměl představit, kam se ten příběh bude vyvíjet. Sešel jsem se s nimi a řekl jim, že bych chtěl natočit film. 'Do toho se nám vůbec nechce,' odpověděli, 'je to na hraně, sledují nás a když uděláme neopatrný krok, je po nás. Chceme o tom jednou napsat knihu, ale není to u konce.' Tak jsem se zeptal: 'Dáte mi opci na filmová práva k té knize?' A oni souhlasili. Musel jsem čekat rok, než knihu napsali. Mezitím byl Nixon usvědčen, že on a jeho spolupracovníci porušili první dodatek americké ústavy. Film vznikal dlouho, několikrát se předělával scénář, muselo se to zjednodušit, ale zároveň se nesměla zkreslit základní fakta. Když byla premiéra, uplynuly od Watergate skoro čtyři roky. Ale celou tu dobu jsem se potkával s tichými náznaky, že bych to neměl dělat, že poškozuji Ameriku." (NIRO)
  • V kanceláři Carla Bernsteina (Dustin Hoffman) je na stěně plakát Alfonse Muchy. Plakát je kopií slavného obrazu ze série Job – Bruneta (1898), který byl podkladem pro reklamu na cigaretový papír značky JOB. (Tonula)
  • Práva na knihu koupil Robert Redford, přičemž studio souhlasilo s natočením pouze tehdy, bude-li sám hrát hlavní roli. Později zašel Redford osobně za Dustinem Hoffmanem a nabídl mu roli Bernsteina. (Zdroj: Cinema) (Mirokukii)
  • Do scénáře se nezaneslo nic, co nebylo několikrát ověřeno. Pouze se upravila postava editora Rosenfelda (Jack Warden) tak, aby ladila s vážným pojetím filmu. Rosenfeld byl ve skutečnosti až příliš velký pohodář a vtipálek, což by ve filmu působilo rušivě. (Mirokukii)
  • Film obsahuje šestiminutovu scénu telefonátu, kterou s Robertem Redfordem režisér Alan J. Pakula natočil bez střihu na jeden „zátah“. Redford udělal chybu až na konci, kdy nazval osobu na druhém konci drátu špatným jménem. Působilo to ale tak věrohodně, že režisér chybu nakonec ve filmu nechal. (Listeroman)
  • V roce 1973 dostali Carl Bernstein a Robert Woodward za svou reportáž o aféře Watergate Pullitzerovu cenu. (Petulka88)
  • Kniha obou novinářů u nás sice nevyšla, ale podrobný popis celé aféry vydal známý spisovatel literatury faktu a filmový scenárista V. P. Borovička v roce 1976 v nakladatelství Orbis pod lakonickým názvem Watergate. (Robbi)
  • Více než třicet let se vedly spekulace, kdo se za přezdívkou Deep Throat skrývá. Oba novináři tvrdili, že totožnost záhadného muže, bez kterého by se daleko ve svém vyšetřování nedostali, odhalí až po jeho smrti nebo ve chvíli, kdy si to sám bude přát. V roce 2005 prohlásil Mark Felt, v té době více než devadesátiletý bývalý zástupce ředitele FBI, že Deep Throat byl ve skutečnosti on. Woodward s Bernsteinem to potvrdili. (StarsFan)
  • V celém filmu se vyskytuje postava jménem Deep Throat (Hluboké hrdlo), která své jméno dostala podle známého pornografického filmu. (StarsFan)
  • Film je natočen podle stejnojmenné knihy napsané Woodwardem a Bernsteinem. Zatímco film se k nám dostal téměř hned po svém uvedení, podrobnější a komplikovanější kniha u nás byla až do roku 1989 zakázána. (StarsFan)
  • V roce 2007 Americký filmový institut zařadil film na žebříček jako 77. nejlepší film všech dob. (Kulmon)
  • V době filmování ve Washingtonu D.C. Redford zůstával v hotelu Watergate. (Kulmon)
  • Telefonní číslo, které Robert Redford vytáčel na Bílý dům, je jeho skutečné číslo 456 1414. (Kulmon)
  • Katharine Graham, která byla šéfkou Washington Post, která se zpočátku filmu bála, později film milovala a psala dopisy plné chvály Robertu Redfordovi. (Kulmon)
  • Původně se film měl točit ve skutečném Washington Post se skutečnými zaměstnanci, ale někteří se chtěli před kamerou "ukázat", takže od toho bylo upuštěno. (Kulmon)

Související novinky

Zemřel herec Ned Beatty

Zemřel herec Ned Beatty

14.06.2021

Včera v kalifornském Los Angeles opustil filmový svět americký na Oscara nominovaný herec Ned Beatty. Bylo mu 83 let. Rodák z Kentucky, kterého si mnozí diváci jistě vybaví třeba jako Otise, věrného… (více)

Zemřel herec Hal Holbrook

Zemřel herec Hal Holbrook

02.02.2021

V požehnaném věku 95 let odešel 23. ledna americký herec nominovaný na Oscara, Hal Holbrook. Zprávu včera předala deníku New York Times jeho osobní asistentka Joyce Cohen. Holbrook se narodil se v… (více)

Které klasiky by dnes vyhrály Oscara?

Které klasiky by dnes vyhrály Oscara?

13.08.2015

Jak určitě víte, americká Akademie filmového umění a věd pravidelně "vyrábí" nejlepší film roku. Časopis The Hollywood Reporter zaujatě sleduje každé oscarové klání, sem tam se ale také ohlédne do… (více)

Aféra Watergate jinak

Aféra Watergate jinak

28.01.2006

Agent FBI W. Mark Felt se stane hlavním hrdinou dosud nepojmenovaného filmu v režii komediálního tvůrce Jaye Roacha (Fotr je lotr). Felt před rokem způsobil mezinárodní senzaci, když prozradil svou… (více)

Reklama

Reklama