Válka barev

Dvacet let po premiéře je konečně možné se vrátit k Válce barev v rozumném formátu a užít si vše, co na českých filmech z 90. let zbožňuju. Všechno to objevování západního stylu vyprávění, všechny ty montáže a klipové pasáže, atraktivní prostředí, neotřele napsané role pro domácí herce a neopakovatelný feeling toho rauše, kdy i malinká Aňa s blond parukou mohla dobít svět. Ty její nádherně dětsky pronášené dialogy o prvním zamilování, zradě i velkém světě jsou pohlazením pro uši. Samozřejmě prostředí modelingu dělá taky svoje, stejně jako dobře zvolené (nejen) pražské lokace. Světácký Hanák je taky naprosto skvělý a ještě líp vynikne vedle domáckého Vaculíka. Inu, zlatá devadesátá. (09.07.2016)

Hm, tak jsem si při (ze studijních důvodů tedy protrpěném) televizním repete s odstupem všech těch let zase uvědomil, jak z celé tehdejší rádoby artistnosti a pseudonezávislého rebelství zbyla po šestnácti letech jen otravná manýra. Šaškující, přehrávanící a kraviny z tlamek deklamující pražská čudlárna, dnes si sice furt hrající na velký šoubyznys, ve skutečnosti pak jen namrdaná na erár a veřejné zdroje, bez kterých by to stádo >artistů< až na výjimky dávno pochcípalo hlady... %-/ . . . Ty dvě hvězdy, co jsem kdysi nadělil, tu tedy se sebezapřením nechávám, protože je fakt, že doba zkrátka byla taková a i >mistr< Renč už dávno dělá daleko větší sračky... Howgh. - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách premiérových se značnými rozpaky a rozčarováním v kině, hodnocení 11.12.2005, komentář zde po repete 19.9.2011 na >tv blablandoff< jako otrávený čtyřicátý - 20.9.2011) (19.09.2011)

Každý režisér by si měl natočit svou Zvětšeninu. Ať ofiko jako film pro masy, nebo neofiko jako amatérské porno. Filip šel ofiko cestou a ještě než se sám odepsal podporou pana prezidenta, natočil poměrně zábavný kousek. Jedna z mých gylty pležr. Soundtrack je skvělý (na české poměry). (27.10.2021)

Tak prvních 20 minut to má skvělou atmosféru, jenže jak se začne ukazovat, že to dějově nikam nepovede, začínal jsem se s přibývajícím časem čím dál tím víc nudit. Renč si prostě chtěl zahrát na Antonioniho a Lynche, což se mu na české poměry formou do jisté míry povedlo, ale naprosto se vykašlal na něco jako obsah, děj nebo (nedej Bože!) myšlenku či sdělení. V tomhle je Válka barev naprosto odfláknutá a zabitá, protože ze začátku tu poměrně silně svítilo na nějaký zázrak mezi českými filmy, kde naprosto chybí (a skoro už ani neexistují) tyhle atmosférické filmy, ale bohužel to zůstalo u jakéhosi nedodělaného experimentu. Chtělo na tom ještě hodně pracovat, především na scénáři a na vymyšlení nějaká nosné zápletky či aspoň toho, aby to nevypadalo jako scény nahodile poskládané za sebou. A taky by to chtělo lepší herce, směšným chvílím se to nevyhnulo. I tak to je jisté oživení nezajímavé české kinematografie, akorát v devadesátkách těch oživení bylo relativně dost, tudíž nemám důvod nějak zvlášť nadhodnocovat. Ještě to teda má dobrý soundtrack, ale jinak... 2* (16.08.2020)

Přidal jsem jednu hvězdičku za hudbu. Jinak by to bylo za 2. A to se mi film jeví jako to nejlepší z režisérských darů českému filmu od pana Renče.... Tak opravuji. Nejlepší z Renčovy režie je Requiem pro panenku. Až se mi nechtělo věřit po připomenutí jeho režisérských kousků, že Requiem pro panenku je mezi nimi. (30.12.2017)