Člověk proti zkáze

Může jeden člověk na světě něco podstatného změnit? To je otázka, kterou si hlavní hrdina filmu Štěpána Skalského - Karel Čapek (J. Abrhám) - pokládá celkem často. Skalský je zajímavý režisér celá jeho filmografie je podle mého názoru orámována dvěma základními díly, a to Cestou hlubokým lesem a právě filmem Člověk proti zkáze. Tvůrcům se povedlo velmi dobře zaznamenat atmosféru doby konce třicátých let. K navození se využívá i letních, sluníčkových barev (filosofování s "pátečníky", milostné pletky, apod.) a barev temných (nástup nacistů). Celkově dílo působí velmi věrohodně, zejména ony pověstné "hovory s TGM". Ve filmu je nám tak představen neblahý počátek konce první československé republiky skrze oči Karla Čapka, bytostného demokrata a jedince, který neustále věří (navzdory třeba Vančurovi) v "obyčejného člověka" a v to, že naše země by mohla být zemí spokojených, mírumilovných "obyčejných lidí". Bláhově čeká na ledňáčka jakožto posla dobrých zpráv... Moc se mi ve filmu líbilo i obsazení, většina herců si byla fyzicky velmi podobná se svými reálnými předobrazy, takový president Masaryk se svým, "tož, tak povídejte, já rád poslouchám", působil daleko věrohodněji, než ten, kterého sehrál M. Huba v nedávno odvysílaném prvním díle seriálu České století. (14.11.2013)

Krásný hold spisovateli, vlastenci a úžasnému člověku Karlu Čapkovi. Lépe než suchopárné výklady ve škole mi tento film předložil jeho osud i náladu u nás před válkou. Sledování tohoto příběhu o "vraždě" našeho velikána je opravdu nevšední zážitek. Velice pěkné mi také přijde že Masaryka hraje Beneš... :-) (04.05.2006)

Jedinečná záležitost, která nám umožňuje vidět T.G. Masaryka ve filmu z roku 1989. Co by asi napsal Karel Čapek o dnech současných? Těžko říci, ovšem dobu svou a budoucnost národa svého vystihl dokonale a v posledních letech svého života, se bohužel dočkal realizace svých her nejen na pódiích divadla. Částečná nenávist milovaného a o věcí budoucích naprosto netušícího národa vůči Čapkovi i celkový obraz před okupační doby je výborný. Rozhodně pocta nejen jednomu z největších českých spisovatelů. (14.11.2012)

Vytrvalost i za totality růže přinášela. Houževnatost, dříčšství i nadprůměrně vysoká kvalita námětu a scénáře vytvořily víc než solidní základ pro uctění památky a odkazu jednoho z českých velikánů světového ohlasu - skromného, od mládí těžce nemocného, ale o to pracovitějšího a pozitivnějšího největšího našeho všestranného spisovatele Karla Čapka. Jeho osobnost vedle životního rozměru slouží současně jako průsečík do veřejného života První republiky. Strhující výkony Abrhámův a Maciuchové doplňuje i vrcholná role někdejšího plachého milovníka starších českých filmů Svatopluka Beneše, jehož Masaryk v sobě slučuje nespornou velikost s magicky působícím lidstvím, prostotou na jedné a pocitem až důvěrné blízkosti i nepředstírané úcty na straně druhé. Ocenění zaslouží i připomenutí důležité skutečnosti: Masarykovo a Benešovo Československo bylo vyhledávaným útočištěm německého a rakouského demokratického exilu. Pokud se nemýlím, je toto dílo také prvým uměleckým ztvárněním jedinečné vnitřní atmosféry pátečnických setkání. Tento pozdní potomek československé filmové vlny šedesátých let měl být již dávno pro svou mimořádnou závažnost - i nonprofitně - převeden na DVD nosiče. (25.08.2007)

Proč nedávám čtyři hvězdy? Tato otázka mohla by se vynořit... pokud bychom vzali v potaz pouze abrhámovské předvádění dobrého herectví a televizní vizáž snímku. Po těch se ale tázat nebudeme a raději si všimneme černého šátku na bříze, patron na zídce, mizejícího člověka, neviditelného ledňáčka, šlépěje... (09.01.2014)