Režie:
Irena PavláskováScénář:
Irena PavláskováKamera:
F. A. BrabecHrají:
Ivana Chýlková, Karel Roden, Jitka Asterová, Libor Žídek, Miroslav Etzler, Eva Holubová, Vilma Cibulková, Daniela Reischlová, Petr Haničinec, Helga Čočková (více)Obsahy(1)
Její vášní se stala manipulace s lidmi... Studentka medicíny Dana (Ivana Chýlková) je navzdory svém hezkému zevnějšku zakomplexovanou staropanenskou stydlivkou. Když ji zavrhne zbožňovaný student ekonomie Marek (Miroslav Etzler), rozhodne se Dana dokázat mu, že o ni někdo stojí. Uprosí jeho spolužáka Milana (Karel Roden), aby si ji vzal za ženu. Tím muže přebere své nejlepší kamarádce Lence (Jitka Asterová). Po čase najde Dana v intrikách, pomluvách a manipulaci s lidmi zalíbení. Dokáže zneužít každou slabost a zbabělost, ale i obyčejnou lidskou slušnost. Stane se z ní noblesní domácí panička, která si zakládá na svém postavení a na manželově kariéře v podniku zahraničního obchodu. Neváhá kvůli tomu přemluvit Milana, aby v práci podrazil kolegu a nastoupil na jeho místo... Snímek Čas sluhů byl režijním debutem tehdy osmadvacetileté scenáristky a režisérky Ireny Pavláskové. (Česká televize)
(více)Recenze (226)
----- "Můžete si jít stěžovat třeba ... ústřednímu topení." ----- Nedokonalý film o dokonalé pijavici. Je hodně znát, že vznikl v době všeobecného uvolnění, za euforie z vědomí, že je možné natočit silně "konstruktivně kritický" film - a že to projde. Leč tvůrci ho ve svatém nadšení obdařili poněkud neuspořádaným, nevyrovnaným obsahem, ne nepodobným televizní estrádě, která chce pobavit za každou cenu. Zub času na něm tedy mohl hodovat bez jakýchkoli zábran a ohlodal ho tak z padesáti procent. A v tomhle případě nemám nejmenší chuť přihazovat třetí *. ()
Jako konzerva normalizovaného socialismu působí tenhle film režisérky Ireny Pavláskové. A to konzerva se všemi jeho neduhy. Coby artefakt doby je tohle dílo jistě cenné, podá řadu svědectví o životě před rokem 1989, jako produkt doby trpí ale snímek chorobami dobových filmů - od povrchní společenské kritiky až třeba po šílenou dobovou módu (na níž je krásně vidět, jak celý ten svět neuvěřitelně zestárl). Mám však zásadní výhradu - Proč se jasně vymezené psychologické drama vůbec kříží s protisystémovou kritikou? Symbolický čas sluhů, jistě titul je tak výstižný, ale jestli autorka chtěla především tepat dobový šlendrián a podstatu režimu, měla natočit ještě jeden film....viz třeba taková scéna s Bolkem Polívkou poslouchajícím v restauraci protistátní rozhlas, která jen ředí psychologickou drobnokresbu a nemá hlubší opodstatnění, než ideové a tak bych mohl pokračovat... Jistě, Irena Pavlásková natočila maximum možného, aby její film mohl vzniknout, obětovala tomu ale část jeho nadčasovosti. Přitom psychologická studie bezcitné vypočítavé mrchy je hodně trefná, o hereckém výkonu Ivany Chýlkové nemluvě. Do zlatého fondu československé kinematografie se ovšem nezapsala, propracovanost a hlubší rozměr třeba Herzových psychologických filmů Času sluhů zjevně chybí. Komentář shrnuji příslovím - Není to víno, co činí člověka opilým - je to on sám. Paní režisérka ale zjevně činí zodpovědným i to víno... ()
Film jsem zhlédl nyní po 20 letech. Jestliže mi jako středoškolskému studentovi přišel silný, v roce 2010 naopak slaboučký a prázdný (příliš na efekt - podívejte umění), opěvované herecké výkony hlavních představitelů (třebaže podobnou ženu, jakou hrála Chýlková,bohužel znám) pak nemotorně strojené (taková poloviční divadelnost - kdyby aspoň celá), nejvěrohodnější mi přišel Petr Haničinec (tentokrát vůbec nepřehrávající), zajímavá byla i postava představovaná Bolkem Polívkou coby muž v restauraci poslouchající Hlas Ameriky. ()
Je známo, že filmové dílo musí obsahovat nějaký konflikt, aby se mohl rozvinout nějaký děj a aby bylo co řešit, zkrátka se tam kromě dobra musí vyskytovat i zlo. I filmy natočené ve stylu socialistického realismu, kdy byl optimistický pohled na život povinností, takový konflikt obsahovaly. Buď tam figuroval nějaký ideově dosud tápající soudruh, případně vázlo plnění pětiletého plánu, a v pozadí byl imanentně přítomen nepřítel číslo jedna: světový imperialismus. Příběh ukazující šťastný a spokojený život s bezkonfliktním průběhem se prostě nedá zfilmovat, protože takový film by nebyl koukatelný. Ale zkusit by se to mohlo. Navrhoval bych předělat scénář takto: Studentka medicíny Dana není díky svému hezkému zevnějšku žádnou zakomplexovanou stydlivkou. (Proč by také byla, když vypadá jak filmová krasavice Chýlková!) Spousta mužů o ni stojí a ani ona se jich nestraní. Mladé ženy potřebují nasbírat nějaké sexuální zkušenosti, aby později v manželství neměly pocit, že o něco přišly, a aby pochopily, že k fungujícímu společnému životu je zapotřebí nejen uspokojivý sex, ale i souznění duší. Dana posléze obojí najde u studenta ekonomie Marka, který ji navíc vysloveně zbožňuje. Její spolužák Milan se ožení s její nejlepší kamarádkou Lenkou. Obě manželské dvojice spolu udržují přátelské vztahy – spousta příležitostí ukázat, jak je přátelství v lidském životě důležité. Po čase najde Dana zalíbení ve své profesi lékařky a začne ji vnímat jako své poslání. Stane se z ní výborná lékařka, která dokáže využít všechen svůj um, aby pomohla pacientům. Dana objeví nový léčebný postup a neváhá přemluvit svého kolegu Milana, aby jí pomohl vyzkoušet tuto terapii na jednom pacientovi, jehož stav je pokládán za beznadějný. Pacient se uzdraví. Dana se tak zapíše do dějin medicíny, ale i nadále zůstává skromnou a laskavou ženou oddanou své profesi a svému milujícímu manželovi. Otázkou však je, kolik lidí by takový film chtělo vidět. Ale kdyby režisérka položila důraz na to sbírání sexuálních zkušeností, tak by to nějaké diváky přitáhnout mohlo. Nahatých scén tehdy ve filmech moc nebylo. – Zkusil jsem si takto pozměněný film promítnout v hlavě a zjistil jsem, že scénář je třeba doplnit. První třetina filmu zobrazující Danino hledání vhodného partnera pro život by mohla mít didaktický aspekt a měla by ukazovat muže, kteří se pro ni nehodí. Tak třeba jeden z nich by se nezajímal o kulturu, takže by s ním nešlo mluvit o literatuře, filmech ani o výtvarném umění. Byl by to normální hodný chlap, ale jeho hlavními zájmy by byl fotbal a pivo. S takovým by se intelektuálka ukousala nudou. Jiný by jí navrhl sex s obojkem. Dana, otevřená všem možnostem, by na jeho návrh přistoupila. Nechala by si nasadit obojek s vodítkem, lezla by po čtyřech, krmila by se z misky a pak by se nechala ojet zezadu. Zjistila by však, že takto opentlený sex ji nebaví a doporučila by muži, ať si najde ženu, která bude mít pro jeho záliby větší pochopení. Však takových běhá po Praze spousta. No a tak dále. ()
Jo v 90. letech ještě měly české filmy jistou úroveň. Vyjímkou není ani tento herecky bezchybný ale divácky náročný snímek "Čas sluhů". Je to jeden z těch filmů, který je založen na hereckých výkonech a v tomto směru nemá sebemenší chybu. Naprosto geniální Ivana Chýlková předvádí dokonalý výkon, kdy se s úťáplé puťky mění na bezcitnou mrchu, která je až mrazivě přesvědčivá. Pozadu nezůstávají ani ostatní herci, kde stojí za zmínku hlavně Karel Roden, který sice zůstává ve stínu ale statečně se drží. Jedná se o film, který nemá výrazné chyby ale tématem pro mě není natolik zajímavý abych dal vyšší hodnocení, takže pokud vám nevadí filmy s manipulativní mrchou v hlavní roli, která ničí všechny kolem sebe, neberete moje průměrné hodnocení v potaz. ()
Galerie (19)
Photo © Bontonfilm
Zajímavosti (18)
- Ivana Chýlková, Karel Roden, Jitka Asterová a Eva Holubová jsou spolužáky z DAMU. (Zdroj: Televize) (M.B)
- Režisérka Irena Pavlásková spomína že scenár skončil na stole obávaného cenzora umeleckého riaditeľa Barrandova, ktorý reagoval slovami " že jak si to představuju ukazovat v naší společnosti takhle negativní ženu. Že to vůbec neodpovídá realitě, že takové osoby v naší komunistické společnosti nežijí a proč raději nenatočím film o nějakém dobrém člověku", ale režisérka si všimla že počas rokovania si Barrandovský šéf odbieha v pravidelných intervaloch do vedľajšej miestnosti popíjať alkohol. Čím častejšie tam chodil, tým bol vľúdnejší a vľúdnejší. Vo finále už v dosť veselom stave jej povedal "Ta moje je taková svině! Ta je ještě horší než ta vaše v tom scénáři." Podpísal, aby sa manželka videla a vo filme sa spoznala a bolo vyhraté. (Raccoon.city)
- Vilma Cibulková (Hanka) v dobe natáčania mala problémy v súkromnom živote. Útechu hľadala v alkohole, ktorému úplne prepadla a pár mesiacov po premiére filmu sa dobrovoľne odišla liečiť. (Raccoon.city)
Reklama