Rosemary má děťátko

Musím konstatovat, že jde o docela "hustý" film, který pomalu, postupně a nenápadně rozvíjí myšlenku příchodu Satana. Atmosféra je budována skutečně velmi dobře a herecké schopnosti zúčastněných také dávají jistotu kvalitního zážitku. Proč tedy ne 5 hvězdiček? Protože jsem četl o pár let dříve fantastickou knižní předlohu Iry Levina, a té se zkrátka tenhle snímek nemůže vyrovnat, ani kdyby chtěl. I přes své nesporné kvality. (19.08.2003)

Filmy Romana Polanského mám ráda, horory nevyhledávám. Rosemary mě zajímá hned z několika důvodů a na film jsem se opravdu těšila. Dle mého soudu je o přeceňovanavý film, který byl populární především v době vzniku a je tak pozitivtně zapsaný především u starších diváků a žánrových fanoušků. V prvních dvou třitinách se nedá mluvit o hororové atmosféře. Nevnímala jsem žádné mrazivé napětí, zvědavost postupem času ustupovala. Na velkorysou stopáž bych očekávala větší rozehrávku s důrazem na detail. Takhle docházelo k rozvolnění nosného tématu a film působil spíše zdlouhavě. Překvapivě se nevydařil ani úderný závěr, což mě u Polanského vyloženě zklamalo. O rok starší Ples upírů se mi líbil podstatně víc. (04.12.2016)

„Od budování napětí jsme tady my!“ Docela zklamání. Stoprocentní výkon M.Farrow nezachrání naivní podání celého příběhu a zcela fádní hudební podbarvení ve scénách, kdy mělo mrazit. Navíc Polanski si ze tří možných zakončení (výplod fantazie těhotné ženy, otevřený konec, Belzebub v začuraných plenkách) nakonec zvolil to nejméně elegantní. „No ty teda rozhodně néé, Romane..!“ (25.03.2010)

Jeden z mála legendárních hororů, který vás nezklame. Na každém kroku člověk slyší jak Vymítač dábla je úžasný horor, ale pro je Rosemary mnohem lepším filmem, který pracuje celých 136 minut a ne jen při zvucích hudby Mika Oldfielda a nebo během otáčení hlavy jedna "dívenky" v posteli. Rosemary vychází z knižní předlohy a Roman Polanski našel výborné herce, kteří tento film šperkují většinou životními výkony. Mia Farrow, John Cassateves a nebo Ruth Gordon. Tihle jména vám dnes možná nic neříkají, ale v tomhle filmu si jejich pohledy, jejich chování a jejich obličeje zapamatujete. Mrazivý závěr filmu, který dokazuje sílu lásky matky k dítěti je dokonalým zakončením a z Rosemary má děťátko dělá vyvážený mrazivý horor, který vás svou atmosférou donutí přestat šahat do misky s popcornem... (28.10.2006)

Ještě před tím, než se za několik měsíců budeme společně vztekat nad další zbytečnou seriálovou adaptací, si raději honem rychle připomeňme lehce hororový originál Romana Polanskiho. Zároveň ale musím důrazně varovat všechny budoucí maminky, aby se pokud možno obrnily notnou dávkou kuráže, a neusedávaly k televizi bez svých mužských protějšků. Láskyplný příběh podezřívavé Rosemary v podání Mii Farrow bere dech i po více než čtyřiceti letech nehledě na skutečnost, že snímek jednoduše nestárne. (08.01.2014)