Lucie, postrach ulice

"Jdeme se podívat na tuleně. Jeden je zelenej a druhej oranžovej." V době nástupu malé Lucie jsem už byl velký chlapák, který už si dávno hrál s Merkurem a Legem, takže mě ta plastelínová mánie poněkud minula. Nicméně moje děti v období nástupu do školy Lucii se zájmem sledovaly, takže mám podezření, že to pořád funguje. (26.04.2018)

Chobotničky mi nikdy k srdci nepřirostly. Dokonce musím říct, že mi i celkem vadily. Všechny filmy, které se jich týkaly jsem i v dětství dost odzíval. V dospělosti jsou kupodivu celkem snesitelné, ale stejně se nejedná o žádný velký zázrak. Prostě je to taková klasika, která je už ale dávno hodně vyčpělá. 50% (19.09.2016)

Česká pohádka z českými herci v západoněmeckých reáliích mi vždycky vytvořila iluzi, jaké by to bylo kdyby nás nepřibrzdila komunistická kontraproduktivní politika. Samozřejmě tohle jsem pochopil až později, jako děcko jsem film miloval jako úžasně vtipné dobrodružství. Dnes už se dívám se synkem a myslím, že se mu to líbí stejně jako mě kdysi. (29.02.2016)

Friedrich und Friedrich action Geselschaft. Díky tomu, že Lucie byla produkována pro západoněmeckého diváka, měl divák československý možnost vidět něco neskutečného: svůj vlastní život na adrese Růžová 15 bez komunistů. Ale depka šťastného dětství v betonu mezi světelnými křižovatkami a výkladními skříněmi je táž. Emanuelo nečtěte ten dopis! (22.02.2012)

Ferda a Ferda, chcete-li Malej a velkej, by mi v bytě nijak zvlášť nevadili, ovšem kdyby mi začali vyjídat byt, vrtat do zdi nebo malovat na zrcadlo německé nápisy, už bych asi mluvil jinak. Ale kdyby uměli čarovat peníze, nechal bych si je i tak. Chudák Lucka. Káťa je na horách, Hela u moře a nemá si s kým hrát, a tak ji nezbývá nic jiného, než si hrát s formelou. Ale mě tyhlety hrátky vždycky bavily. Ještě mě zajímá, jaké musí být žhavení lebky zvané budík. /70%/ (30.12.2020)