Člověk proti zkáze

„Ne, byla to vražda,“ reaguje Olga Scheinpflugová (Hana Maciuchová) na nacistického pohlavára, který se v úvodu filmu vysmívá, že Čapek spáchal zbaběle sebevraždu. Životopisné drama zachycuje situaci ve 2. polovině 30. let. Divák se seznamuje s redaktory Lidových novin, s pátečníky. Prostřednictvím flasbacků postava Karla Čapka (Josef Abrhám) vzpomíná na filozofické debaty s Tomášem Garrigue Masarykem (Svatopluk Beneš), ale i na dávnou lásku Věru Hrůzovou (Libuše Šafránková). Ačkoli ve filmovém zpracování převládá dramatická složka, občas probleskne i vtip – například při dialogu Karla s Olgou, která stála u zrodu hry Matka. „Doufám, že mi to nechceš proclívat,“ reaguje Olga v pařížské restauraci, když Karel namítne, že si nápad přivezla z Prahy. Tvůrci odkazují na dramata Matka a Bílá nemoc. A divák zalituje, že ukázky, v nichž hraje Jan Kačer Galéna, nebo Jana Štěpánková matku (její otec hrál ve 30. letech ve hře Matka otce) vznikly jen pro potřeby filmu. Režisér Štěpán Skalský navodil ponurou atmosféru i prostřednictvím přírody: bouře odpovídá situaci ve 30. letech (kontrastní jsou vzpomínky na bezstarostné dětské hrátky u potoka); symbolem zla je havran, který přilétá místo vysněného ledňáčka. Závěrečný obraz na stopy ve sněhu je aluzí na povídku Šlépěj. Skalského snímek vzniklý na sklonku normalizace je nadčasový a vzdává hold Karlu Čapkovi. (16.09.2021)

Tragický konec našeho největšího spisovatele 20. století. Celým filmem se line ona depresivní atmosféra konce 30. let, prokládána o něco méně smutnými rozhovory s tzv. Pátečníky, někdy jen s prezidentem Masarykem. Každopádně Abrhám i Řehák jsou pro role bratří Čapků jako stvoření a zejména v závěru je z nich obou cítit obrovská opravdovost - zklamání z Mnichovské zrady, bezvýchodnost přicházejícího nacismu a hlavně jakási bezmocnost něco změnit. Oceňují navíc, že na sklonku totality nebyl snímek nijak ideologicky pokřiven a zachovává věrný obraz o neveselé době. (13.08.2009)

Tento snímek nám pustila kdysi paní učitelka na základní škole a dost na mě v tu dobu zapůsobil. Když jsem se byl jednou podívat na Čapkovu Strž u Dobříše (mimochodem moc hezké místo na výlet), hodně mě zamrazilo v zádech. V paměti mi dodnes zůstala jedna z posledních scén. Pane doktore jste chytrý člověk. Nemůžeme vás balamutit. Nejhorší máte za sebou, teď už to jenom vyležíte. (14.12.2014)

Velký film o dramatické a pohnuté době, kterou výstižně symbolizuje osud Karla Čapka, zvláště pak jeho smutný konec. Film o civilizačním zlomu, který sám vznikl v období zlomu jiného, jakoby předpovídal nástup svobody a demokracie. To, že (za normalizace profesně odstavenému) Štěpánu Skalskému režim povolil točit film, v němž jsou adorovány hodnoty první republiky, liberální demokracie a dokonce pozitivně zobrazena osoba T. G. M., svědčí o tom, že nastal skutečný ,,konec starých časů" a režim vyhasínal. Některé scény sice nechtěně připomenou scény z filmů o Járovi Cimrmanovi, kupříkladu koncentrací slavných spisovatelů (scéna představování v redakci Lidových novin), nebo přehnanou adorací (scéna ze sezení pátečníků), jinak ale celý snímek působí konzistentně a má silný humanistický a pacifistický náboj. Možná jsem postrádal některé detaily (z publicistického honu na Karla Čapka se třeba úplně vytratila činnost katolických spisovatelů a jejich štvavých textů a vše bylo redukováno jen na aktivitu českých fašistů atd.), ve výsledku je ale snímek velmi komplexní. (Osobně mi jen trochu vadilo, že Angličané mluví česky a ne anglicky, což je ovšem jen, nutno dodat, mírná kosmetická vada.) Josef Abrhám jako Karel Čapek je kongeniální, stejně jako Hana Maciuchová v roli Olgy Scheinpflugové. Člověk proti zkáze...nezmůže nic...ale zároveň mnoho... PS 2014: Ta paralela mezi osobou Karla Čapka a Václava Havla, zvláště pak ve vnímání jejich umělecko-politických aktivit částí české veřejnosti, je do očí bijící... Mrazivě nadčasový a neskutečně aktuální film... (20.11.2006)

Vytrvalost i za totality růže přinášela. Houževnatost, dříčšství i nadprůměrně vysoká kvalita námětu a scénáře vytvořily víc než solidní základ pro uctění památky a odkazu jednoho z českých velikánů světového ohlasu - skromného, od mládí těžce nemocného, ale o to pracovitějšího a pozitivnějšího největšího našeho všestranného spisovatele Karla Čapka. Jeho osobnost vedle životního rozměru slouží současně jako průsečík do veřejného života První republiky. Strhující výkony Abrhámův a Maciuchové doplňuje i vrcholná role někdejšího plachého milovníka starších českých filmů Svatopluka Beneše, jehož Masaryk v sobě slučuje nespornou velikost s magicky působícím lidstvím, prostotou na jedné a pocitem až důvěrné blízkosti i nepředstírané úcty na straně druhé. Ocenění zaslouží i připomenutí důležité skutečnosti: Masarykovo a Benešovo Československo bylo vyhledávaným útočištěm německého a rakouského demokratického exilu. Pokud se nemýlím, je toto dílo také prvým uměleckým ztvárněním jedinečné vnitřní atmosféry pátečnických setkání. Tento pozdní potomek československé filmové vlny šedesátých let měl být již dávno pro svou mimořádnou závažnost - i nonprofitně - převeden na DVD nosiče. (25.08.2007)