Vandronik
Der Reisekamerad
Režie:
Ludvík RážaKamera:
Jiří MacákHudba:
Petr HapkaHrají:
Tomáš Valík, Fritz Bachschmidt, Matthias Habich, Mapi Galán, Eva Vejmělková, Sergio Fiorentini, Josef Kemr, Martin Růžek, Marián Labuda st., Pavel Zedníček (více)Obsahy(1)
Pojďme se podívat na výpravný koprodukční film na motivy pohádky H. Ch. Andersena, jehož dílo uchvacuje celé generace malých i velkých čtenářů svým poutavým dějem, malebnými detaily, svéráznými postavami a především nenásilným prolínáním skutečnosti a fantazie. I když příběh začíná neradostně, věřte, že se vše v dobré obrátí, jak to tak v pohádkách bývá... Po smrti otce vyžene Jana (T. Valík) z domova bohatý kupec. Nezbývá mu tedy nic jiného, než se vydat do světa. Na své trnité cestě potkává muže, kteří jedou do královského města získat ruku princezny Agnes (E. Vejmělková). Všichni však skončí jako zkamenělé sochy. Když v noci Jana přepadnou lapkové, objeví se tajemný muž (F. Bachschmidt dabovaný P. Haničincem) a Jana pomocí kouzelné hole zachrání. Kouzelná hůl a tajemný přítel mu pak pomohou překonat mnoho překážek, které jim připraví kouzelník Magnus (M. Habich dabovaný B. Rösnerem). Ten má totiž ve své moci princeznu Agnes a na svědomí má i její nápadníky. Na Janovi pak je, aby princeznu i nápadníky vysvobodil a pohádka mohla skončit svatbou… (Česká televize)
(více)Recenze (212)
Tahle pohádka na mě už od dětství působila hodně tajemně. Kouzlo pro mě má i nyní, ale jiné – za tu dobu jsem obohacena o jisté poznání, které jsem jako dítě neměla. Možná proto mě tak přitahovala, protože oslovovala něco z mého nevědomí. Když si pohádku převedu do řeči symbolů a vnímám, jaká stránka osobnosti zrovna za Jana a princeznu jedná, jsem fascinována. Jako předloha k filmu posloužila Andersenova pohádka „Společník na cestách“, která má (s ohledem na Andersenovu tvorbu) netypicky pozitivní konec. Jan vedle svého přítele, který jej učí posílit svého vnitřního muže, roste. Nádherná princezna s krásným hlasem je ovládána krutostí a chladem svého vnitřního muže, aniž by tento fakt mohla jakkoli ovlivnit. Se svým vnitřním mužem se setkává ve spánku (tedy v jiném druhu reality). Přítel učí Jana tomu (tak trochu šamansky), že sejít z cesty je nebezpečné a že by Jan neměl utíkat od svého záměru. Učí jej, že není vše tak, jak vypadá a že útěk či uposlechnutí strachu není cestou odvahy. Přítel Janovi po zásluze zhmotní bělouše (totemové zvíře), kterého zkrotil v místě mimo čas a prostor, co bychom mohli nazvat snem či nevšední realitou. Přítel supluje Janovi do jisté fáze příběhu roli otce, který předčasně zemřel. Když se však Jan cítí vnitřně silný, chce převzít zodpovědnost a pro třetí odpověď se vydává sám. Počíná si vcelku neobratně, dopouští se začátečnických chyb, ale když přijde na poměření fyzických sil, vítězí. Aby však bylo vítězství završeno, musí prolomit kletbu a uhodnout poslední odpověď. V té chvíli jej přítel učí vypnout ratio a naslouchat intuici (napojit se na hlas své vnitřní ženy). Předtím však, než bude Jan hádat potřetí, ptá se princezna (již v kontaktu se svými vnitřními postavami) otce, zda nejde hádání zrušit. Otec se však zdá být neústupný a princezna tak prochází nutnou zkouškou ne-lítosti. Za důvěru, kterou dala Janovi, pak získá celistvost své osobnosti – klíč ke svobodě. ()
To je horor a ne pohádka. ()
Tahle pohádka obsahuje vše co má pohádka mít, příběh podle knižní předlohy, překrásné scenerie, dobré herecké obsazení a s tím spojené skvělé herecké výkony, které posouvají tuhle pohádku mezi opravdové lahůdky, na které můžeme jen tímto způsobem vzpomínat jelikož se takhle kvalitní již dávno v naší zemi žel netočí. Já se ptám proč? Knižních předloh máme víc než dost - Erben, Němcová a spousta dalších, proč se musíme každý rok o vánocích koukat na takové k......y a stokrát omílané kvalitní české pohádky z minulých let známe již nazpaměť... Tahle mě překvapila hlavně tím že koprodukční "věci" většinou bývají slátaninou, ale tohle je výborně sladěné. Navíc jsem tuhle pohádku jako dítě četl a dodnes jsem neviděl její filmové zpracování. Hodnotím 90%. ()
Po opakovaných zhlédnutích přidávám čtvrtou hvězdu. Andersenova tradičně pochmurná atmosféra stylem připomínající Deváté srdce, zápletka ala Souboj Titánů, skvělá hudba, velice zajímavé herecké obsazení. V něm je pro mě jedinečný Josef Kemr. Jak zde již zaznělo a sám nechápu jenom TV zpracování, některé slabší triky. ()
60% — Temná pohádka, jejíž tempo plyne spíše pomaleji. Trošku „zlidšťující“ prvek představuje dvojice lupičů v podání Mariána Labudy a Pavla Zedníčka. Jinak na mě pohádka působí mnohem lépe a příznivěji než od stejného režiséra Sedmero krkavců. ()
Moje velmi oblíbená pohádka, na rozdíl od těch Herzeho, mne z této nejímala hrůza a také je vtipnější. A to nemluvím o tom, že Jan byl fakt kus k nakousnutí, krásná hudba Za mne plný počet. ()
Mistrovsky natočená televizní pohádka, která v ledasčem převyšuje pohádky směřující do kin. Pro mě je to obrovské překvapení. Pomáhá tomu samozřejmě německý kapitál, jenž byl do ní vložený a je to hodně poznat. Jedná se o o trikově povedenou pohádku, zároveň skvěle nasnímanou, bohatě výpravnou se strašidelnou hudbou. Natáčelo se jak u nás v Čechách (Bouzov, Panská skála), tak v Německu, v Alpách a u moře. Po celou dobu je pohádka temná až hororová. Připomíná spíše filmy Juraje Herze jako PANNA A NETVOR. Na začátku umírá Janův otec (Radek Brzobohatý), který je pochován vedle chalupy pod březovým křížem. Po okolí se prohání tři tajemné víly na koních, oděné do zelených šatů a na hlavách mají prazvláštně zakroucené rohy. Přináší poselství o princezně... Z těchto víl se vždy stanou tajemní rytíři se stejně zahnutými rohy, které se pro mě staly takovým symbolem pohádky. Jan se za nimi vydává, tedy spíše za princeznou a na své pouti potká dva lupiče, jak vykrádají rakev v kostele. Opět taková temnější, morbidní symbolika. Ale aby princeznu získal musí uhodnout tři hádanky, což se ještě nikomu nestalo a každý byl za špatnou odpověď proměněn v sochu. A tak v hradní zahradě stojí desítky soch... Vypadají strašidelně a zároveň úchvatně. Snad úchvatnější bylo jen ono samotné zkamenění těch, kteří neuhádli. Především prince z arabské země, Martina Dejdara. To vše je doplněno o již zmíněné zdařilé triky a dokonalou kameru, která se především vyznamenala při záběrech koňů ve skocích. A aby to byla správná hororová pohádka, musí tu být i zlý čaroděj. Ten mi nejenom svojí vizáží, ale i chováním a smrtí připomíná Mrakomora. Jeho postava je naprosto úchvatná, tak jako jeho jeskyně, jejíž dominantou je trůn v chřtánu kamenného baziliška. [4052. hodnocení, 190. komentář, 72%] ()
Podobně děsivá a mrazivá pohádka jako např. Čarodějův učeň, ale narozdíl od něj hraná. Jedna z nejlepších fantastických pohádek, se skvělou hudbou i herci. ()
Velmi podařená pohádka, lépe řečeno, zdaleka ne jen pohádka. Podle mne, podobně jako Princ a Večernice, zejména příběh o mužské individuaci. Povinně pouštět klukům na chlapeckých školách, kde nepůsobí žádné ženy. Že žádné takové školy nejsou? No, to bude asi ten problém, ne? ()
Osobně pro mne jedna z nejlepších pohádek. Tajemný, smutný, depresivní i legrační. A nádherná hudba od Petra Hapky. Prostě mi z toho jde mráz po zádech. ()
Smekám pred výpravou a strašidelnou atmosférou.. Skvelo natočené schopné konkurovať v Európe. Koprodukcia Česka a Nemecka tu vyšla na výbornú. Skvelá rozprávka, ktorá však nie je pre úplne najmenších... 80% ()
Krásný temný, ale hlavně tajemný příběh. Krásná Hapkova hudba. Dnes jsem tuto pohádku viděl poprvé a byl jsem skoro až dojat. No skoro...prostě byl. "...bez konce by život ztratil svou cenu." ()
Kdo by chtěl tento počin hodnotit jako pohádku pro děti, nemůže být příliš spokojen. Je však nutné vnímat film v kontextu původního Andersenova příběhu, který je, přirozeně, pro děti snad ještě méně. Temný a tajuplný příběh původní je však v tomto filmu pozdvižen, jako by režisér chtěl otevřít to, co sám autor nezamýšlel domýšlet, aby se vzápětí nabídlo mnoho dalších a ještě palčivějších otázek. A tak může film téměř doslovně sledovat původní příběh a přitom se od samého začátku, kdy se objeví v ruce Janova otce tajemný rubín, ubírat zcela jiným směrem. A jednu konkrétní věc bych přecejen rád prozradil: V původním příběhu je oním podivuhodným přítelem mrtvý, který koná spravedlivou službu Janovi tím, že mu pomůže v jeho úsilí, dokud tak svůj dluh nesplatí. A právě v jeho osobě je největší rozdíl filmu vůči předloze; onen tajemný muž je i zde zřejmě umrlec z kaple, však má i na ruce hned v prvním záběru zmiňovaný prsten, narozdíl od předlohy zde ale není tento jeho původ vyčerpávajícím, zcela jistě ne, naopak, zdá se, že onen muž musel i toto setkání plánovat. A tak se u diváka zamyslivšího se nad oním přítelem komplexně jen prohloubí podezření, které musí zasáhnout a zmást každého, kdo shlédne film až do konce. Toto podezření je však nevysvětlené a to zřejmě zcela záměrně, a proto se právě ten, kdo hledá vysvětlení jinde, musí jen více znepokojovat myšlenkou: pro koho byl tedy onen věčný život, který se nehodí pro člověka? ()
Jedna z mých oblíbených pohádek až s mystickým nádechem a hororovou atmosférou. Vždycky se mi strašně líbili ti tajemní jezdci, podivný poustevník s tyčí, let na koních do tajemné jeskyně a vůbec perfektně vybrané lokace jako Alpy, Panská skála jako vchod do jeskyní a krásné vzdušné pohledy na další klenot českých krajů vhodných do pohádek, a to Lužických hor. Jelikož je to koprodukce, tak je film dabovaný. Dabing je bezproblémový. Valík je v dobrý, ale z nějakého důvodu ho nadaboval Zounar. Tentýž osud potkal Dejdara, kterého jsem v kostýmu s vousy vůbec nepoznal. Hvězdou filmu je ale Bachschmidt, který byl jako tajemný cestovatel dokonalý a jeho dabing je též výtečný. Další obsazení špičkové. Kemr, Růžek, Vyskočil, Brzobohatý. Větší role mají Zedníček a Labuda, kteří obstarávají takové komické duo bez toho,aniž aby byli úplně trapní, dokonce z nich jde chvílemi i strach. Skutečně jediné, co se mi částečně nelíbilo, je hudba. Hudební efekty jsou padnoucí, ale úvodní a současně závěrečná skladba je strašně depresivní, do filmu se nehodící a upřímně ani není dobrá, Tohle mi bohužel vždycky zkazí dojem z tohoto jinak mistrovského kousku. ()
Ja z ní měl strach a neměl sem ji moc rád. Je to pohadka pro hororový dorost. ()
Je zajímavé, že ve mně tato pohádka - jako u většiny ostatních - příliš děsu nevyvolala. Je samozřejmě temější než klasické české pohádky plné barev a humoru, to je však nahrazeno notnou dávkou dobrodružství a romantiky. Nutno dodat, že těch Janových bojů a soubojů je až příliš. Moderní, romantické pojetí pohádky vůbec nezavrhuji, ba právě naopak. Ale směs pohádkových prvků musí být namíchána přiměřeně. Tady to trochu skřípalo. Ale hudba se povedla. 59%. ()
Když jsem poprvé viděl tuhle televizní pohádku v dětství tak jsem ten den nemohl ani usnout, jak se mi zdálo, že všude kolem mě se točí oči, a volají mé jméno. Překrásně ponurá a depresivní pohádka, která se do ponurostí podobá s dalším klenotem našich pohádek a to Pannou a netvorem. Ktomu připočtěme podtrhující depresivní hudbu a výborný výběr herců. Kéž kdyby si vzali z této pohádky dnešní filmaři přiklad, jak se mají točit pořádné a poctivé televizní pohádky. ()
Krásná pohádka s dobrým strašením dětí, no je to H.CH.A. . Nejlepší je hláška zloděje (Marián Labuda) Co kdybychom je ftt rukou ve směru o hlavu kratší aby nás nepředběhli. Eva Vejm. vypadá dobře zakletě, dominantní jsou zakleté oči všech zakletých. Nevím zda zda mám souhlasit, že bez konce by život ztratil smysl, moc se mi to nezdá. ()
Československá pohádka, jež rozhodně není určena malým dětem. Děsivá a nevlídná atmosféra po celou délku pohádky je kompenzována povedenými vtipnými dvojicemi (Zedníček+Labuda/Vyskočil+Skopal). V hlavní roli dobrosrdečný T. Valík s naivním pohledem (pro znalce je to Richard Zajíček z Ulice) se rozhodne riskovat život a pokusí se spolu se svým nesmírně podivuhodným německým přítelem odpovědět na tři těžké otázky od půvabné princezny E. Vejmělkové. Skutečná identita čarovného přítele s mocnou holí zůstala do konce příběhu nevyřešena. V pohádce dále vystupuje další nevídaná krasavice Španělka M. Galán a spousta českých herců v malých rolích. Domnívám se, že v určitých sitaucích se režisér L. Ráža nechal inspirovat svým filmem Poslední propadne peklu a použil z něho jisté tematické a kostýmové prvky. To však nic nemění na tom, že tento televizní snímek plný mystiky, trikových efektů a bizarních kostýmů, podpořený výborným scénářem, patří k nejlepším pohádkám, co jsem viděl. ()
Pohádky moc v oblibě nemám, snad pro tu naivitu či povinně dobré konce, ale toto dílo patří mezi pár výjimek, ke kterým si s chutí sednu, a to z jednoho jednoduchého důvodu. S klasickou pohádkou totiž mnoho společného nemá. Snad je to vliv Andersena, ale úžasně ponurá atmosféra a podmanivá hudba vyvyšují tuto pohádku nad úroveň většiny jejich vrstevnic, film boří klasické parametry "správně" natočené pohádky a nebojí se jít do věcí, na které by se většina "pohádkových" režisérů neodvážila ani pomyslet. Už jenom úvodní část filmu působí neuvěřitelně sugestivně, depresivnímu dojmu napomáhá podzimní krajina, tmavé filtry a tajemné postavy, které jakoby na povel vyzařují smutek vanoucí odněkud z hradní zahrady. V této souvislosti vítězství dobra přece jen uleví od nálady chladné jako kámen, i když úplný konec také nedává odpovědi na všechny otázky. Další věc, co se k pohádkám nehodí, ne? ()